Blaire - New Avengers

44.

"Trošku je srovnám" řekne Stark a když stojím sama bez opory obleče se do obleku.

"Zpomal" křiknu na Clinta když Stark otevírá dveře.

"Neměl bych spíš zrychlit když letí za náma a střílejí?" Křičí Clint a mezitím Stark vyletí a zavřou se dveře.

Clintovi ani neodpovím jen sleduju Starka.

Když dostane asi po třetí málem raketou už to nevydržím. "Pokud nezpomalíš tak mě ten tlak zlomí vejpůl takže doufám že mě máš rád" řeknu a bez čekání na odpověď otevřu dveře.

Chytím se venkovní části letadla, ale vítr je moc silnej a ruka mi klouže. Pak ale letadlo zpomalí natolik, že vítr nemá už takovou sílu. Clint si asi uvědomil že to myslím vážně.

Vyšplhám se na vřsek letadla ale neodvážím se si stoupnout. Proto si nejdřív nohy přimrazím k letadlu.

Pak si pomalu stoupnu a naberu rovnováhu. Právě v čas, protože na Starka letí rakety a nemůže se vyhnout všem. Vytvořím před Starkem portál a jeho východ vytvořím u jednoho ze střílících letadel a to vybouchne jakmile se tam střela dostane, takhle to stihnu udělat ještě s jednou, ale ta poslední uletí už pryč.

Takže zbývá 1 letoun. Začne po mě střílet, vytvořím si na ruce ledový štít a držím si střely dál od těla. Stark sestřelí letoun a ten padá. Uslyším praskání. "Ou" stihnu říct než led povolí a já spadnu z letadla pryč.

Začnu ječet do prázdna které okolo mám. Vítr mi bourá do těla a já padám volným pádem.

Přiletí ke mě Stark. "Myslím si že zkoušet lítat bez obleku je bláznovství" směje se mi.

"Myslím si že teď není vhodná doba si povídat" vyštěknu naštvaně, ale mám spíš strach.

Chytí mě za triko a vytáhne nahoru. Když se dveře do letadla zavřou hlasitě si oddechnu. "Neumíte klepat?" Říká Clint.

Praštím ho do ramene a připoutám se na sedačku vedle něj. "Kam vlastně půjdeme?" Zadívám se nejdřív na Clinta a pak na Starka.

"Musíme dát šanci těm z nás co by chtěli s námi. Musíme se pro ně stavit a pak najít něco kde se usídlíme" Clint rozhodně oznamuje.

"Ne" Stark zatne pěsti a sleduje mraky okolo nás.

"Ne? Si děláš srandu?" Odepnu se a přejdu k němu.

"Nemůžou nás ohrozit, hlavně tebe ne" nepodívá se mi do očí.

"Necháš je tam? Aby je zavřeli? Mučili? Cokoliv jiného?" Stojím nehnutě jen ho propaluju pohledem.

"Nenechávám je tam, jen musím udelat něco co je nezbytné pro naše bezpečí" zadívá se do podlahy.

"Natasha" začnu klidně a zřetelně vyslovovat jmeno.

"Steve" zdůrazním jmeno zlomeným hlasem se slzama v očích.

"Banner!" Zakřičím jméno, slzy mi vyhrknou v proudech.

"Tví přátelé!" Strčím mu do ramene a křičím.

"Podívej se na mě!" Zařvu znovu.

Neotočí se.

"Je mi z tebe blbě" řeknu potichu v slzách a odejdu.

Po chvíli mám Starka vedle sebe, sedne si na zem. "Ty jsi neviděla to co já" bolestně zavře oči.

"Má plán, spíš plány" odmlčí se a zhluboka se nadechne.

"Bude to náš konec jestli nás najde" schová tvář do rukou.

"To tě neopravňuje podepsat rozsudek kamarádům zatímco sobě zachraňuješ zadek" zvednu se a jdu směrem ke Clintovi.

"Sakra vždyť mně záleží jenom na tobě!" Zvedne se a chytí mě za ruku.

"Dáváš mi pěknej příklad do života tatínku" vyškubnu se mu a s ukázkou mých zad dojdu ke Clintovi.

"Uděláš pro mě něco že jo?" Snažím se mluvit potišeji.

"Blair, nelíbí se mi to stejně jako tobě  a vím co chceš udelat, ale ne. Nemůžeš riskovat" ani se na mě nepodívá.

"A dost! Už mě nebaví jak tady semnou všichni zacházíte jako s panenkou!! Ani jeden nemáte dost odvahy se mi podívat do očí natož zachránit přátele! Však vy tam ještě rádi poletíte!" Když to dořeknu zacnu se modlit ať tohle vyjde. Vložím všechnu energii, sílu, moc, zlost a vztek do jednoho jedinýho portálu a představuju si laboratoř kde mě tehdá Banner ošetřoval.

Když se přede mnou portál otevře není čas na udivený výraz nebo potlesk, či nadšení. Okamžitě do něj skočím a jen doufám že jsem se trefila na správný místo.

Ahooj po hodne hodne dlouhý pauze další kapitola! Snad se vám bude líbit když jste se na ni tak těšili:) Od teď zacnu být na wattpadu zase aktivnější jako driv, snad jste rádi^^