Blaire - New Avengers

25.

Masku si znovu nasadím a hned utíkám ke dveřím, když sahám po klice zarazím se.

"Hoši nechcete toho nechat? Jste jak dva parchanti na písečku" otráveně říká hlubší hlas, nejspíš Banner.

"Jen jsem řekl, že jí bude slušet" smál se Clint.

"Ne řekl jsi že v něm bude sexy" Stevův hlas bych ani nepoznala, ještě že tam jsou jen tři.

"No a? Vždyť je to pravda" nepřestal se smát Clint.

"Ona je moje!" Uslyším ránu, ale byla tupá, nejspíš do zdi.

Vztek se ve mě nashromáždí a prudce otevřu dveře "tak za prvé" výhružně přejedu ty dva pohledem " nejsem ničí majetek" teď se podívám na Steva "a za druhé" podívám se na Bannera a zopakuju jeho slova "se opravdu chováte jako malý děti" znechuceně protočím oči a odejdu zpět do místnosti.

"Vidím že ti padl dobře" říká Banner když všichni vstoupí.

"Až moc dobře" slyším potichu mluvit Clinta. Kapitán mu praštil do ramene, asi to taky slyšel.

"To brnění tam ale nebylo" podiví se Banner.

"To já" ozve se Stark za nima a oni mu udělají cestu.

"Je to naprosto super a hlavně ten Jarvis! Diky moc! Nechápu jak jsi to dokázal" vrhnu se mu kolem krku.

"Ale budeš mě muset naučit s tou maskou, moc se v tom neorientuju" říkám stydlivě do ucha jenom jemu.

Kývne na souhlas a odstoupí ode mě aby si mě pořádně prohlédl.

"Myslím že jim nakopeš zadnice" všichni se zasmějí, ale já si uvědomím, že vlastně ani nemám fyzickou schopnost a že to asi nedokážu.

"Nevím jestli s váma půjdu" rýpu špičkou boty do země.

Nikdo nic neřekne, všichni jen ohromeně koukají a čekají co řeknu.

Ale já neřeknu nic, sundám si masku z obličeje, vezmu ji do ruky a uteču.

**

Dívám se na složený oblek na mojí posteli, mám už u Starka vlastní ložnici. Nedokážu od něj odtrhnout oči.

Přejdu loudavým krokem k zrcadlu a podívám se na sebe, jsem jenom malá holka co nic nedokáže. Slaboch, co si ukousl moc velký sousto.

Odvrátím zrak a rozmrkávám slzy. Pak se ale do zrcadla znovu podívám, chci aby tohle ve mě ostatní viděli? Ne! Snažím se aby ve mě viděli rváče a ten se přece rve.

"Jarvisi?"

"Slečno?"

"Má tu Stark nějakou místnost kde bych mohla cvičit? Potřubuju odolný stěny nejlépe bez věcí co bych mohla rozbít" sklouznu pohledem na oblek a jsem rozhodnutá si ho znovu nasadit.

"Jedna taková místnost tu je, Pan Stark v ní cvičí s novými obleky, není moc velká, ale měla by stačit"

"Veď mě" procedím skrz zuby když mám oblek na sobě.

Jarvis mě postupně dovede do té místnosti a já se rozhlédnu po betonových stěnách. Nádech, výdech, to zvládneš.

"Dokážeš vytvořit simulaci?" Napadne mě po chvíli.

"Ano slečno, mám ji spustit?" Musím se připravit než mu dám svolení.

Pořádně si prohlédnu okolí a zvážím svoje možnosti, nemůžu útočit psychikou, to u hologramů nepomůže.

Takže jedině ledová moc, tu Jarvis zaregistruje. Pořádně se nadechnu a snažím se sklidnit tlukot srdce.

"Pust to" právě jsem si podepsala popravu, i když se mi nic stát nemůže, tím že tady cvičím se automaticky zapojila i do mise.

Myšlenky musím utnout dřív než jsem měla v plánu, protože se blíží první protivník. Černý oblek, s helmou a tmavým sklem, něco jako F.B.I.

Nedokážu nic vymyslet a tak jen dám ruce před sebe, zmrzne a zmizí, zůstane po něm jen hromádka ledu.

Musím začít přemýšlet, tohle bezmyšlenkovité házení rukama před sebe mi nepomůže. Chce to hlavně taktiku.

Slyším něco za sebou, ale otočím se až když je protivník na metr ode mě. Tentokrát mám jasný cíl a vím co dělám. Vytvořím před sebou ledovou bariéru do které nabourá a spadne na zem, zase zmizí.

Zaposlouchám se radši víc do okolí a přitom vymýšlím taktiku. Mohla bych zkusit, jestli dokážu led i střílet. Slyším zase hluk za sebou, tak se otočím a chci zkusit střelit. Ledové šípy se objeví dřív než to čekám a letí směrem hluku.

Mám radost že jsem to dokázala, když ale vidím kdo ten hluk dělal zastaví se mi srdce a snažím se vymyslet co nejrychleji způsob jak se zbavit střel.