This is revenge.

Učení

Natasha: Autobus přijel díkybohu v čas a já si sedla na své místo Teď nastává opět ta dlouhá nudná cesta do školy. Sluchátka jsem si nezapomněla, a tak je mám teď naražené na uších a koukám z okna. Doufám, že ve škole dneska bude klid. Hrozně bych ho chtěla zase vidět. Nevím proč mám tu potřebu ho poznat. Chci vědět jaký je? Celou cestu jsem o něm přemýšlela a konečně jsem viděla střechu školy. Autobus zastavil a já si přehodila přes rameno svůj školní batoh a vystoupila. Ihned jsem vyhledala Lindu, ale můj zrak ještě zamířil na místo, kde jsem jeho tvář viděla naposled. Jak se asi jmenuje? Stál tam nějaký hlouček holek. Pravděpodobně to byly třeťačky. A kluci? Ty jsem nikde neviděla. Vím, že by měl být se svou třídou, ale béčko druháků stálo přesně u vchodu do školy a asi pomlouvali co se dalo. 

,,Ahoj! Umíš dějepis?" Zazněl hned její hlas. ,,Docela jo.. " ,,Jsi šprtka Naty, vím že to umíš, zase budeš mít jedničku ale na tu dálku přes celou třídu mi nemůžeš radit. Jak tě znám, stejně by jsi mi neradila." Musela jsem se zasmát, ale pravda to nebyla. Vždycky se jí snažím pomáhat.

On.. tamhle je! Mlčela jsem a nevěděla kam koukat. Měla jsem koukat spíš do země než do jeho obličeje, ale on je prostě tak.. jinej. Měl u pusy cigaretu jako asi vždycky. Na sobě opět tu jeho černou koženou bundu. Byl neskutečně sexy. Černé kalhoty a černé Conversky. Radši jsem zabořila hlavu do země dřív, než si všimne toho, že na něj koukám. 

,,A hele na koho jsi to koukala? Asi ho půjdu oslovit a hned mu řeknu, že by jsi s ním ráda někam zašla." ,,Ty jsi pitomá!" Sykla jsem na ní a hodila vražednej pohled. Odcházela jsem od ní. Ona se mi za zády začala smát, pak mě doběhla, chytla kolem ramen a společně jsme došly do třídy. 

,,Jde za námi kotě!" Oznámila mi Linda a mně se málem zastavil dech. Linda byla v tomhle vždycky hrozně vyčůraná. Naschvál mi shodila věci, aby zjistila, jestli mi pomůže nebo půjde dál. Začala jsem se hrozně červenat, ale sesunula jsem se na bobek a začala sbírat ty popadané věci. Nejradši bych jí hned jednu natáhla, ale nechtěla jsem to dělat před ním. Hrozně jsem se styděla. Určitě se v něm spletla. Je sice pravda, že se na mě podíval, ale hned jak jsem si toho všimla, usmál se, a pak rychle odvrátil zrak a pokračoval dál v cestě do třídy. Já si zatím posbírala věci a pak "jako" vrazila do Lindy. Schválně silou, ona si to totiž zasloužila. 

Má tak krásný úsměv.. pomyslela jsem si, když jsem už sama mířila do třídy. Sama protože se Linda zdržela ještě ve sborovně, něco kvůli omluvence. Bylo mi líto, že jsem nikdy nikoho takového jako je on nepotkala. Teď je tu.. a já ho stejně nechávám být. A vím moc dobře, že jsem mu úplně ukradená. Pravděpodobně jako každá jiná holka. Jako každý. 

Školní den proběhl opět celkem nudně. Lindě se udělalo zle, a tak jí zavolali domů a odvezli. Já celou dobu seděla na místě v ruce měla knížku a na uších sluchátka. Když jsme šli do učebny chemie a já koukala někam do země a nevnímala okolí, do někoho jsem narazila, zvedla jsem hlavu, že se tomu omluvím. Byl to on, byl u mě tak blízko, že jsme se mohli dotknout. Ztěžkl mi dech a jeho koutek se zvedl do milého úsměvu. Co to mělo znamenat?

,,Já jen.. já.. já.. pardon!" Poslední slovo jsem na něj skoro zakřičela, a pak už jsem jen s hlavou zabořenou do učebnic utíkala na hodinu. Věřím, že jsem byla červená až za ušima.

****

Ahoooj! Tady je další část :P

Prozradím, že v příští kapitole se můžete těšit na kousek z pohledu našeho nového kloučka :P

Těšíte se?

Doufám že se i tahle část líbí:3

Byee :*