Na praxi jsem se prakticky nezastavila, neustále bylo co omývat a uklízet. Na konci nás učil míchat jakýsi roztoky na čištění očí koček a psů. Když jsem přišla dom, byli doma naši a tak jsem byla nucená pracovat a to bez přestávky asi do deseti hodin večer.
Dalšího dne jsem vzbudila naštěstí včas, akorát mi nebylo zrovna nejlépe. Moje břicho svírali křeče a navíc se mi točila hlava. Necítila jsem se zrovna, abych šla do školy. Ale musela jsem. Moji rodiče neuznávali nechození do školy z důvodu onemocnění. Byla jsem nucená tam chodit i s horečkami. A tak jsem se připravila a nakonec vyrazila.
Vešla jsem do budovy školy a snažila se po paměti najít svou třídu. Po krátkém bloudění jsem jí našla. ,, Je ti dobře? " zeptal se poměrně známý hlas sotva jsem dosedla na své místo u katedry. Byl to Martin.
,, Ano je" špitnu a v tu ránu zazvoní. Máme zrovna matematiku, která mě baví a vždy jsem z ní prosperovala s jedničkami. Chvíli trvá než do třídy vejde učitelka, která vypadá poměrně přísně. Sotva se představila začala nám vyjmenovávat co si zopakujeme ze základní školy a co budeme probírat v prvním ročníku. Bylo toho poměrně dost a začala jsem se na to těšit. Ale asi mé spolužáky její vyjmenování moc nezajímalo a spousta z nich byla na svých mobilech. Náhle se mi udělalo víc zle, než mi bylo. Bála jsem se, že se pozvracím a tak jsem radši vyběhla bez dotazování na záchod. Nebo spíš tam, kde jsem ho tušila. Moje chůze spíš vypadala jako opilá, jelikož se mi vše před očima točilo. Nakonec jsem našla ty kýžený dveře. Ale trefit se do nich bylo umění. Nakonec se mi to podařilo. Padla jsem na kolena hned u první záchodové mísy v domnění, že každou chvíli omdlím. Nakonec má nevolnost začala opadávat a tak jsem se zvedla, abych se vydala zpátky do třídy. Po mém příchodu na mě visí hned několik pohledů a já zčervenám jako rajče.
,,Je vám dobře?" zeptá se mě učitelka celkem starostlivě. ,,Jo už je mi líp" usměji se. Dál si mě nevšímá a pokračuje ve svém výkladu. Ale brzy zazvoní na přestávku a ona než odejde ze třídy se ještě ujistí jestli mi je dobře. Martin si mě prohlíží až mi to není příjemný. ,,Jsi v pořádku?" se mě zeptá. ,,Jo jsem" zamumlám. Vím, že na Martina jsem hnusná, ale bojím se, že mě podrazí. Nedokážu jen tak věřit lidem. Už jsem tolikrát zažila, že někdo se tvářil jako kamarád a potom mi bodl pomyslnou kudlu do zad ,,Seš hrozně zelená" nedá si pokoj. To ho opravdu tak zajímám? Nebyla jsem na to zvyklá. Většinou jsem lidem byla jedno, nebo mě nenáviděli a dělali si ze mě srandu. ,,hm..." zamručím podrážděně. Opravdu jsem tento typ otázek nesnášela. Vždy jsem byla nejistá, zda ten člověk nehledá moji slabinu.
,,Ahoj, chudinko. Zase si musela na sebe upozorňovat." Prošla kolem mě Lucie a pohodila svýma blonďatými vlasy. Martin se mě chtěl zastat, ale já jsem ho naštěstí zastavila. On se na mě nechápavě podíval, ale nekomentoval to. Zato jsem mu byla vděčná. Nechtěla jsem, aby si z něho utahovali. Tušila jsem, že kdyby se mě zastával, stal by se díky mě středem posměchu a šikany. Najednou zazvonilo na hodinu.
,,Co teď máme?" zeptala jsem se Martina, jelikož si jak na potvoru nemůžu vzpomenout, i když jsem se před začátkem matiky rozvrh kontrolovala. ,, Češtinu" usmál se a já se naopak zamračila. Nemám jí ráda, nikdy mi nešla. Bylo v ní tolik vyjímek, že se divím, že se pravidlům říká pravidla. ,,Copak?" podívá se na mě Martin zvědavě. ,, Nemáš jí moc ráda?" Je opravdu horší než ženská. ,,Nesnáším jí" odpovím mu, i když to mu musí být zřejmé pokud není úplně blbý.
Najednou vchází postarší učitelka. A hned nám oznámí, že příští hodinu budeme psát písemku, z opakování ze základní školy. To myslí vážně? Takhle brzy? Zafuním. ,,Budeme psát diktáty, každou hodinu" dodá, aby toho snad nebylo málo. Co? To nás chce zabít? Tak z češtiny nejspíš rupnu.
Najednou se ozve zaklepání a vejde Erik ,, Ahoj, mohl bych si vypůjčit Lauren?" usměje se na ní. Jak se na ní může někdo usmívat? Počkat! Mě??? A proč? ,,Ehm... a na jak dlouho?" zeptá se ne moc nadšeně učitelka, zřejmě by byla radši, kdybych tady poslouchala její výklad, který mě moc nezajímal. ,,Nejspíš na celý den, je to docela nutný" odpověděl a prohlídl si mě. Já něco provedla? Gratuluji Lauren. Jsi tu ani né týden a už v něčem lítáš. ,,Tak jo" odpoví učitelka ne moc nadšeně. ,, Sbal si věci a pojď. Dneska se už sem nevrátíš" doporučil mi.
