This is revenge.

Tak co chceš?

Rebecca: Trvalo mi  snad věčnost než jsem se dostala do normálního, použitelnýho stavu.  Sešla jsem dolů na snídani a za chvíli jsem už měla jít do školy. Dnes jsem se ho bála potkat. Přijde vůbec?

,,Dnes tě svezu Becco."

Usmála jsem se na tátu.

,,Děkuju!"

On mi úsměv oplatil a šel se obléknout. Já jsem zatím vyšla ven z domu a opřela se o naše už poměrně staré auto. V kapse mi zabrněl telefon. Esemeska.

Pomůžeš mi? Jestli jo, buď po škole u pizzerie. DannyX

Sevřelo se mi hrdlo. Co může tak chtít..Teď jsem mu odpovědět stejně nestihla, protože už přicházel táta a já nechtěla poslouchat otázky: S kým si píšeš? Komu pořád odepisuješ? Proč jsi na tom telefonu? Ty máš s sebou telefon??

Tatka mě odvezl do školy a teprve až odjel vzala jsem si opět telefon zpátky do ruky.

Ok.

Napsala jsem mu jen tuto stručnou odpověď, a pak mobil schovala do vaku, který mám do školy. Prošla jsem dveřmi a zašla do školy a poté i do třídy. Ve třídě na mě už čekala Linda. 

,,Ahoj.."

Přišla jsem k ní a pozdravila ji. Musela jsem znít trošku divně, přeci jen jsem ještě pořád trošku překvapená ze včerejška. A teď nemůžu myslet na nic jiného než na to, co asi tak ode mě Danny potřebuje. S čím chce pomoc?

,,Ahoj.. super že jsi se mi za ty dny kdy jsem byla nemocná ozvala. Jsi fakt kámoška!"

Řekla hodně naštvaně Linda a odešla z mého místa. Při cestě ke svému místu do mě samozřejmě vrazila..

Bylo mi to líto, ale zapomněla jsem. 

Hodiny ubíhaly na můj vkus až moc rychle. Dnes bych se nezlobila kdyby zpomalily. 

Uslyšela jsem poslední zvonění. Pro ostatní je to to nejlepší na celém dnu školy, ale pro mě dnes opravdu ne. Pomalu jsem se dostávala ze školy a rovnou k pizzerii. Tátovi jsem nechala esemesku, že se zdržím. Snad mě pochopí. Když jsem tam došla nikdo tu nebyl. Mé srdce se klepalo jako o závod. Nevěděla jsem co čekat. 

Opřela jsem se o zeď vedle jedné slepé uličky, která byla hned vedle pizzerie. Na okamžik jsem zavřela oči. 

Ucítila jsem na své puse něčí ruku! Málem jsem dostala infarkt. Už jen díky reflexím jsem otevřela oči a chtěla se nějak bránit. Danny mě ihned pustil.

,,Shh!"

Naznačil mi prstem. Proč mám být potichu? Co se to děje?

,,Co tedy potřebuješ?"

,,Potřebuji tvou pomoc. Je to hodně složité.. ale já věřím že když ti řeknu jednu cennou informaci, ráda mi pomůžeš."

,,Informaci? O co jde? Tak se už vymáčkni!"

,,Jde o tvou matku."

,,Co víš o mojí mámě?"

Vykulila jsem oči. Mé překvapení musel slyšet v hlase.

,,Vím toho dost.. Třeba vím kdo je vrah tvé mámy."

Mé srdce se nepřestávalo klepat. 

,,K-kdo?.."

teď už jsem zněla asi vystrašeně. 

,,Řekněme že toho máme docela dost společného.. a věřím že v tomhle jsi stejná jako já a budeš se mnou spolupracovat."

,,Co po mně sakra tedy chceš? S čím chceš do háje pomoc?" 

Uviděla jsem jeho pokřivený, docela strašidelný úsměv. Když jsem ale uslyšela tu odpověď, také jsem se musela začít pokřiveně usmívat.

,,Pomstu. Chci pomstu."

****

Ahoojte :P 

Tak co, jak se vám tato část líbí? :P

Pište do komentářů:3

Mějte see, byee :*