Blaire - New Avengers

5.

Nic mu na to neříkám a čekám co se dozvím.

V jeho výrazu je vidět, že bojuje s tím, jestli mi to říct nebo ne.

"Prostě chci aby jsi věděla že ti nechci ublížit" rozhodl se očividně pro ne.

Zvedá se z postele a chce odejít. Chytím ho za ruku a zastavím ho.

"Tohle ale není to co jsi mi chtěl říct" podívá se na mě a já pustím jeho ruku, ať má hezky svobodnou volbu.

Podívá se na mě, pak na zem a povzdechne si. Chce mi říct pravdu ale bojí se mojí reakce.

Nechápu že tuším co se mu děje v hlavě, vůbec ho neznám a přijde mi jakobych ho znala od mala.

"Ať je to sebe víc hrozivé tak po tom co jsem viděla na tom náměstí mě to jen tak nerozhodí" nalehám na něj.

"Tím si nejsem tak jistý" dívá se mi do očí a hledá v nich odpověď na svou otázku, jestli mi to má říct.

Usměju se na něj a vesele se na něj dívám.

"Řeknu ti to až ti bude líp, slibuju" řekne na konec a rychle odejde.

Zakleju si v duchu a dívám se jak odchází.

Pak se rozhlédnu po místnosti a rozhodnu se prozkoumat to tu.

Svěsím nohy podél postele a otřesu se když se moje chodila dotknou studené země.

Postavíme se na nohy a protáhnu se, zhluboka nadechnu a vydechnu.

Rozejdu se opačným směrem než šel Stark, přece na něj nechci narazit. Ještě že jsem v obrovské průchozí místnosti se spousty vědeckými věcmi, nejspíš laboratoř.

Projdu asi dveřmi a je tu místnost co vypadá jako nemocniční pokoj, projdu další a tam to je jako na sálu.

Asi nějaká podoba nemocnice.

Projdu další dveře a jsem v dlouhé chodbě.  S obou stran chodby jsou dveře, nejspíš nějaké pokoje.

Jdu opatrně dál aby si mě nikdo nevšiml.

"Hej! Máte košili z nemocnice, měla by jste se tam vrátit!" Ozve se zamnou.

Ani se neohlédnu a utíkám. V běhu se na chvíli otočím abych se podívala kdo to je.

Běží zamnou neznámý černovlasý muž. Jak ho sleduju zakopnu a spadnu na zem.

Už se blíží, nemám čas se zvednout. Ať mě nechá být. Zase mě rozbolí hlava.

Chytím si hlavu a zavřu oči. Slyším kroky přímo u mě.

"Nechte mě být" švihnu před sebou instinktivně rukama na obranu.

"Ty zrůdo! Co jsi mi to udělala?!" Křičí a snaží se dostat z místa. Má nohy přimrzlé k podlaze.

Leknu se co jsem to udělala a začnu couvat. Pak si dám nohy k sobě a brečím. Podívám se na svoje ruce a klepu se.

"Co se to tady děje?" Slyším za sebou známý hlas.

Klekne si ke mě a objímá mě kolem ramen.

"Je ti něco?" Šeptá mi do ucha.

Kývnu hlavou že ne.

Zvedne se ode mě a přejde k tomu muži.

"Co jsi ji udělal?" Zatíná pěsti.

"To ona je zrůda! Nese sebou jen chlad a smrt!" Při posledním slovu co říká mi poskočí srdce.

"Nemluv takhle když nevíš jak se věci mají!" Vezme kapitán štít a jedním švihem mu rozbije led na obou nohách.

Muž se na mě podívá vražedným pohledem a pak se rozejde. Když je u mě, šeptne tak abych to slyšela jen já.

"Přijdu si pro tebe" usměje se a odejde.

Pak už je u mě Kapitán a zvedne mě.

"Opravdu ti nic neudělal?" Ptá se starostlivě.

"Ne" řeknu váhavě.

Vezme mě do náručí a jde semnou zpět chodbou odkud jsem přišla.

"Mohla bych po svých" usměju se sama pro sebe.

"Nebudeme to riskovat" odpoví.

"Počkat, kam to jdeme?" Ztuhnu.

"No přece zpět, Banner ti tam pomůže se vším" podívá se na chvíli na mě nechápavě.

"Ne! Prosím já tam nechci! Prosím, někam jinam! Kamkoliv!" Začnu se mu vzpírat v náručí.

"Klid, uklidni se všechno je dobrý" chytí si mě líp aby ustál moje pokusy dostat se z náručí pryč.

"Prosím" podívám se na něj, dívám se mu do očí a hledám alepoň nějaký náznak že by mohl souhlasit.

Dívá se a jeho pohled změkne, podívá se na zem a zavře oči.

"Dobře, vezmu tě k sobě, ale musíš mi potom všechno vysvětlit" řekne když vydechne.

"Slibuju" vydechnu už s klidnějším hlasem.

Ahoj, tak doufám že se vám to všem líbí a budete rádi za další kapitolu :) kapitola měla být už včera bohužel mi blbl wattpad :/ snad nevadí ^^