This is revenge.

Portrét.

Natasha: Okamžitě jsem utekla z dosahu jeho pohledu. Zamlouval se mi, o tom žádná. Byla jsem z něj úplně vedle. 

,,Jdeme!" Řekla jsem velice ostře Lindě mezi zuby. Nechápu, jak si může dovolit používat mou..MOU techniku. ,,Viděla jsi toho sladkého emáčka, jak se opíral o ten automat?" Dělala jsem že ji neslyším, ale moc mi to nevycházelo. ,,No tak, viděla jsi ho?" Byla zvědavější než opice. ,,Jo.." Snažila jsem se dát najevo nezájem. Ale v mé hlavě se vše točilo, jako na kolotoči.
,,Tak se měj, uvidíme se zítra. Ahoj!" Zamávala mi Linda, když se už otáčela k odchodu na druhou stranu. Jen jsem se mile usmála a šla svým směrem na autobusovou zastávku. 

V autobuse jsem si na uši narazila svá sluchátka. Je to prostě nejlepší uklidňovací metoda. Jak ta cesta pomalu ubíhala, měla jsem možnost o něm přemýšlet. Jak se asi tak jmenuje? Co všechno udělal za průšvihy, že ho učitelky tak hlídají? Kam chodí na školu..odkud je. Mám v hlavě nekonečně mnoho otázek. Jaký je? Chci ho poznat? Jasně že chci! Zakřičelo na mě mé podvědomí, které uvnitř těla házelo salta z toho vzrušení, které se ve mně právě teď odehrávalo. Je tak..jiný. 

Hlas z autobusového rádia právě hlásil zastávku, na které bych měla vystupovat. Připravila jsem si všechny věci, které jsem s sebou měla. Na jedno rameno si hodila svou černou Vans tašku, a když autobus zastavil, rychlým krokem jsem sešla pár autobusových schůdků a  pomalu se vydala na cestu domů. 

Jako vždy. Nikdo nebyl doma. Měla jsem hlad jako vlk, a tak jsem si udělala své velice oblíbené a rychlé palačinky. Namazala jsem si je džemem, dala si na ně šlehačku a nalámala kousky čokolády. Takhle je miluju! Vše jsem si odnesla nahoru do svého pokoje, a tam si je v klidu snědla. Hned se mi zlepšila má stejně už velmi dobrá nálada. Hodinky na mé levé ruce ukazovaly pět hodin odpoledne. 

Vytáhla jsem si ze šuplíku ve stole svůj skicák. Mám tam už spoustu obrázků, návrhů i portrétů. A právě k těm portrétům jsem se rozhodla přidat další. Chvíli jsem byla jen opřená o studenou zeď za mou postelí. Znovu jsem si dnešek přehrála..jeho obličej..oblečení..vlasy. Je nádherný, opravdu.

Vyndala jsem si z pusy svou oblíbenou tužku, kterou jsem celou dobu cucala. Asi to nebude přesné..zvlášť když ho nemám teď před očima. A nejspíš už ani nikdy mít nebudeš. Ozvalo se mé připitomělé podvědomí. Nekontrolovala jsem čas..a hlavně jsem byla pořád rozzuřená, že mi to nešlo. Pořád jsem jen gumovala.

Po dalších snad dvě stě letech, jsem portrét konečně dokončila. Mé hodinky ukazovaly krásný čas jít se vysprchovat, připravit si věci na ráno a zalézt do postele. Pořád ještě s dobrou náladou jsem zalezla do svého malého sprchového koutku. Umyla jsem se, a ten pocit voňavosti je prostě k nezaplacení! Udělala jsem si večerní hygienu a jako vždy si cestou do postele k ruce vzala knihu.
Byla už skoro půlnoc když mi došlo, že do školy nemám absolutně nic hotového. Napadla mě možnost A- Nepůjdu tam. A také mě napadla horší, ale rozumnější možnost B- Nastavím si budík na brzy ráno a vše si také ráno připravím. 

Byla jsem už tak unavená, že jsem si jen nastavila budík a odložila skicák vedle mého letiště a zem. Zhasla jsem svou malou lampičku a zachumlala se do peřiny. Nemohla jsem usnout. Pořád jsem toho dotyčného měla před očima. Když jsem otevřela oči čísla na malém budíku bíle svítily 2:29. Uslyšela jsem zvuky z chodby, a tak jsem si myslela, že táta přišel konečně domů, určitě byl opilý. Ignorovala jsem to a pořád se snažila spát. Sama na sebe jsem byla naštvaná, že si ho pořád pouštím do mysli. 

Po chvíli se mi konečně podařilo usnout.
****
Ahoooj! Je tu další část, doufám, že se líbí. :3
Jinak pro informaci budu vyrábět plán, v jaké dny budu přidávat jaké příběhy. Doufám, že vám to bude tak vyhovovat. Mějte se.
Byeee :*