This is revenge.

Kino.

Natasha: Poprvé v životě jsem zahlédla někoho takového.. tak mně podobného. Z jeho vzhledu mě mrazilo v zádech.Stála jsem jak přikovaná. Došly mi slova. Kvůli Lindě jsem si ho ale nemohla úplně prohlédnout. Byly jsme už uvnitř sálu. Všichni se tu na sebe mačkali. Chytla mě za ruku zrovna v tu chvíli, když mi přišlo, že se na mě otočil. (Což byla pochopitelně naprostá kravina.) Jakmile jsme se posadili na místa, všichni se začali rozhlížet po sále a hledali své kamarády. Nebo koukali prostě jen tak. I já jsem se s Lindou přidala. Mé oči stejně hledaly jen jedinou osobu. Linda si všimla mého hledajícího pohledu. ,,Hledáš.. jeho?" Myslím, že jsem se začervenala, když se zeptala. To je snad poprvé co mě někdo vzhledově zaujal. ,,Eh..Ne." Zalhala jsem. Ona mě jen probodla nevěřícím pohledem, a pak se dál věnovala svému koukání. Já si skousla ret a očima ho dále nenápadně hledala.

 Nakonec jsem ho uviděla sedět úplně na konci co nejdál od učitelek v deváté řadě. Já jsem byla v šesté. Koukal někam do blba. Mračil se a podle výrazu, vypadal dost unuděně. Jeho černá patka na vlasech mu zakrývala pravé oko, a tak jsem mu moc neviděla do obličeje. Byl i tak nádherný. ,,Wau," řekla jsem si v duchu, ale pohybovala jsem u toho rty. Naše pohledy se náhle střetly! Mé tělo se vzrušením rozklepalo, a já nebyla schopna uhnout pohledem ani na tu dálku.

 To se mi snad jenom zdá!! On se na mě usmál šibalským úsměvem, ale tak aby přitom neukázal zuby. A ještě na mě mrkl. Já jsem těžce vydechla, odvrátila zrak a otočila se zpátky k plátnu. Polkla jsem a za chvilinku se díkybohu začalo zhasínat a spustili nám kino. Myslím, že jsem byla rudá až za ušima. Hrozně se mi líbil. Pak mi ale došlo, že nemám nejmenší šanci. Je z jiné školy, která je bůhví odkud. 

Když film skončil a světla se začala opět dávat do normálního stavu, v hlavě jsem si řekla, že se nesmím podívat na jeho místo, i když jsem si byla víc než stoprocentně jistá, že by se na mě stejně už nepodíval. Koukala jsem se do země a snažila se dívat si na nohy, když učitelka začala říkat, že se sejdeme před kinem. Podívala jsem se nenápadně nahoru, a snažila se vyhledat Lindu. Díkybohu byla kousek ode mě. Tak jsem jí jen čapla za ruku a šla mlčky s ní. 

,,Nechceš si ještě něco koupit v automatu? Mám docela žízeň." Zeptala se mě Linda. Ale upřímně? Jediný co jsem teď chtěla bylo vypadnout odsud. Dobře..to možná trošku kecám sama sobě. Chtěla jsem, aby tu někde zase prošel a já se mohla kochat jeho nádherným vzhledem. ,,Jojo, já si koupím alespoň fantu." Stála jsem za Lindou, když házela peníze do toho zpomaleného automatu. 

Opět jsem ho spatřila. Musela jsem být více nenápadná, a tak jsem si zase začala koukat na boty. Ale musela jsem uznat, že na světle je ještě hezčí než v té tmě. Nikdo kolem něho nebyl. Mé černé vlasy mi suprově zakrývaly obličej, a tak nemohl poznat, že jsem to já. Ta holka z kina na kterou mrkl. Jsem opravdu naivní, že si myslím, že se na mě třeba zase podívá, usměje, a nebo dokonce promluví. Zajímalo by mě jaký má hlas. Proč se o to všechno zajímám, když vím, že už ho stejně nikdy neuvidím?

,,Jdeme?" Řekla jsem když jsme obě měly to, co jsme chtěly. Linda jen kývla a já se přesunula ke dveřím. Ucítila jsem na sobě něčí pohled. Mým zvykem je v takové situaci se otočit, a tak jsem to jako vždy udělala. Ten kluk se opíral o automat a zíral na mě. Já se zasekla ve dveřích, a když tak o tom přemýšlím, muselo to vypadat opravdu dost trapně. Chvíli se neusmíval jen se díval, ale pak jeho pohled zajel do mých očí a pomalu mrkal. Přesně tak jak to dělám já, když chci někoho vyprovokovat! Používá mou techniku! 

****

Myslím, že dnes je kapitola dost dlouhá a proto jsem nechala otevřený konec. Brzy očekávejte další:3

Byeeee :*