This is revenge.

Podobnost.

Natasha: ,,Díky za odvoz."

Řekla jsem jen, když jeho autíčko zastavilo kousek od autobusové zastávky.

,,To nestálo za řeč.. Jen.. mohu tě pozvat do restaurace?"

Změřila jsem si ho pohledem. Ty a restaurace? Spíš bych do tebe řekla co nejméně lidí..

Usmála jsem se. Doufala jsem, že by to mohlo být v pohodě. Hrozně bych si přála.. poznat ho nějak.. blíž.. víc. Ale nechci se vnucovat a ani nevím, jestli by o to měl on zájem. Ale nějaká.. malá možnost.. možná..

,,To by bylo super.. jen mám teď doma ještě nějakou práci.."

,,Zvu tě na večeři. Takže čas na přípravu ti určitě zbyde."

Vypláznul na mě jazyk a já jsem se zasmála.

,,Děláš, jakobych se musela nějak extrémně upravovat!"

Vyplázla jsem naoplátku na něj jazyk já. Byl hrozně roztomilý. Pohodil vlasy a pak si prohrábnul svou černou patku.

,,V půl 7 buď tady."

Oznámil mi a já kývla.

,,ještě jednou děkuju za odvoz.."

Pak jsem jen omámená vystoupila z jeho auta. Došla jsem domů, ale byla jsem tak zasněná, že ani nevím jak jsem se tam dostala.

,,Ahoj tati."

Pozdravila jsem ho dole. Zrovna dělal něco k obědu. Hezky to vonělo. Mňam! Bramboráčky!

,,Ty vždycky víš jak mě potěšit!"

Řekla jsem na tátu a šla za ním do kuchyně.

,,Tak se posaď, pár jich už je hotových."

Sedla jsem si jako poslušná dcerka ke stolu a najedla se. Do hlavy se mi pořád hrnuly myšlenky na Dannyho.

,,Copak? Nad čím jsi tak zamyšlená?"

,,Néé.. jen.. jeden kluk mě pozval na večeři."

,,Ooo.. doufám, že na sebe dáš pozor Naty.."

,,Tatííí.. neboj, jsem a budu v pohodě, jasný?"

Usmál se a kývnul. Pak jsem se jen já sebrala ze židle a umyla nádobí. Poté byl směr můj pokoj.

Danny: Zabiju ho. Já ho zabiju. Musel jsem zastavit.. byl jsem z toho všeho celý nějaký špatný. Když jsem zastavil, pořádně jsem se párkrát nadechnul.. viděl jsem toho parchanta snad všude.

Chtěl jsem se podívat do peněženky na jednu fotku.. tedy na jedinou fotku, ale v tom mi zazvonil telefon. Máma.

,,Co je?"

Řekl jsem do telefonu hrozně otráveně. Neposlouchal jsem její kecy. Stěžovala si jen kde jsem, že čeká z oběděm. A takové různé kraviny. Na to jsem ale neměl ani trochu náladu. Jediná věc na kterou jsem teď mohl myslet byla ona.. Tak mi ji připomíná. Musím na ni dohlédnout.. Je sice pravda že má sestra byla ještě mladá a roztomilá. Nenosila černou.. ale chováním.. jsou naprosto stejné.. Chybí mi..

,,Taky jsi jí to dělala??"

Začal jsem křičet do telefonu na svou matku.

,,Cože? O čem to mluvíš Danny?"

,,O tomhle!! Taky jsi jí kontrolovala na každém kroku?? Ne??? Proto se to stalo? Tak to nedělej mně!"

,,Uklidni se.. jsi v pořádku?.."

,,Nesnáším tě! Ty za to můžeš!! Je to tvoje vina. Ty můžeš za její smrt!"

,,To přeci není pravda.."

Říkala v slzách do telefonu matka. Položil jsem telefon a mlátil rukou do volantu. Taky jsem začal brečet. Chybíš mi..

****

Ahooj! Je tu další část:3
Už to bude více zajímavé. Budete se dozvídat více informací o zatím docela neznámém Dannym. Doufám že se taková část líbila :P

Mějte se, byee :*