This is revenge.

Já to stihnu!

Natasha: Probudila jsem se na otravný zvuk budíku, který mi říkal ať vstanu z postele a jdu se upravit. Po dalších deseti minutách jsem se opravdu přinutila vstát z mého vyhřátého pelíšku a vzít si na sebe svůj huňatý župánek, abych nezmrzla. Protáhla jsem se, a za chůze zombie jsem došla k zrcadlu. Skoro jsem se lekla, když jsem se uviděla. Měla jsem rozčepýřené vlasy do všech stran a pod očima kruhy. Zamžikala jsem na své černé hodinky. Ani na noc si je nesundavám. 

,,Mám na úpravu necelou hodinu," řekla jsem si nahlas do prázdného pokoje a začala se upravovat. 

Stihla jsem to! Mé vlasy jsou poslušně upravené jako vždy. Kočičí oči které si často maluji jsou tak, jak mají být. Už jsem se jen oblékla, navoněla, vzala do ruky kabelku, kterou jsem si včera večer připravovala a vyběhla z pokoje rovnou dolů po starých, dřevěných, praskajících schodech. 

Pamatuji si, jak mi rodiče když jsem byla malá říkali, že nemám po těch schodech běhat, ale já je nikdy neposlechla. No a právě teď, přesně v tuto nevhodnou chvíli jsem zakopla o svou nohu a skutálela se až dolů. Bolela mě neskutečně hlava, ale statečně jsem se zvedla z mé nepohodlné zkroucené polohy. Chytila jsem se za hlavu. Doufala jsem, že nemám otřes mozku. Nemohla jsem to teď řešit. Za deset minut mi jede autobus. Nestihla jsem si vzít ani svačinu, kterou jsem si večer tak pracně připravovala, a tak jsem jen někde v hloubi duše doufala, že jsem si s sebou vzala alespoň svou peněženku s pár drobnými. 

Když jsem doběhla na zastávku, autobus akorát přijížděl. Já byla tak šťastná, že jsem ho stihla! Nastoupila jsem a sedla si na "mé" místo. Ovšem hned jak jsem si do autobusu sedla uvědomila jsem si, že se máme sejít před kinem. A já právě teď jela v autobuse, který staví u školy. Když se mi v hlavě vybavila mapa Londýna a cesta od školy ke kinu, znova jsem si dostala menší šok. To nemůžu stihnout! Zatímco jsem tedy seděla v autobuse, upravila jsem si vlasy, které díky mému rannímu pádu vypadají úplně stejně, jako když jsem vstala. V zrcadle jsem na svém obličeji zahlédla dokonce pár modřin. Opět jsem se navoněla, a po nějakém čase vystoupila z autobusu kousek před školou.

 Přesně za 15 minut 8.00. Vykulila jsem oči a došlo mi, že to nestíhám. I když..možná kdybych trochu popoběhla..rozhodla jsem se, že to zkusím. Třeba se opravdu do 8.00 dopravím na místo, kde bych měla být. 

Jsem celá udýchaná, ale na místě! Zachytila jsem se za Lindu, která na mě koukala jako na satana. 

,,Kde jsi byla tak dlouho? Čekalo se jen na tebe."

 ,,Nestíhala-jsem." snažila jsem se vypotit udýchaně, ale zároveň šťastně, z mého příchodu. Opravdu nerada chodím do školy pozdě. Pak jde na mou osobu moc pozornosti. 

,,Už jsme tedy konečně všichni?" zeptala se ještě jednou učitelka otráveně a moje třída jednohlasně odpověděla. Ještě si nás jednou pro jistotu přepočítala, a pak jsme vešli do kina.

Když jsme vcházeli, za sebou jsem uviděla neznámé lidi, a tak jsem usoudila, že to bude ta druhá škola, která s námi měla jít.

 ,,Tak, sedněte si kam chcete, hlavně nedělejte bordel, ať se pak najdeme!" řekla úča a já se už už chtěla odebrat a sehnat si místo vedle Lindy, ale uslyšela jsem ještě jeden neznámý hlas jiné paní učitelky. 

,,A to platí hlavně pro tebe!!" 

Skoro zakřičela, a mě začalo zajímat na koho to bylo. Když jsem otočila hlavu a uviděla toho dotyčného, zůstala jsem jen zírat s otevřenou pusou. To snad není ani možný.

****

Ahojkyy:3 Takže je tu další část:3 Tenhle příběh mě hrozně baví a mám neskutečně moc plánů. Je pravda, že jsem na tomhle příběhu chtěla mít jen kolem 20 kapitol, ale no uvidí se jak se to bude vyvíjet, a jak vy mě budete podporovat:3 Jinak moc děkuju za vote a komentáře:3

Byeee :*