Sotva jsem otevřela oči prodělala jsem málem infarkt. Panebože! Hodiny ukazovaly 6:31. Zaspala jsem hned první den! Ani nechci pomyslet na to, že to nestihnu a budu potřebovat omluvenku. Jistě slíznu mnoho ran a nespočet nadávek. Naházím na sebe oblečení a na koupelnu se vykašlu. Učešu se cestou nebo ve škole. Vezmu si batoh a vyběhnu z domu směr škola
Doběhla jsem ke škole a po paměti běžela chodbami. Už jsem skoro u své třídy, když do někoho narazím.
,, Promiň" podívala jsem se na kluka, který šel stejným směrem. Byl to nejspíš nějaký student z vyššího ročníku. Ale znovu se rozběhnu do třídy. Nejspíš vypadám otřesně, rudá a upocená. No super! Dnešek fakt super začal! Aby to nebylo málo třída se může potrhat smíchy. Rychle dojdu ke své lavici a sedla si k Martinovi, kterého jsem si nevšímala. Najednou vejde do třídy kluk, do kterého jsem narazila. Má s tím problém? No to se mi povedlo. Jistě patří do nějaké party a teď mě bude šikanovat! No super.
,, Zdravím třído, jmenuji se Erik Novotný a jsem váš hlavní mistr na praxi. A jelikož nesnáším, když jsem oslovován mistře tak mi říkejte jménem!" řekl cestou ke katedře a přitom pokukoval po mě. Musí si myslet, že jsem naprostá kráva. Jsem samozřejmě červená, ale už to není nedostatkem kyslíku nýbrž studem.
,, Sbalte si věci a půjdeme" pokračuje. Všichni jsou ticho a hlavně holky na něho civí jak na svatý obrázek. Ano je hezký, ale slintat by nemuseli. A pak si všimnu, že pár fyflen si na mě ukazuje a smějí se. Co je na mě špatně? Sakra! Já se neučesala, ale není čas na hledání hřebenu, jelikož musím se zvednout a vydat se za Erikem. Je docela zvláštní oslovovat kantora jménem. Ale fajn. Po asi pětiminutové cestě vcházíme do jakési stroze vybavené učebny.
,, Sem budete chodit pokud budete mít praxi. Zatím se tady posaďte a já si ještě něco zařídím" Vydám se k jedné z lavic a začnu hledat hřeben, který samozřejmě nenaleznu. Takovou smůlu můžu mít jen já. Najednou cítím jak se mi tlačí slzy do očí. Sotva se držím a zhluboka dýchám, abych zahnala slzy. Najednou se nade mnou Martin smiloval a podal mi kartáč.
,, Děkuji" šeptla jsem, protože navíc jsem se nezmohla. Začala jsem se česat a když jsem byla hotová, prošla kolem Lucie, nebo jak se jmenovala.
,, To nemáš ani na hřeben?" rýpla si. Nic jsem neřekla, nechtěla jsem si dělat nepřátele a tak jsem radši mlčela. Za chvilku přišel Erik s tím, že ho máme následovat. Provázel nás učebnami, které nebrali konce. Bylo jich tu strašně moc a když byl konec bylo o hodinu více.
,, Rozdělím vás do tří skupin." řekne v místnosti, kde už stojí další dva mistři. Jsou to dosti staří pánové a zřejmě nemají daleko do důchodu. ,, Pan Jaroslav Křivolaký a pan Jan Křehký jsou vaši další mistři, co vás budou mít na starosti"
,, Dneska jsou u mě Laura, Martin, Veronika, David a Julie" Super budu s Erikem, kterého aspoň trochu znám a zdá se být v celku v pohodě.
,, Tak půjdeme!" povzdechne si Erik a vydáme se do jedné z učeben.
,, Ze začátku budete uklízet než se naučíte jiné činosti. Je potřeba, abyste dělali jen to v čem jste si naprosto jistý." řekla a rozdal nám práci. Já skončila u umývání kádinek a jiných blbostí.
563 slov
