This is revenge.

Vzdálenost?

Natasha: Byla jsem z něznámého důvodu naprosto vystrašená. Chtěla jsem být už doma. 

,,Pojď hlavně mezi lidi, prosím." 

,,Ty máš strach? Opravdu?"

Na mé povaze je to celkem divné, ale opravdu jsem docela strach měla. Klepaly se mi ruce a zrychlil se mi dech. 

,,Ne.. nemám strach. Ale jak jsi na to přišel?"

,,Cítínm tu někoho.. koho bych tu nejradši necítil."

On cítí lidi?  Co je tohle za výmysl.

,,Promiň, už je hodně hodin, měla bych jít domů.. a jsem docela unavená.. nemusíš mě doprovázet, zvládnu to sama."

,,V téhle večerní hodině tě samotnou určitě jít nenechám!"

Potřebovala jsem se ho zbavit. Nevím proč ale je mi s ním tak nějak těsno. 

,,Opravduto zvládnu, klidně jdi na autobus, já si to dojdu pěšky. Dám na sebe pozor, nic se mi nestane. Uvidíme se ve škole.. zatím se měj ahoj!"

Ahoj jsem na něj skoro vykřikla, a hned se otočila k odchodu. Lekla jsem se, když mě zachytil za zápěstí. Otočila jsem na něj zpátky hlavu a podívala se na svou sevřenou ruku.

,,Co?.. Co ještě potřebuješ?"

,,Co se stalo?.."

,,Nic.. co by.. jsem jen už unavená."

,,Bojíš se?"

Bojím se tebe! jsi naprostej psychopat!

,,Ne. Chci jít jen domů."

,,Chci na tebe ale dávat pozor, takže ať chceš nebo ne, doprovodím tě domů."

No to je super..

,,Fajn.."

Šla jsem napřed, a vůbec jsem nemluvila. Nechci si s ním povídat, a nakonec jsem tak trochu zjistila, že s ním pro jistotu nechci mít společného vůbec nic. Je hrozně hezkej a takovej tajemnej, to je sice pravda, ale.. má tajemství. Určitě přdemnou něco skrývá. Něco mi neřekl a ani mi to nemá v plánu říct. Chci se to vůbec dozvědět ? 

,,Fajn.. odtud to už dojdu sama."

Zastavila jsem se kousek od zastávky. 

,,Můžeš jít rovnou na zastávku a jet domů.. taky na sebe dávej pozor."

Snažila jsem se být milá. 

,,Uvidíme se ještě?.."

Polkla jsem.. nemohla jsem mu lhát, ale opravdu se ho bojím.. ale přitahuje mě.

,,Na chodbě...ve škole.."

Dořekla jsem a skoro začala utíkat pryč. Opravdu to bylo kousek od té zastávky , kam se tedy Danny vydal.

Lehla jsem si na postel a zhluboka dýchala. Táta byl doma, ale já ho ani nepozdravila. Neměla jsem nejmenší náladu se s kýmkoliv dávat do řeči. 

Zapla jsem si svůj notebook, a najela na facebook. Docela dlouho jsem tam nebyla. Měla jsem tam žádost. Danny Dan Wilfried, jak mě našel? Dokonce jsem chvíli zaváhala, jestli si ho mám přidat, a nebo radši ne. 

Přijmula jsem ji. Chvíli jsem si jen projížděla facebook. Nechala jsem notebook zapnutý a šla si udělat věci do školy. Když jsem měla v plánu zalézt do sprchy, uslyšela jsem cinknutí facebooku. Nadzvedla jsem překvapením obočí. Zrovna jsem si připravovala věci do koupelny. Zašla jsem tedy ke svému stolu, na kterém ležel noťas a podívala se co to je.

Ahoj Naty, doufám, že jsem tě nevyděsil..

Zpráva od Dannyho. Neměla jsem chuť mu odpovídat, ale už jsem se na jeho zprávu podívala, a to by nebylo zrovna milé, neodepsat mu.

V pohodě :)

Facebook jsem vypnula, a zalezla do sprchy. Nechala jsem po sobě stékat teplé kapky vody. Uklidňovalo mě to. Byla jsem tam asi 40 minut..

Pak jsem ještě alespoň na telefonu zkontrolovala facebook, a když jsem viděla, že tam žádnou zprávu nemám, zhasla jsem světla a šla spát.

****

Ahoooj, tak je tu další část :* 

Doufám že se líbí:3