Blaire - New Avengers

23.

"Co jsi řešila s kapitánem?" Strčí si Stark vajíčko do pusy.

"Je to špatný" zamumlám a rejpu se ve svojí slanině.

"Dneska jsi moc nespala co?" Vyděšeně se na něj podívám ale hned zas zpět do talíře.

"Z čeho soudíš?" Nervózně se usměju.

"Třeba protože by jsis nejradši udělala z talíře postel a ze slaniny peřinu" zavraždím ho pohledem.

"A máš taky kruhy pod očima" dodá vážněji.

"Tony, já se bojím" skoro zašeptám.

"Pane, Nick Fury je ve výtahu, moje ochrané systémy zklamaly" okamžitě vystřelím ze židle a těkavě se rozhlížím.

"Proč jsi mi neřekl, že Fury chce jít sem?" Snažím se uklidnit.

"Myslel jsem, že to vzdá a Jarvis ho zastaví, neboj se" přijdu k němu a chytím ho za ruku silně.

"Neboj se?! Nemám se bát?! Co když mě jde rovnou zatknout protože s ním nebudu chtít spolupracovat?! Dá mě někam do žaláře!" V polovině slov se rozbrečím.

"Uklidni se! Ano, není to dobrý, ale jsou tu lidi co ti pomůžou a nikdy bych nedovolil aby si tě odvedl. Hlavně nesmíš dát na jevo strach, buď nad věcí a drž se u mě, bude to v pohodě slibuju" při slově slibuju mě ovine v ochranářském obětí.

Nic neodpovím jen se snažím v jeho obětí uklidnit.

"Starku?" Slyším od výtahu a mírně sebou cuknu.

Pomalu ze mě stahuje ruce a já se snažím zhluboka nadechnout.

Vezme mě za ruku a stiskne, jdeme k výtahu, soustředím se jen na ten stisk.

"Slečna Starková, vás bych tu nečekal" řekne zamyšleně Fury.

Stark mě pustí a nenápadně si stoupne přede mě. "Co vás sem vlastně přivádí?" Propálí ho pohledem, mezitím co já se snažím dívat jen do země.

"Chtěl jsem vlastně mluvit tady s Blair, jen jsem nevěděl kde ji zastihnout, jaké štěstí že je tu" kouká přes rameno Starka na mě.

"Tak mluvte ne?" Nervózně si Stark přešlápne.

"Mohla by jste jít Blair semnou někam do soukromí?" Přistoupí ke mě Fury blíž a to mě donutí se na něj podívat. Snažím se mít pevný pohled i hlas.

"Ano, stačí doufám někam tady" rozhlednu se kolem.

"To u toho nemůžu být?!" Zvýší Stark hlas.

"To je dobrý" ujistím ho a následuju Furyho do vedlejší místnosti.

"Hlídej mi ji Jarvisi" slyším jen potichu říkat Starka, musím se nad tím pousmát.

"Pojďte si sednout" vybízí mě Fury.

Neochotně si sednu naproti a dám si ruce na nohy aby neviděl jak se mi třesou.

"Doufám, že s vámi mohu počítat na misi" to jsem mohla čekat.

"Jistě že, už se pracuje i na obleku" usmívám se. "A jak probíhá váš výcvik? Nějaké novinky? Už ovládáte všechny schopnosti nebo se některé ještě neukázaly?" Na chvíli odtrhnu zrak a zadívám se do koberce.

"Ovládám obě své získané schopnosti a mám je pod kontrolou dokážu využít plně to co znám a o nich vím, ale jestli je ještě něco co neznám to nevím. A fyzická vlastnost se u mě zatím neobjevila" říkám to jak naučenou básničku, naprosto bez emocí.

"Dobře dobře, pilně cvičte, možná že i ta mise vám pomůže. Až budete připravena doufám, že s vámi mohu počítat" nezadržím jeho emoce, cítím velkou touhu a toho se leknu.

Rychle se zvednu a jdu ke dveřím, ještě než je otevřu odpovím mu "ano určitě můžete" pak jen vystřelím ze dveří a rozdýchávám se.

"Co ti udělal?!" Přiběhne Stark a dá mi ruku na záda. "Já ho zabiju" chce vtrhnout do dveří, ale já ho rukou chytím za tričko a dostanu ze sebe "ne, nic neudělal" Stark se zastaví a jde semnou k výtahům.

Po chvíli přijde i Fury.

"Děkuju za přínosný rozhovor a vy mi na ni dávejte pozor Starku" znechuceně protočím očima.

"Naschle" ceknu.

"Dám na ni pozor, ale ne vám. Sobě a lidem co ji mají rádi"

"Mezi ně přece patřím" máchne Fury rukou že je to samozřejmost.

"Jistě" odpoví Stark nuceně a bez emocí.

Když Fury odejde, Stark se na mě rychle otočí "musíš mi říct cokoliv co víš o tom co se děje"