This is revenge.

Možná?

Natasha: Je ráno. Poznala jsem to podle světla, které jsem zahlédla, když jsem otevřela oči. Paprsky slunce mě probudily tak brzy ráno. Nahmátla jsem se pro svůj telefon a odstranila budík. Zpráva! Otevřela jsem jí.

Ahoj, můžeš jít dneska po škole někam?

V té chvíli se mi zastavil dech. Jedná má část si hrozně přála odsouhlasit mu to, ale ta druhá ho už nechtěla v životě vidět. Bylo opravdu brzy ráno, tak jsem ještě pár minut zůstala ležet v posteli a jen jsem projížděla facebook. Žádné jiné zprávy a já neodepisuju. Budu ho prostě ignorovat. To bude asi nejinteligentnější. Nahání mi hrůzu.. nikdy jsem nikoho takového nepotkala.. a on, se o mě docela zajímá. Něco skrývá.. bojím se zjistit co.

Najela jsem na chat s Dannym.. chvíli jsem koukala na tu zprávu, a přemýšlela co mu na to mám odepsat. Nerada lidi ignoruju, protože moc dobře vím jak je to epříjemné. A třeba za to ani on nemůže. Nechci s ním ani mluvit.. dneska potřebuju klid. Je sice pravda, že dneska je škole jen do 13:00 a tak mám docela dost času, ale i tak. Dneska budu doma. A nebo zajdu za Lindou abych věděla, jak se jí daří.

Dnes ne, promiň.

Zprávu jsem mu odeslala, a konečně vstala z postele. 

Byla jsem rychlá a měla jsem ještě dot času na nasnídání se. 

Vyrážím do školy. Jsem upravená, najezená,  s dobrou náladou. 

Jdu na autobus, a prostě moje ráno probíhá jinak jako vždy.

Před školou na mě nikdo nečeká, a tak sluchátka z uší vůbec nevyndavám a poslouchám písničky dál. Nekoukám se jistotně ani okolo. Abych náhodou neuviděla Dannyho. Dneska se mu budu snažit co nejvíc vyhýbat. 

I přes hudbu jsem uslyšela zvonek školy. To je znamení na otevření školních dveří, a děcka už konečně mohou zacházet pomalu do školy. Většinou jsem já mezi posledníma, kteří do školy jdou. Dnes jsem se ale jen opírala o zeď a počkala a většina zajde. Dannyho jsem zatím nikde neviděla. Je to docela dobrý znamení. Vypadá to, že dneska nepůjde do školy! Jsem ráda.

Zašla jsem s dobrou náladou do školy a následně i do třídy. Že bych se nemusela bát?  Uslyšela jsem v kapse vibrování telefonu, které po chvilce přestalo. Zpráva. Sedla jsem si na místo a tam se podívala na telefon

O velké přestávce se sejdeme u krámku. DXy.

Sakra, sakra, sakra! To přeci.. můj dech se zrychlil a já jsem se v té chvíli chtěla vypařit. Nepůjdu tam. Okamžitě jsem se rozhodla, bez jakéhokoli rozmyšlení. Nebude mi přeci určovat pravidla. Na to jsem zvyklá nebyla a zvykat si ani nebudu. Žiju si po svém, a do mého života nenechám vkročit někoho tak.. fajn.. možná.. možná mě opravdu láká. Možná, že není tak špatný jak si myslím. Zajímá mě jeho příběh.. jeho život. ON.

****

Ahooj:33 Je tu další část :*

Tak jak se líbí?:O

Mějte se byee :*