Blaire - New Avengers

33.

Z pohledu Blair:

Tma jakoby ustávala. Ale není to lepší. Naopak. Cítím příšerné pálení na hrudi, mám zlomený hrudní koš?! A ta rána na břiše, už je tak bolestivá že ostrá bolest přešla do tupý.

Hrudník mě nesnesitelně pálí.

"Au" vyjeknu a snažím se posadit, ale někdo mě drží.

Chci protestovat, ruce jsou ale silné. I tak to zkouším. Ostatní na mě něco křičí ale nejsem ještě při smyslech.

Přiběhne Clint., vidím už trochu líp naštěstí. Něco mi říká, neslyším ho, snažím se soustředit na každý slovo.

Vypadá to, že mám být v klidu. Chvíli ještě přemýšlím a pak pustím hlavu zpět na lehátko a zavřu oči. Jen vydrž říkám si i přes bolest.

Po nějaké době Banner nechá ránu na břiše být a s někým mluví. Slyším jen 's tím hrudníkem nemůžeme nic dělat, musí srůst sám'.

Skvělý, radši usnu než tohle trpět.

**

Když se probudím všichni jsou nervózní a chodí dokola okolo mého lehátka.

Chci se posadit, ale ostrá bodavá bolest na žebrech mě uzemní zpět.

"Blair" přískočí Stark co se děje, asi jsem sykla moc nahlas.

"Jsem Ok" dám mu pryč ruku kterou mi projížděl po tváři jestli jsem vzhůru.

"Musíš teď ležet" přijde Banner.

"Až si budu myslet, že musím ležet poznáte to, zatím mě ještě nikdo nesložil tak, abych znova nevstala" šibalsky se rozhlednu po místnosti.

"Máme problém" ozve se přicházející kapitán, ale když vidí že jsem vzhůru zarazí se.

"Jak ti je?" Hned ke mě přískočí a prohlíží mě. Odstrčím mu ruku pryč.

"Dobře mi je, klid" Stark se nervózně kouká na kapitána "Jaký problém?" Ptá se.

"Nemůžeme odletět, nejde to a komunikace je v háji" jak to dořekne Stark se rozejde k řízení aby se přesvědčil.

Po chvíli se vrátí "Musí to být vypadlý venku, stačí aby to někdo nahodil" míří směrem ke dveřím.

"Počkej!! Stůj!" Něco si uvědomím a chci ho zastavit, ale spadnu z postele.

Banner mi pomůže na nohy. Kývnu na něj na poděkování a zůstanu o něj opřená, pak se věnuju Starkovi. "Nechoď tam sám, přemýšlejte, přece se to venku nevypojilo samo, našli nás"

"Půjdu s tebou" ozve se Steve a přikročí k němu.

"Budu vás krýt" Steve se na mě hned otočí "Ne to nebudeš" znělo to jako rozkaz.

"Zkus mě zastavit" odseknu a dál se mu nevěnuju, Banner mi pomáhá chodit, přejde semnou až ke dveřím.

Dveře se otevřou a horda vojáků tam čeká, hned začnou střílet. Kapitán dá Bannerovi svůj štít aby nás chránil.

Stark dostane střelu do ramene, nebral si ani oblek, blbec. Začíná to vypadat špatně. Nepotřebuju sílu na to, abych stála a proto se rozhodnu.

Všechnu sílu co mám soustředím a vytvořím ledovou zeď před vojákama, nejdřív jen slabou, ale postupně tloustne a tloustne, čím je tlustší tím víc cítím jak mi chabnou nohy. Celou váhu přenesu na Bannera a nohy už necítím. Pak mi padnou i ruce a začnou se mi zavírat oči. Nechala jsem si zbytek síly akorát tak na to, abych mohla dýchat.

Nic mě nebolí, jsem jen hrozně unavená a nedokážu nespat, uvelebím se v Bannerově náručí, ani nevím kdy si mě do ní stihl dát. Neposlouchám nikoho a nic a v klidu usnu.

Dneska trochu chabší kapitola, nějak mi to nemyslelo :D 1. Díl Blair se blíží ke konci, myslím si že příští maximálně po příští kapitolu to ukončím :) nebojte bude pak 2 což sami víte, sice na ní budete muset počkat, ale dneska jsem vydala taky 1.kapitolu k mému novému příběhu Odlišní, tak třeba vás to taky chytne, budu ráda když na to mrknete a napíšete mi k tomu komentář co si myslíte:))