This is revenge.

Jména.

Natasha: Nejradši bych se zahrabala na zahradě a dělala mrkev. To byl ale trapas. Ani jsem nebyla schopná normálně mluvit. Zblízka byl tak neuvěřitelně sexy. On nemá páru o tom, že tahle hloupá holka o něm sní, kreslí si ho a píše různé zamilované příběhy o tom, jak se s ním shledá. Celou hodinu chemie jsem si psala do sešitu, a snažila se ze sebe setřást tu nervozitu a červenou barvu z tváří. 

Konečně zazvonilo a já se mohla vrátit do své třídy, opět jsem koukala radši do země a nebo do učebnic. Po chvilce chůze jsem uslyšela tajemný karamelový hlas. ,,Být tebou tak se koukám spíš před sebe, nebo zase do někoho narazíš.." Podívala jsem se kdo to na mě mluví a co si to dovoluje. Ale jaksi jsem všechno zapomněla. Asi i mluvit. Jen jsem se na něj podívala a málem zase otevřela pusu. Polkla jsem. 

,,Promiň.." Řekla jsem a málem se u toho udusila. ,,Jsi z áčka co?" Kývla jsem. ,,Jo.. já.. jsem z té třídy vedle. A taky nejsem moc ukecanej, tak by se mi šikla pomoc." To už jsem se na něj usmívala od ucha k uchu a nervozita jakoby utekla. Byla prostě pryč. ,,Jo. Já vím, viděla jsem tě.. no.. před tím. Před školou." ,,Jak se jmenuješ?" ,,Jsem Naty.. " ,,Celým jménem?",,Natasha. Natasha Heather." Dlouze mrkl a usmál se. Tak moc jsem toužila zeptat se i na jeho jméno. Netroufla jsem si. Byla jsem tak mimo, že jsem chtěla být už hlavně v suchu.
,,Půjdu.. já.. za chvilku mám hodinu a potřebuju se učit.. " ,,Počkám na tebe po škole.. jestli tedy chceš."

Byla jsem v sedmém nebi. Tohle se stává snad jen v pohádkách. On na mě počká a my si zase možná budeme povídat! Bože! Kývla jsem a radši odešla, opravdu mi došly slova. Škola jako naschvál utíkala neskutečně pomalu. Těšila jsem se. Ale tušila jsem, že to bude trapas. Jak se jen může jmenovat. Přemýšlela jsem nad ním celou dobu. On si mě opravdu všiml. Mluvil na mě. To je snad jen sen! A on se mi plní! To je šílené! Ale úžasné zároveň.

,,Natasho?"Jediná učitelka, která na mě volá jménem. ,,Jsi tady?" Podívala jsem se na ni a párkrát zamrkala. Dostala svou odpověď. ,,Vrať se zpět do reality prosím. Můžeš mi odpovědět rovnou na mou otázku, jestli ovšem víš o čem jsem tu celou dobu mluvila." Měla pravdu, neměla jsem tušení o čem tu celou dobu mluvila. Jsem z něj úplně mimo. ,,Omlouvám se, ale netuším. Nedávala jsem pozor." ,,Já vím. Chci aby jsi mi napsala úvahu o tom, co jsme dnes probírali. A je mi fuk od koho a jak si to zjistíš." ,,Hmm." Zamručela jsem jen a zbytek hodiny se pokoušela něco dohnat. 

A jde se domů. Měl by tam na mě čekat. Nevím jestli tomu mám opravdu věřit, ale je to tak. Stojí tam. V ruce drží cigaretu a zase se opírá o zábradlí. Když jsem otevřela dveře, nebyla jsem schopná jít. Bála jsem se, že něco zase zkazím. Ale on mě zase zachránil. Rukou pokynul ať jdu k němu. Uposlechla jsem ho. ,,Promiň, ani jsem se ti nepředstavil! Já jsem Danny, těší mě.",,Celým jménem?" Udělala jsem mu to samé jako on mě a doufala, že se nenaštve. Usmál se. ,,Jsem Danny, Danny Wilfried."
****
Tadááá! Je tu další část! Je pravda že jsem žádný kousek do téhle časti ještě nedala, ale zjistili jste o něm první informaci :P
Snad se líbí:3
Byee ;*