Blaire - New Avengers

28.

"Co jsi tam vlastně dělala když za tebou přišel?" Říká Banner potichu, nudně, nikam nespěchá a jen tak mimo řeč se semnou chce bavit.

Chvilku přemýšlím, co odpovědět, ale pak, když se na něj otočím je odpověď jasná. Řeknu mu pravdu, nic jinýho si ani nezaslouží a jsem k němu vždycky férová.

"Trénovala" trošku se začervenám, zním namyšleně.

"Aha a naučila jsi se alespoň co jsi chtěla?"

Hned mi na jazyku naskočila odpověď ano, ale pak jsem zaváhala.

"Chci zmizet" dostanu ze sebe po chvilce čumění do blba.

"Cože?" vyhrkne ze sebe na hlas, když si to uvědomí, rozhlédne se, jestli nepřilákal pozornost a pak na mě vykulí oči.

"Já, já" asi jsem se měla ovládnout.

"Nemůžu" snažím se mu svěřit.

"Co nemůžeš?" snaží se ze mě dostat co mu chci říct.

"Nedokážu být avenger a bojovat vám po boku, někoho ještě zraním" pohled mi sklouzne na Starka, vypadá klidně a bez bolesti.

"Dokážeme se postarat jak o tebe, tak o sebe" řekne jako by to byla banalita.

"Nechci aby se o mě někdo staral jako o chudinku!" vyskočím ze židle.

"Pochop konečně, že ti chceme pomoct a to všichni. Tak přestaň vymýšlet kraviny!" zvedne se i on, ale po chvíli káravého pohledu odejde.

Sednu si pomalu na židli a dívám se na dveře kterými za sebou bouchne až poskočím na židli. Křivdím jim hrozně moc, ale nechápe mojí situaci. Když se pokusím něco dokázat sama za sebe skončí to tak, že málem přijdu o někoho, koho jsem tak dlouho hledala.

Nechám se unést do pípání přístrojů a lehnu si z lehka na Starkovu nohu, pak usnu. Je mi dobře, jsem pryč od všech myšlenek, starostí, od všeho a všech. Pak ale cítím pohyb a to mě dostane ze spaní dřív než bych napočítala do 3.

"Tony!" okamžitě vyjeknu když zvednu hlavu a dívám se směrem kde by měl mít obličej.

Leží dál klidně, ale mrká očima. Okamžitě jak to zaregistruju mu padnu kolem krku a rozbrečím se radostí. Sykne pod bolestí ramene o které se mu opřu.

"Bože můj promiň!" hned se od něj odtáhnu abych mu neublížila a sednu si zpět na židli.

Chytí mě za ruku a usměje se "nechci o tebe přijít, nikdy..nebál jsem se o sebe když jsem se koukal do tvých očí, bál jsem se, že už tě neuvidím. Byla jsi mi čím dál, dokud se mi úplně nezatmělo" vidím jak má skleněné oči, chce se mu brečet.

Tyhle slova ve mě zakoření jako staletý dub.

**

"Invalida by měl zůstat na základně ne?" rejpu do Starka když jdeme k letadlu.

"Měl by sedět hned vedle sraba" vysměje se mi a není daleko od pravdy. Mám z mojí první mise opravdu strach.

Nastoupíme do letadla a Stark se ujme řízení společně s Clintem. Banner si lehne na zem a spí, Natasha si povídá s řídícím Clintem a Starkem.

Jdu si teda sednout vedle kapitána, jakmile dosednu přehodí přes mě ruku a přisune si mě blíž k sobě, je to úžasnej pocit bezpečí a usměju se nad tím.

"Jak se má moje superhrdinka?" Dá mi pusu do vlasů. Cítím jak jsem zčervenala.

"Přestaň přehánět, počítám s tím že se tam zabiju" řeknu z cela vážně a lehnu si na něj.

Jeho vypracované tělo je tak dokonalý že se na něm leží úžasně.

"To by nikdo z nás nedovolil" říká ale já už ho nevnímám a usínám.

Sen je hrozný a já se snažím co nejrychleji z něj probrat.

Taaak máte tu další kapitolu :) Mám pro vás 2 důležité novinky! Za 1. Blaire bude na víc dílů, tenhle první díl bude co nevidět končit, chci aby měl okolo 30 kapitol^^ Ale nesmutněte, začnu hned potom psát další díl:)

Za 2. Jsem u sebe na profilu aktualizovala informace, máte tam moje díla i ty co plánuju, takže se tam dozvíte co ještě není veřejné ale už rozepsané. Konkrétně jsou to 2 knížky, Mezi životem a smrtí a pak Odlišní :)

Snad se vám i ty budou líbit :)