This is revenge.

Výlet?

Tento příběh se odehrává v malém městečku jménem Ripon, které leží v Anglii.

Takže je tu ten slíbený další příběh! Doufám, že typ takového příběhu se vám bude líbit. Vím, že jsem na začátku toho moc neprozradila. Takže už jen přeji příjemné čtení! :3
****

,,Jsem Natasha," řekla jsem svým křehkým hlasem po kterým se tajil dech. Zrovna jsem odpovídala své nové třídní učitelce, kterou máme na Český jazyk a Hudební výchovu, jak se jmenuju. 

,,Celé jméno," byla ostrá. Vtipné ale je, že se o to snažila hlavně u mě. Vypadám od prvního pohledu docela nebezpečně.

 ,,Jmenuju se Heather. Natasha Heather."

 Pokud někdo slyší tohle jméno, většinou si představí trapnou holku, která nemá moc přátel. Je oblečena do tmavých barev a má černě namalované oči. Nesmějí chybět černé vlasy s patkou přes oko. Dobrá, vrátíme se do školy. Možná vypadám celkem nebezpečně, ale opak je pravdou. Jsem naprosto klidná holka, dovolila bych si říct i milé povahy. Líbí se mi jak můj vzhled klame.

Stála jsem na místě a pobaveně na úču zírala. Velice pomalu jsem mrkala. Lidem je to nepříjemné a zní to jako "vůbec mě nezajímá co říkáš". Spousta lidí si myslí že jsem docela chytrá. Myslím si to dokonce i já.

 ,,Sednout! Další." 

Posadila jsem se do své jedno-lavice a poslouchala jména ostatních žáků v mé třídě.

Dohromady nás tu bylo třináct. Je to celkem zajímavé číslo. Má v sobě své.. kouzlo. Vlastně jako každé jiné číslo. Třeba jako číslo 20 nebo 8. Je to zajímavá tvorba. Ten kdo vymyslel čísla musel být velmi vzdělaný a inteligentní.

Nikdo mě svým jménem nezaujal. Jsou tu lidé kteří jsou pro mě jako každý jiný. Prostě obyčejný. V hloubi duše ale vím, že je každý něčím výjimečný. Chtěla bych potkat někoho, kdo by mi byl podobný.

Z mého přemýšlení mě konečně vyrušil zvonek, který ohlašoval desetiminutovou přestávku. 

,,Děcka o tom výletu si promluvíme další hodinu," řekla ještě učitelka před tím než opustila naši třídu. Jen jsem se na ni podívala a mávla nad tím rukou.

Je prvního září, a to znamená, že je toto můj první den v druhém ročníku psychologické střední školy. Zní to divně, ale už jsem se docela těšila hlavně kvůli tomu, že to rychle uteče, a pak budou zase prázdniny, na které mám opět zařízenou brigádu.

,,Ahoj."

 Přišla ke mně Linda a věnovala mi úsměv. Linda Style je má nejlepší kamarádka ještě ze základní školy. I když je to má nejlepší kámoška, nejsme jako ty ostatní. Nemám moc v lásce lidi. Když nepočítám pár přátel, které ještě mám. Bez obejmutí jsme odešly pryč ze třídy na přestávku. 

,,Těšíš se na ten výlet?"

 ,,Ani nevím kam jdeme..neposlouchala jsem." 

Další připomínka k tomu jaká jsem. Pravdomluvná. Ale až moc. 

,,Je to prý jen nějaké hloupé kino. Ale bude tam s námi ještě jedna škola."

 ,,Víš jaká?" zeptala jsem se jí, i když mě to vůbec nezajímalo. Jen jsem nechtěla mlčet.

 ,,To bohužel ne, ale můžeme se pokochat kluky."

 Smály jsme se a ještě chvíli si povídaly, a pak pomalu došly zase zpátky ke třídě. Všichni už seděli na svých místech a my dvě se tam též pomalu dostavily. Linda seděla na druhé straně třídy, ale nějak nám to nevadilo. Zase nám ten otravný zvonek naznačil, že se máme připravit na příchod učitelky. 

,,Takže děti sednout. Povím vám tedy bližší informace o tom výletě, který se bude konat přesně za týden."

****

Ahoooj, je tu první kapitola nového příběhu! Nemám ráda tyhle začátky, ale nějak se začít musí:D Doufám, že jste si Vánoce užili:3 Snad se příběh líbí:3 Za vote a komentář budu velmi ráda. Děkuju:3