Blaire - New Avengers

46.

Leží na zádech vedle mě, je trošku mimo a toho využiju, vyhoupnu se na nohy první. Nejsem tak rychlá a obratná jako ona, ale vydržím hodně.

"Blair neblbni" slyším Bannera za sebou.

"Prosím, nesahej na mě" varuju ho. Sice nemám svoje schopnosti při síle, ale přece jenom tam z nich něco ještě je, protože cítím nějak v dálce, že mě chce uklidňovat.

"Budeš toho litovat" procedí Natasha mezi zuby.

"Ty už se na mě nikdy křivě nepodíváš a nikdy neřekneš nic proti mně" jen co to dořeknu po mně skočí. Chtěla bych uhnout ale nestihnu to, je opravdu rychlá.

Drží mi ruce a zasedla mi nohy, jsem v šachu a vzteky sebou mrskám. Směje se mi do obličeje a můj vztek akorát znásobuje.

"No tak, nechte toho" Banner se snaží jakkoliv nás uklidnit a Natashu ze mě sundat, ta se ale nenechá.

"Jsi malej parchant a tak to zůstane" špitne mi Natasha do ucha a v tom ucítím jak mi zledověla pravá pěst, nejradši bych ji okamžitě natáhla, ale to bych se prozradila a v týhle situaci by nám to nepomohlo.

Sklidním dech, led rozteče, pěst zůstavá ve stejné barvě jako predtim, má kůže je na led zvyklá a nerudne pod ním.

Natasha mi vrazí pěstí. "Ne" snažím se ji zastavit, ale dá mi pěstí znovu a znovu. Nemuzu se bránit, nemůžu se prozradit. Když zacnu bojovat me schopnosti se ke mně přidají, neumim je ještě tolik ovládat.

Zadívám se na misto na stropu a snažím se nevnímat krev, která mi teče do pusy.

"Natasho" ucítím úlevu, tíha jejího těla zmizela. Z toho krásného pocitu mě ale vytrhne její poslední kopanec do břicha.

Vyprsknu na zem pred sebe bolestí krev co mám v puse. Buď mi útěchou že nez žádného z mých zubů. Ucítím známou vůni. Steve.

Je mi jedno kdo to je, chytím se ho kolem krku a nechám se zvednout na nohy. Podebírá mi nohy, že mě zvedne do náruče ale v tom ho zastavím tím, že se od něj nemotorným krokem rozejdu k Bannerovi a ruce mam připravené se ho chytit.

Banner mě chytí když málem spadnu. Snažím se mu něco rict, ale jen mumlám, mám moc oteklé rty.

"Vím že jsi dostala schopnosti zpět" kdybych byla vic pri smyslech asi bych si udiveně povzdechla.

Svůj zrak soustředím na zeď pred námi. Banner lehounce kývne že souhlasí.

"Přiveďte mi ji, mohla by se hodit" nejdriv se leknu že myslí mě, ale pak vidim že Furyho pohled je na Natashe.

Musim si nechat zálohu kdyby mě zas někdy zajali, nesmím odhalit všechny karty, počkám až otevřou dveře, budou si myslet že proto jsem svoje schopnosti dostala zpět.

Odpočítávám v hlavně vteřiny a hned potom co se dveře otevřou aby si došli pro Natashu otevřu portál naproi nám, Banner nemá problem a zvedne mě do náruče.

Když jsme úplně u portalu nedokážu to, nedokážu ji tu nechat ať udělala cokoliv. Vysmeknu se Bannerovi z náruče, hodím na něj omluvný pohled a vidim jak spolu se Stevem mizí v portalu, který pro jistotu za nima zavřu.

Ze země přimrazím vojákům nohy a vedle Natashy vytvořím další portál, bez váhání k němu běží.

Než je u něj stačín ze sebe vydat nějaký zvuk podobný slovu "pomoc" Natsha se otočí a usměje.

"Neboj, řeknu jim jak moje snaha tě zachránit byla marná a jak jsem na posledni chvili o tebe přišla" naznačí posměšné gesto pláče a když zacnu zavírat portál jeste do něj stihne skočit.

Otevřu si portál před sebou, vojáci mají jeste nohy v ledu. Snažím se k portalu doplazit, ale když jsem u něj pár velkých černých bot mi zastoupí cestu.

Zvednu zrak k jejich nositeli a holá hlava černé pleti s páskou přes oko je to posledni co vidim, než dostanu posledni uspávací pěst.

Opět to tu trochu oživíme co říkáte?:))