This is revenge.

Existuju?

Natasha: Šla jsem pomalu jen před tou třídou. Kdyby neměli otevřené dveře, tak je mi to docela jedno. Ale při své smůle bych se mohla dokonale ztrapnit a třeba ještě jednou zakopnout o svojí nohu. Bez jediného pohledu do třídy jsem odcupitala co nejdál od nich, teprve když jsem si byla jistá, že už mě nikdo z té třídy neuvidí, začala jsem nanovo utíkat. 

Přišla jsem o čtyři minuty pozdě na hodinu. Říkala jsem ,že mě učitelky v lásce moc nemají, ale měla jsem štěstí. Na hodinu češtiny máme většinou mladou vyzáblou učitelku, která s námi zachází jako se školkou nebo prvním stupněm základní školy. Měli jsme supla. Jediného učitele na téhle škole. A vlastně, podle mě jediného bezchybného člověka. Je úplně super. Vysvětlila jsem mu, co se vlastně stalo. Můj důvod byl docela pravdivý. Učitel se na mě jen usmál, a poslal mě sednout si do lavice. Neřekl přitom ani slovo, a tak jsem zadoufala, že mi neomluvenou hodinu nedá. Zazvonilo na přestávku a ke mně ihned přiběhla vyděšená Linda.

,,Co jsi dělala? Kde jsi byla? A co to máš, tady?" Ukázala mi při své poslední otázce na ret. Zhrozila jsem se, jestli náhodou nejsem špinavá nebo tak něco. Z mého poměrně malého penálu jsem si vyndala své malé skládací zrcadlo a otevřela ho. Podívala jsem se do zrcadla na své plné rty. Měla jsem na nich škrábanec na levé straně přes dolní ret. Jazykem jsem si po spodním rtu přejela a ucítila jsem slanou chuť krve. Zašklebila jsem se nad tou nechutí ke své krvi a setřela ji už jen prstem.

,,Co jsi dělala?" Zopakovala Linda svou otázku na kterou ještě nedostala odpověď. ,,Spadla jsem." Nic rozumnějšího a jednoduššího mě v té chvíli nenapadlo. A pravda to byla. ,,A dál?" ,,No.. a roztrhla jsem si přitom ret.." Je mi jasné že celou dobu čekala jinou odpověď, ale ona to přežije. 

,,Pojď se mnou prosím do béčka. Potřebuji si od Martina půjčit věci na geometrii." Martin je její nejlepší kamarád. Neříkám, že proti němu něco mám, ale je mi prostě nesympatický. ,,Musím?" Řekla jsem naschvál hodně podrážděně, aby si toho všimla i ona. ,,Prosííím." ,,Fajn."

Tohle bude poslední hodina v té blbé škole. Konečně. Nechci tam s ní jít, protože vím že ten nový kluk šel zrovna do béčka. Jediné štěstí, které bych mohla mít je, že by byl v tu chvíli zrovna třeba na záchodě. Hlavně na něj nesmím koukat. Šly jsme spolu tou dlouhou chodbou, kde procházelo nejmíň dvě stě dalších lidí, kteří spěchali na svou hodinu. ,,Můžu počkat tady?" Zeptala jsem se Lindy nevinně, jen abych nemusela do jejich třídy. S nikým se tam moc nebavím, když nepočítám Martina, kterého občas pozdravím. ,,Nestyď se a pojď!"

Zatáhla mě do třídy a já jsem jen na moment otevřela pusu. Seděl na místě. Měl na uších sluchátka a koukal před sebe. Jo.. a vypadal zatraceně sexy. Rychle jsem otočila svou hlavu někam pryč od něj a vydala se směrem k Martinovi. Mile jsem se pousmála, nebo se o to alespoň pokusila a počkala než se s ním Linda domluví.

,,Jsi hrozný. Zapomínáš moc často." Slyšela jsem, jak si Martin stěžuje. Stejně jsem ho moc nevnímala. Zajímala mě v této třídě spíš jiná osoba. Ta tajemná.. ta která se mi líbí, a já přitom musím dělat, že je mi totálně u zadku.

,,Můžeme.." Uviděla Linda jak se na něj dívám a usmála se. ,,Tak jdi.. jdi si s ním promluvit!" Otočila jsem se na ni, a hodila jsem pohled chceš-mě-zabít? ,, Tak n-ne. Pojď." On se na mě podíval! Naše pohledy se opět na malý okamžik střetly! Bylo to zase jen pár vteřin, ale bylo! Mé podvědomí sice nechápalo, proč z toho tak moc šílím, ale stejně jsem za to byla ráda. Možná opravdu ví, že existuju..

****

Ahojkyy! Je tu další část :P Doufám že se líbí :*

Byee:3