Blaire - New Avengers

38.

Využiju její chvíle nepozornosti a pomyslím na to jaký by to bylo být za ní. Najednou se vedle mě objeví portál ve kterém vidím její záda, stejný portál se objevil i za ní a v něm jsem vidět já.

Okamžitě se zvednu a skočím ji přes portál na záda. Jakmile jsem tam portály zmizí. Držím se a zatínám ji nehty do krku. Vezme mě za ramena a hodí před sebe na zem. Udělám si z ledu kopí a běžím k ní.

Ale v tom mě někdo chytí kolem pasu. Přestanu se soustředit a proto se kopí roztaje v mžiku sekundy. "A dost vy dvě, sklidni si laskavě zrzku" slyším za sebou Starka.

Clint vezme Natashu hrubě za paži a odvede ji někam vedle.

"Co se týče schopností jsem čuměl, ale boj ti moc nejde možná bys měla začít trénovat" směje se Stark když mě pustí.

"Jak jsi udělala ten portál" vidím jeho zaujatě nadšený výraz.

"Ještě to pořádně neovládám, tohle bylo ze vzteku" odbudu ho.

"Chci aby odešla, hned" dodám hned potom přes zaťaté zuby.

"Myslím si, že to je i v jejím zájmu" zase se Stark rozesměje.

"Jasný chápu, tvůj hrad a v něm nemůžou být dvě princezny" řekne a odejde když ho propálím pohledem.

Když vidím jeho záda zasměju se potichu, jsem prostě celá po něm.

Smích mi spadne, všimnu si Clinta mířícího na gauč. Praští sebou a protře si oči. Zadívá se na zem a v ruce muchlá nit co si utrhl z trika.

Povzdechnu si a jdu pomalu k němu, snažím se být jako myška, nechci ho vytrhnout z přemýšlení.

Opatrně s velkou dávkou nervozity obsadím místo vedle něj, dostatečně daleko abych se nedotkla nějaké části jeho těla.

"Nechtěla jsem" snažím se začít, ale dá mi ruku jemně před pusu. "Za nic nemůžeš Blair" řekne, ale stres zůstavá v jeho očích.

Odkloním hlavu od jeho ruky i pohledu, zadívám se do země. "Tohle neříkej" zašeptám.

"Protože můžu a můžu ne jen za to že jsem vás s Natashou rozhádala, ale i za to co za chaos se tu děje. Kdybych se nikdy neukázala, nestalo by se nic, nic špatnýho. Jsem nositel smrti" slova začnu motat a zrychlovat tempo mluvení, trošku zazmatkuju. A když si toho všimne i on moje zmatky ještě prohloubí, ale jinak než jsem je měla do teď. Začne mě líbat.

Nebráním se a spolupracuju. Nechám se položit na gauč a obejmu ho nohama. Sáhne mi pod tričko, trochu ztuhnu a když mi chce rozepnout spodní prádlo odtáhnu svoje rty od jeho a usměju se, přitom mu chytím ruku kterou má na zapínání.

"Jasně, chápu" usměje se na mě a chytí mě za krkem, znovu mě začne líbat.

Po chvíli se odtáhnu a oba dva si sedneme. Je ticho, slyším jen plameny zařezávající se do dřeva.

"Nejsi nositel smrti" prolomil ticho, ale pohled nechal v zemi.

"Pro mě jsi náboj energie, energie kterou jsem dlouho neměl. Jsi neocenitelná" natáhne se, dá mi pusu na tvář a odejde do pokoje pro hosty který mu Stark prozatím věnoval.

Jsem ráda že se stalo to co se stalo, jen z toho nemám dobrý pocit. Nepřijdu si připravená na to s někým být. A pokud se to Tony dozví, obleče mi jeden z obleků a pošle mě na měsíc. A co teprv Natasha, Steve.

Vzpomenu si na Steva a zabodá mě u srdce. Vidím jak mě nesl do lodi, poprvé když jsem viděla Avengers. Vzpomenu si na ty slova já tě mám rád, vlastně tě miluju. Ty slova který mi řekl když se snažil vysvětlit svoje chování.

To já z něj udělala to, čím je.

Byl to vždy slušný, zásadový, nápomocný a milý kapitán Amerika. Já z něj udělala tohohle hajzla. To já, jenom já. Běžím svůj záchvat breku schovat do svého pokoje.

Ale ve dveřích mě odchytne Stark. Obejdu ho a jdu dál, ve svém pokoji si sednu na postel. Stark pomalu přijde, zavře za sebou dveře a klekne si přede mnou. Sleduje mě příno zničeným výrazem.