This is revenge.

Kino

Natasha: Tak a jsme u mě před barákem. Došli jsem sem celkem mlčky. Ani se nedivím, že se nikomu z nás dvou nechtělo mluvit.

,,Počkám na tebe tady."

Řekl přísně a docela strašidelně Danny. Jen jsme na něj povytáhla obočí a radši bez kývnutí zašla do baráku. Kdybych byla na jeho místě já, asi bych se otočila a odešla. Po cca 5 minutách jsem ale vyšla a on s cigaretou v puse se opíral o plot. Došla jsme k němu a on na mě vyfouknul kouř.

,,Hej.."

Řekla jsem naoko, tak že mě skoro neslyšel.

,,Sorry."

Byl příjemný, jak vosí hnízdo v zadku. Co jsem mu za tu chvíli mlčení provedla? Co se mu sakra honí hlavou? Je divnej. Vůbec bych s ním neměla trávit svůj čas.. Je docela strašidelnej. Vzhledově vypadá jako nějaký seriový vrah, což je ale docela dost sexy. Něco mě k němu hrozně táhne, ale já vím, že to není správné. Měla bych se od něj držet dál.

,,Bylo od tebe milé že jsi mě vyprovodil.. ale nejsem si jistá jestli je dobrý nápad jít s tebou dnes do kina."

,,Eh.. proč ne? Myslel jsem.. doufám že jsem tě nějak nevyděsil, nebo tak.. opravdu bych s tebou někam rád zašel. Doprovodím tě pak domů aby jsi nemusela jít za tmy.."

,,Tak dobře.. ale jsem nerada s cizími lidmi."

,,Nemusíš se mě bát.. možná vypadám jako.. eh.. možná něco jako vrah, ale opravdu nejsem, to mi věř."

Musela jsem se nad jeho poznámkou zasmát.

,,Tak jdeme."

Oznámila jsem mu jen, a vyšla dopředu.

Povídali jsme si o všem možném.

,,Proč se z toho okýnka koukáš tak zmateně?.."

Musela jsem se ho zeptat. Vrtalo mi to hlavou celou tu dobu co jsme byli v autobuse."

,,Já jen.. nerad o tom mluvím."

,,chápu tě.. nemusíš mi to říkat jestli nechceš. musí to pro tebe být asi nějaká složitá situace když mi to nechceš říct."

,,Jen.. nesvěřuji se hned každému koho potkám, i když jsi mi přišla už od té doby co jsem tě poprvé spatřil velmi sympatická."

,,Jsme tady."

,,Jdeme dovnitř? Máme vůbec koupené nějaké lístky?"

,,No jasně.. že ne. Něco koupím uvnitř."

,,Půjdeš se mnou na horor? A nebo chceš radši nějaký romantický film?"

,,Cože? Já a romanťáky? To nejde ani omylem dohromady."

Začali jsme se oba dva naráz smát.
,,Dobře, dobře! Jde se na horor, ale vybírám já!"
Čapnul mě za ruku a oba jsne zašli dovnitř do budovy.
,,Bylo to super!"
Řekla jsem hrozně nahlas, když jsme vycházeli.
Usmál se na mě.
Po chvíli akd nasadil takový.. Jiný výraz.. Začínala jsem i já být nervozní. On polknul a zastavil se.
,,C-copak se děje?..nemůžeme jít?"
,,Ne nemůžeme. Mám blbý pocit, že nás někdo sleduje."
Nechtěla jsem věřit tonu co právě řekl..
,,Co? To.. Ne. Pojď prostě mezi lidi.."
V týhle tmě jsem ještě po tom hororu nechtěla zůstat už ani minutu!
****
Ahooj, nemám k dispozici notas a náladu na psaní jsem dnes také neschytala.. Chci se omluvit za nudné části, ale snad se to brzy promění ve více zábavné.
Doufám, že se i přes to líbí..
Mějte se, pa :*