This is revenge.

ONA.

Natasha: ,,Jak to myslíš?"

Vypálila jsem bez přemýšlení. Cukly mu koutky. Nechápu ho. 

,,No?.."

Opravdu jsem se dožadovala odpovědi. 

,,Myslím to tak, jak říkám.. má sestra byla krásná.. a ty jsi stejná jako ona.. tedy. Chováním.. jste naprosto stejné. Možná jen ona nenosila tolik černou a byla taková.. nevinná.."

,,Proč.. proč mluvíš v minulém čase?.."

Polkla jsem. Bála jsem se, abych se ho náhodou nedotkla. 

,,Protože ona je moje minulost.. vlastně.. kvůli ní jsem takový jaký jsem."

,,A kde je.. teď?.."

Mé ruce se klepaly. Měla jsem strach. Tohle přede mnou skrývá? 

,,Chci se pomstít.."

Vykulila jsem oči. Chci vůbec vědět víc? O co jde? 

,,K-komu?.."

Sakra! Nevyptávej se Naty! Napomenula jsem se v duchu. 

,,Tomu.. kdo jí to udělal.."

,,Co se stalo?.."

Nemohla jsem se přestat vyptávat.. opravdu mě to zajímalo, a chtěla jsem mu jakýmkoliv způsobem pomoc, i když jsem v té chvíli neměla nejmenší ponětí jak..

,,Je to složité.. jsi si jistá, že tě to zajímá? Chceš to vědět?"

Jen na malou chvilku jsem zaváhala.. pak jsem polkla a kývla. 

Seděli jsme na lavičce v parku a povídali si. Byl teplý večer a hlavně klidný. Bylo tu ticho a tma. Líbilo se mi to. Chtěla jsem slyšet ten příběh o jeho rodině. O jeho sestře.

,,Dobrá.. budeš první člověk komu to řeknu. Řeknu ti to jen kvůli tomu.. že jsi jí hrozně podobná.. a já svou sestru milovat. Jejích chováním.. tím jaká byla. To co se stalo.. nezasloužila si to." 

,,Možná to byl osud?.."

Zkusila jsem něco říct, ale když se na mě podíval, hned jsem z jeho pohledu poznala, že se mu nelíbí to co jsem řekla.

,,Osud?.."

Opět jsem kývla.

,,Já na náhodu.. na osud ani na nic takového nevěřím.."

,,Ne?..Na co tedy věříš?.."

,,Na karmu."

Opět jsem své oči lehce vykulila.

,,Na karmu. A já? Já si na ní zanedlouho zahraju."

Bála jsem se jeho plánu.. doufám že mi ho řekne a já mu budu moc jakýmkoliv způsobem pomoc. Ale někde v hloubi duši jsem cítila, že to nebude nic pěkného.

,,Vyprávěj mi prosím příběh o tvé sestře."

Otočila jsem se na něj a on se na mě taky podíval.

,,Dobře."

Jen chvíli ještě visel na mých očích a pak se podíval před sebe. Své ruce si položil na svá kolena a nahrbil se.

,,No.. Kde začít."

Posadila jsem se co nejpohodlněji a přemýšlela jsem nad jeho sestrou.

,,Tak asi takhle.. jmenovala se Laura.. Laura Wilfriedová..Bylo ji patnáct.. když se to stalo..Teď už je to rok.. za pár dní to bude rok. Miloval jsem ji nejvíc ze všech.. víc než svou mámu.. tátu.. ona byla můj svět.  Můj poklad.. princezna. Říkal jsem jí že bych si přál v budoucnu poznat dívku jako bude ona a být s ní do konce svého života.."

On se pousmál a já jen tiše koukala..Pak se otočil a podíval se na mě..naše pohledy se střetly.. 

,,Mám takový pocit že jsem ji právě našel."

****

Ahoooj♥

Je tu další čáást :P

Doufám, že se vám líbí :*

Piště komentářeee co si o tom myslíte a jak se vám příběh líbí:3:O

Mějte se krásně :P 

Byeee :*