This is revenge.

Psaníčko?

Natasha: Po pravém boku Lindy jsem došla zpátky do třídy na poslední hodinu dnešního dne. Blbá matika. Myslím na něj opravdu pořád. Pořád.. a pořád.

Konečně jsem se dočkala konce. Vzala jsem si svůj batoh, ale uviděla jsem na něm přilepený nějaký papírek. Jen jsem ho sudala a zmuchlala do ruky. Nebyla jsem si jistá časem, a tak jsem si batoh přehodila rychle přes rameno a běžela na autobus.

Byla jsem tu ještě pár minut před příjezdem autobusu. Super. Začínalo se stmívat.  Když konečně přijel sedla jsem si na své obvyklé oblíbené místo, které díkybohu bylo volné a chtěla si vytáhnout sluchátka, na která jsem zapomněla. Došlo mi, že v ruce ještě pořád drtím ten papírek z batohu. Nevěděla jsem od koho je, a jak se tam vůbec dostal, ale rozbalila jsem si ho.

Jsi hezká. xxx

Co to má znamenat? Řekla jsem si pro sebe. přemýšlela jsem od koho by to mohlo být. To písmo neznám a ani nevím kdo se podepisuje xxx. Já opravdu dostala své první psaníčko! Nechce se mi tomu věřit. To je hrozně roztomilé, ale ráda bych věděla od koho je.

Až do příjezdu domů, jsem o tom pořád musela přemýšlet. Psaníčko jsem si zastrčila do kapsy, ale důkladně, abych si ho nezmuchlala ještě víc než bylo. ,,Ahoj tati.." Pozdravila jsem s nezájmem a chtěla jít nahoru do svého pokoje. ,,Počkej.. pojď sem na chvíli prosím." Otočila jsem se a zamířila si to zpáky do obýváku. Sedla jsem si na gauč vedle táty, který jednou nebyl opilý, a vypadalo to, že se ani nikam nechystal.

,,Chtěl bych.. se ti omluvit." Zvedla jsem obočí, protože jsem nechápala, o čem mluví. ,,Za co se prosimtě omlouváš? Nic jsi neprovedl." ,,Vůbec nejsem doma, skoro se o tebe nestarám.. jsem otec na nic od té doby co tu není mamka.. a chci to změnit." Musela jsem se usmát, protože je to od něj milé. Bohužel jsem si skoro jistá, že to za týden nebo dva opět poruší.

,,Dobře.. díky tati.. jen.. jsem teď už nějaká unavená a mám ještě dost věcí do školy, takže si půjdu brzy lehnout. Doufám že se nezlobíš.." ,,Jasně.. to chápu. Hezky se vyspi." Nic už jsem neřekla, jen se zvedla z toho starého gauče, který tu stále máme a šla do pokoje.

Okamžitě jsem vytáhla ten papírek od mého tajného ctitele. Jak moc jsem doufala, aby to byl ON. Ale jedna část mého já mi říká, že je to blbost. A ta druhá.. ta vlastně taky. Nemám nejmenší šanci aby to byl on. Vzala jsem si k ruce svůj skicák a upravila detaily, které mi přišly po druhém pohledu trošku jiné. Na detaily jsem ale stejně čas moc neměla. Třeba někdy.. NE. Je to zbytečné. Prostě si budu žít ve svém malém emo světě dál, bez toho, abych do něj někoho pouštěla.

Byla jsem opravdu unavená, a tak jsem si jen připravila učení do školy. Pak se šla vysprchovat a zalezla si s knížkou do postele. Bylo mi jasné že zase usnu u ní, nezapomněla jsem si tedy ještě nastavit budík na ráno.

Nesnáším ten zvuk!! Okamžitě jsem vypnula ten blbej budík a docela rychle vstala. Z neznámých důvodů jsem ze zdola ucítila chuť palačinek. Přehodila jsem přes sebe jen župan, krerý mi visel na kraji skříně, a šla se podívat dolů. Vůně se stále rozšiřovala.
,,Jee, tatíí! Děláš palačinky! Ty víš že je mám ráda viď?" Divila jsem se, že si to pamatuje, a je to od něj hrozně hezký. ,,Klidně si je dodělám..můžeš jít spát, ale děkuju." V klidu jsem si je snědla, a pak se vrátila do svého pokoje. Oblékla jsem se a zašla do koupelny. Mám tu potřebu víc se upravit než obvykle. Zase mi něco uvnitř říká, že je to kvůli němu, ale snažím se to ignorovat.

****
Ahojkyy, je tu další část, snad se líbí :P
Byee :*