Blaire - New Avengers

39.

"Nemůžu tě vidět takhle" jeho slova jsou stejně utrápené jako jeho výraz.

"Pomůžu ti kdykoliv budeš potřebovat a to i teď. Mluv semnou" naléhá zoufale.

"Jsem unavená, mohl bys tu semnou být? Prosím" lehnu si do postele na bok a koukám se ven z okna, ty mraky jsou nádherný.

Cítím tlak za sebou na matraci. Spadne mi velký kámen ze srdce. "Ani nevíš jak mi tímhle pomůžeš" řeknu vděčně.

Stark si lehne na za mě a přikryje se dekou, mě přikryje peřinou, obejme mě rukou a přitáhne si mě trochu k sobě. Chytím mu ruku a hlasitě si oddechnu.

Chvilku tam jen tak ležíme a já si vychutnávám jeho vůni. Jeho drsné od práce poničené ruce. Ale pak si uvědomím že není jenom útěcha. Je i opora, je to můj táta, můžu se svěřit.

"Jsem ničitel" prolomím ticho.

"Nic z toho co se stalo jsem nechtěla, zničila jsem vás, zničila jsem Avengers. Obrátila přátele proti sobě. Z Kapitána Ameriky jsem udělala bezpáteřního hajzla. A tobě tobě budu ničit život dál s dál. Každýmu kdo mě neodkopne zničím život. Neměla jsem vás vůbec potkat" přes slzy nemůžu mluvit dál a tak přestanu, jen se snažím pravidelně dýchat.

"Jsem od přírody blázen, mám v hrudi elektromagnet" zasměje se.

"Takže ty nebudeš zas takovej problém" dodá ironicky. Prostě Stark v duchu se nad tím usměju.

"A i kdyby jsi všechno zničila tak co. Jsi jenom nás všechno další zkouška. A věř mi, že Avengers tu zkoušku, tak jako všechny vyřeší a za pár let se tomuhle budeš smát. Do tý doby ovládneš svoje schopnosti a s Clintem jsem domluvil trénink boje na blízko. Až tohle všechno přetrpíš budeš za machra a bude to fajn. A jestli ne, udělám z tebe IronGirl a pak si tě začnou všichni sakra vážit" neudržím se a zasměju se.

"Teď jen srovnáme Furyho kterýmu přeskočilo do latě a všechno bude okej uvidíš. Jestli tě trápí špatný sny, tahle postel je docela pohodlná můžu tu být každou noc dokud budeš potřebovat" zmáčknu mu vděčně ruku, ale už nevím co mu říct a tak mlčím.

"Takovej proslov mě donutíš mít a ani nic neřekneš? Právě jsi urazila mojí agentku která mi píše texty" zvednu se na loket a otočím se abych na něj viděla. Mám na tváři úsměv a když vidím ten jeho, je stejně kulišáckej.

"Díky že jsi se namáhal" řeknu mu a lehnu si zpět. Obejme mě ještě víc.

Otočím se k němu čelem a namáčknu k němu hlavu, takhle je to pocit bezpečí největší a naprosto dokonalej. Záře z jeho hrudi mě uspí.

Když se probudím cítím na tváři teplo ze sluníčka, bez jedinýho pohybu na víc nebo otevření očí rozhodím ruce, to mi prozradí, že Stark tu není.

Posadím se a rozhlédnu se po okolí, všechno vypadá tak klidně. Usměju se a vstanu, jdu na chodbu a protáhnu se.

"Tony?" Zkusím ho zavolat abych tu zbytečně nebloudila, ale nic.

Rozejdu se očima pátrajíc v okolí a noha mi uklouzne, podívám se na zem. Když to uvidím nekontrolovatelně vyřiknu. Moje bosá noha se právě koupě v kaluži krvi.

"Tony?!" Rozběhnu se doprostřed obýváku a vidím všude kapky a kaluže krve, někde zas stříkance.

"Clinte?!" Rozběhnu se k jeho pokoji. Nikdo ale neotvírá a dveře nejdou otevřít. Začnu křičet a zbešile bouchat na dveře. Pořád nic.

Trošku si nakročím a rozběhnu se proti dveřím. Když uslyším prasknutí propadnu se dovnitř a hned upřu zrak na postel. Clint se tam muchluje s Natashou, nejdřív mě pohltí vlna vzteku a nejradši bych jí z něj stáhla, ale pak si uvědomím proč tu jsem.

"Clinte? Všude je krev, nemůžu najít Tonyho, něco se stalo. Musíš mi pomoct" prosím ho a snažím se i přes brekot mluvit srozumitelně.

Dál se muchlují a objímají. "Sakra Clinte! Potřebuju tvojí pomoc!" Přijdu a odstrčím Natashu, naléhavě se mu dívám do očí.

"Teď nemám čas" řekne jen, přitáhne si Natashu k sobě a dál se muchlují.

Do teď jsem jen nechápala co se děje a měla strach o Tonyho, ale teď začínám propadat panice. Vyběhnu z jeho pokoje pryč a jdu po stopách krve, přejdu obývák a jdu dlouhou chodbou do Starkovy dílny, místo kde vyrábí obleky a všechno.

Když vejdu začnu ječet, musím si ucpat pusu abych se utišila. "Ne ne ne ne" ztěžka dýchám a svaly v obličeji se mi zkroutí, slzy se mi hrnou všude po obličeji a bouchnu sebou o zem.

Pak se seberu alespoň natolik, že mu dojdu zkontrolovat tep a zjistit jestli třeba nedýchá. "Tati" rozbrečím se ještě víc když se utvrdím v tom že je mrtvý.

"Za to můžeš ty" slyším Tonyho hlas jakoby z dálky, ale jak by to mohl být on když leží přede mnou.

Tuhle kapitolu mám napsanou už od odpoledne a chtěla jsem vám ji sem dát až zítra protože dneska už jsem jednu zveřejňovala, ale nemůžu se dočkat co na ní řeknete tak vám ji sem dávám ještě než půjdu spát:))