Co Moničiny rodiče odjeli, Monika nezavřela pusu. Ale jsem za to vcelku ráda. V televizi nic nedávají a aspoň zabijeme nudu.
,,Dobré dopoledne" přišli sem doktoři.
,,Jakpak se cítite?" zeptal se doktor.
,,Jde to už chci jít domů!" odpověděla jsem po pravdě. Doktor se zasmá a nahlédl do lékařské zprávy.
,,No, myslím, že bychom vás mohli pustit pozítří, pokud nebudou žádné komplikace." usmál se na mě a začal mě vyšetřovat. Vše vypadalo dobře a tak s úsměvem odešel.
,,Co ti je?" podívala jsem se na Moniku, která byla právě na mobilu. Podívala se na mě než začla.
,,To se přesně neví. Zjistili, že mi orgány nějak slábnou. A kvůli tomu trávím docela často v nemocnici, aby zkontrolovali činost. Podle doktoru mi moc času na tomhle světě už nezbývá." usmála se na mě. V jejich očích se mihl smutek, který však hned zmizel.
,,Aha, to mi je líto. Vím jak se cítíš." podívala jsem se na ní s lítostí. Ač měla jiný zdravotní problém, naše diagnózy si byli podobné.
,,Nemusí. Už jsem se s tím vyrovnala a Michal, to je můj přítel, mě vždy podrží. A ty máš taky nějakou nemoc?" usmála se na mě. Prvně jsem zavřela oči, abych zabránila slzám které se mi hrnuli do očí. Nadechla jsem se a začla mluvit.
,,Mám nádor na mozku, který mě může dostat kdykoliv." řekla jsem a podívala jsem se na strop a potváři mi sjela slza.
,,Musíš věřit, že tě to nedostane. A bojovat a uvidíš jak se ti dobře podaří" usmála se na mě.
,,Máš kluka?" zeptala se, abych nemyslela na ten nádor.
,,Ne. Jak můžeš být tak silná?" nechápala jsem jí.
,,Taky jsem byla na dně. Když jsem to zjistila, uzavřela jsem se do sebe. Po chvíli mi dal kluk kopačky, prý se chovám jak kráva a nikdo mě nechápal a ani nevěděl co se stalo. Ukázalo se, že jsem neměla ani kamarádku, protože jak jen mohli otočili se ke mě zády a začli pomlouvat. Zůstala jsem úplně sama a probrečela jsem noci, že mě nikdo neměl a nemá rád. Potom se objevil Michal a začal mi pomáhat. Do teďka nepochopím co ho to popadlo, bavit se s takovou troskou jaká jsem byla. Hrozně moc mi pomohl a ukázal, že i v nemoci může být skritá síla. A od té doby s tím úspěšně bojuji a doktoři tvrdí, že jsem malý zázrak. Ale bez Michala, bych tady nebyla. A ty musíš bojovat taky a né hned to vzdávat." usmála se na mě pozitivně. Něco na tom bylo, ale nevím jestli někdy budu schopná to brát takhle. Nic jsem na to neříkala.
,,Co dneska dávají v telce?" usmála se Monika. Podala jsem jí program. Zamračeně si ho prohlížela.
,,No..., nic moc" položila program na stolek, ze kterého potom vytáhla čokoládu.
,,Na nabídni si" podávala mi. Vzala jsem si kousek čokolády. No potom jsme probrali snad všechny témata. Jako třeba kamarádi, škola a tak.
K obědu jsme měli jakousi omáčku a teď se tady nudíme. Najednou se ozvalo zaklepáni a do pokoje vešel Erik.
,,Ahoj jak se cítíš?" usmál se na mě. Monika se zvedla a odešla.
,,Ahoj jde to. Jenom chci domů" usmála jsem se.
,,Koukáma, že ti přibyla nová spoluležící" sedl si na židli.
,,Jo no" přikývla jsem.
,,Něco jsem ti přinesl." Podal mi velkou bonboměru.
,,Oh, děkuji" usměju se na něj.
,,Nemáš zač" usmála se.
Nevím co mezi náma bylo. Co ke mě Erik cítí, ale myslím si, že jen mi chce pomoc nic víc. Kdo by měl rád takovou nicku jako jsem já? S Erikem jsme se bavili o všem. Dozvěděla jsem se, že naše třída odjela na pobyt do Londýna. Ach jo vždycky jsem se chtěla podívat do Londýna a Paříže.
,,Jo a tohle ti posílá Martin." podal mi bílou obálku. Překvapeně jsem jí přijala. Ještě chvíli jsme si povídali než musel jít.
Po odchodu Erika jsem začla rozbalovat obálku, zvědavá co mi Martin píše.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak je tu nový díl :)
