This is revenge.

Pátráníčko?

Natasha: Už je skoro deset večer a zatím jsme toho moc nevypátrali.

,,Mám nápad.."

Ozval se Danny.

,,Co kdybychom.. no.. si udělali takovej.. výlet?"

,Výlet?.. Jako kam? A kdy? Proč? Nechápu tě.. Ty bys teď chtěl výletničit?"

,,Týkalo by se to samozřejmě tohohle."

,,Kdy?.."

,,Třeba ten další týden.."

,,Myslíš o víkendu?"

,,Myslím celý týden."

,,A co táta?"

,,To se pořeší.. něco vymyslíme."

,,A škola?.."

Dohadovali jsme se takhle dost dlouho, ale nakonec jsem s ním souhlasila. Přeci jen.. tohle je pro mě docela důležité. Chci zjistit kdo je vrahem mé mámy a Dannyho sestry.

Ještě nějakou dobu jsme hledali a já jsem se už z toho sezení musela protáhnout. Lehla jsem si na postel a začala se protahovat. Zavřela jsem na těch pár vteřin oči, a když jsem je zase zpátky otevřela, skláněl se nade mnou Danny. Na chvíli jsem přestala dýchat. Jeho pohled mě dostával. Černé vlasu mu padaly do obličeje a on si je snažil dávat zpátky tam, kam patří. Byl hrozně sexy..

Polkla jsem a nevěděla co dělat. Co plácat za nesmysly jen abych se vyhnula tomu nebezpečnému tichu,

,,Ehm.. už je dost hodin.. asi.. tě.. půjdu.. jo.. půjdu tě doprovodit."

,,Necháš mě tě znovu políbit?.."

Zeptal se, jako bych vůbec nemluvila.

,,Prosím.. nedělej to.. ty víš.. že to není správné.."

,,Nejde ti déle odolávat.. nemůžu se od tebe držet dál.. prostě to nejde.."

Zvedla jsem svou ruku a dotkla se jeho tváře. Danny přivřel oči.

,,Měl bys jít."

Řekla jsem vážným tonem.

Nakonec kývnul a já se zvedla z postele. Šla jsem ho doprovodit dolů ke dveřím.

,,Kdy se opět uvidíme?."

Zeptal se Danny s nadějí v hlase.

,,Až bude potřeba."

Odpověděla jsem a zavřela mu dveře.. skoro před nosem.

Když odešel, zašla jsem zpátky do pokoje. Nevím kdy má v plánu přijít táta..
Měla jsem tam pořád všechny papíry roztažené po celém pokoji. Sedla jsem si zpátky na postel a asi ještě do půlnoci jsem zkoušela vyhledávat nějaké informace. Chodila jsem po pokoji a přemýšlela. Občas jsem si sedla k počítači a hledala jsem nějaké informace tam. Už mě z toho přemýšlení bolela hlava. Měla bych jít spát.. Řekla jsem si když byly už dvě hodiny ráno.

Pořád jsem pořádně na nic nepřišla. Co když ani nepřijdu? Bude to všechno zbytečný?.. Snad ten týden by mohl pomoc. Když budeme pryč, tak budu mít nějakou možnost hledat v praxi. Přišla mi esemeska.

Kdo to sakra v tuhle dobu může být? Vždyt všichni normální lidé spí.

Nemůžu spát.. nemůžu na tebe přestat myslet.. jestli spíš, tak doufám že se ti zdají krásné sny. Tvůj Danny.

Zastavil se mi dech.. Co se to děje? Je to šílené.. On mě nemůže mít rád.. nesmí.. Neručím za to, že se mi nic nestane. Neodpověděla jsem mu a šla jsem do sprchy. Za pár hodin vstávám.. Přemýšlím o tátovi. Kde teď je.. Neříkal že se bude starat lépe o svojí rodinu? Nikomu se nedá věřit..

Když jsem vyšla ze sprchy všimla jsem si, že mi svítí telefon, který právě teď odpočívá položený na mém letišti. Nějaké další zprávy?

Vím že nespíš.. odpověz mi nějak prosím.. chybíš mi.. Danny.

Jsem v klubu, nevím kdy dorazím, měj se kočičko. Mám tě rád, tvůj táta.

****

Ahojte, je tu další část :P

Doufám, že se líbí:3 :P

Tak se mějte hezky, byee :*