Blaire - New Avengers

24.

"Blair?" Vidím před sebou temno a mám pocit že mě někdo sleduje, jen tma a pronásledovatel, jen my dva. Co když je to Fury? "Sakra Blair!" Všechno se otřese, snažím se rozmrkat tmu, ale nic.

"Blair!!" Otevřu šokem oči a začnu kolem sebe mávat rukama, hledám záchytnej bod.

"Klid klid" cítím pevný utesujici stisk na zápěstích.

"Tony?" Nevěřícně na něj koukám.

"Jo, byla jsi nějak mimo" trochu se uklidní a opře se o gauč na kterém sedíme.

"Řekneš mi co se s tebou děje? A chci pravdu, celou a hned" uvelebím se v křesle a naznačím mu, že všechno řeknu.

"Můžeš mi říct co tohle bylo? Jsem usla nebo co? Protože tomu co se teď stalo se sen nedá říkat" hodí výraz myslím-to-vážně. "Nejdřív ty" stojí si za svým.

"Fury se mě ptal na moje schopnosti, jak je zvládám a abych se snažila co nejvíc. Jestli semnou pak může počítat a že ta mise mě snad ve schopnostech popožene. To všechno je ještě v pohodě, ale když se mě ptal jestli semnou může počítat cítila jsem touhu" odmlčím se a nechám ho aby to zpracoval.

"To snad ne" zrudne mu obličej "doufám že touhu po moci, protože jinak mu asi fakt rozbiju hubu" zaryje pohled do stolu a zatne pěsti.

Opřu si o něj hlavu a dlouze si povzdechnu "mám strach ze všeho ne jenom z Furyho, ale i z toho jaká fyzická schopnost se mi projeví a jak ji zvládnu" pohladí mě po vlasech a ruku nechá volně spadnout v obětí po mém rameni.

"Moc možností nemáš, takže neboj. A kdyby jsi se zvládnutím měla problém můžu se dostat do nebezpečí jako posledně na tom se dobře nacvičíš" uchechtnu se.

"Máš nějaký tipy co by mě mohlo potkat?" Přemýšlivě se chytí za bradu, musim se tomu zasmát.

"Jsem ti k smíchu?" Hodí kulišácký výraz a začne mě lochtat.

Lochtání mu hned oplatím, pak se soustředím a vnutím mu smích. Začne se smát a nemůže přestat. Vypadá to komicky, ale po chvilce toho nechám.

"Používat na mě schopnosti? To je srabáctví!" Rozčiluje se z nespravedlnosti.

"Pověz mi co si myslíš o těch fyzických schopnostech" zvážním téma.

"Myslím, že není pravda, že to může být jen létání nebo neviditelnost. Myslím si, že to může být třeba teleport, nebo telekineze, ta je sice spíš duševní ale přece jenom pohybuješ s fyzickýma věcma okolo. Můžeš být třeba hrozně rychlá, nebo hrozně silná. Je toho hodně ale zároveň málo, jen některý z nich by se k tobě hodily"

"Jak poznám co se ke mě hodí?" Začnu se smát.

"No to musíš vědět ty" Stark pořád pokračuje vážně.

"Tak díky no" obejmu ho a odcupitám pryč.

"Koho to sem čerti nesou?" Vidim Bannera jak se rozzářil když mě viděl ve dveřích.

"Jdu se podívat na tvoje mistrovský dílo" poskočím si k němu a zvědavě nahlédnu do papírů.

"To je ale překvapení" rychle schová všechny papíry a zazubí se na mě.

"Áá dozvěděl jsem se, že je tu nějaká superhrdinka Beauty" otočím se za sebe.

"Dobře dobře SSB nechtělo se mi to říkat je to moc dlouhý" směje se Clint.

"Líbí se mi kratší verze, Beaut" [bet]

"Dobře beru na vědomí, krycí jméno Bet" poplácá mě po rameni.

"Chci už vidět co jsi vytvořil" pověsím se Bannerovi kolem krku a škemrám.

"Neboj, za chvíli" ukáže na dveře a ty najednou rozrazí Steve. Nese nějaký balíček.

"Ty v tom jedeš s nima?" Usmívám se, konečně mám pocit že atmosféra je při nejmenším radostná, alespoň zatím..

"To jsem si nemohl nechat ujít" má dokonale bílý zuby, skvost.

Vytrhnu mu balíček z ruky a rychle se snažím ho otevřít.

"Tak ho vyzkoušej my se otočíme" nabídne Clint, souhlasně kývnu a nepřestávám s trháním kartonu.

Když to slyší Steve, začne kašlat a dusit se. Podívám se na něj co se děje, je rudý v obličeji z nedostatku kyslíku, ale jinak se z jeho výrazu nedá nic vyčíst.

Ať si trhne, teď si chci otevřít ten balíček a tečka.

"Co kdyby jsme radši šli za dveře?" Důrazně vysvětlí Clintovi, už chápu kde je problém.

"Takže on může zůstat?" Směje se Clint ukazující na Bannera, taky se tomu nenápadně zasměju.

"To je dobrý, jdeme všichni" Banner znervózněl, je od přírody stydlivý.

Vidím Stevovi zatnuté pěsti, bože to je idiot, proč tohle dělá?

"Měli by jste jít už chci vidět jak to bude vypadat" vlezu mezi ně a rukou jim ukážu dveře. "A v klidu, ať mě pak vidíte nezraněný, chci váš názor" dodám radši.

Když se dveře zaklapnou nahlas si oddechnu, chvíli se rozhlížím po místnosti a uvědomuju si, kolik lidí by dalo všechno za to aby do toho všeho mohl patřit. Tak proč já mám jen strach a chci zmizet?

Když pohledem sjedu až ke krabici vytrhne mě to z myšlenek a začnu rychle sápat papír.

Vykoukne na mě světle modrá barva, spíš taková do tyrkysova. Vykulím oči a začnu být ještě zvědavější.

Obleču si všechno co najdu, jakmile mám na sobě všechno, na ramenou, kolenou a hrudi se objeví náznak slabého brnění. Užasle přes něj přejíždím prstama. Není to brnění jako má Stark, je tenčí a lehčí, je na víc úžasně zdobené v nějakém vikingksém stylu. Je stříbrné, nebo alespoň má barvu stříbra. Tyrkysové vzory krásně ladí s tmavě modrými a stříbrná barva to úžasně doplňuje. Jako třešničku na dortu najdu ještě masku, která má na sobě všechny ze tří barev. Nasadím si ji.

"Dobrý den slečno" okamžitě se leknu, uskočím a rozhlížím se po místnosti.

Před očima mi svítí názvy všech věcí co vidím, je to jako průhledný displej, jako obrazovka. Ale jak sakra?

"Jarvisi?" Kdyby mě někdo viděl myslel by si že jsem blázen.

"Slečno?" Začnu se hrozně smát.

"To Stark, je mi to jasný, ale nechápu jak to dokázal vměstnat do škrabošky, sakra" otevřu pusu a prohlížím si sundanou masku.

Ahojky:) Tahle kapitola je "trošku" delší, ale nemohla jsem se od psaní odtrhnout, měla jsem živou představu o tom, jak brnění bude vypadat a nesměla jsem ji ztratit :D K příští kapitole se budu snažit vám namalovat alespoň zhruba jak oblek vypadá aby jste měli představu. Ale malovat neumím takže z toho nejspíš sejde :D Každopádně doufám, že se vám líbila kapitola a hlavně nápad na oblek, strašně dlouho jsem nad tím přemýšlela než jsem se k něčemu dohrabala :D