Blaire - New Avengers

13.

Dojdeme do jeho místnosti. Má tu obleky a všechno možné vybavení. V rohu je manželská postel se mu asi nechce ležet na malém.

"Nechápu proč tu vlastně jsem, stejně za všechno co se stalo můžeš ty" řeknu směrem ke Starkovi, ale dál si prohlížím oblek přede mnou.

"Kdyby jsi věděla v jaký jsem byl situaci" začne s lítostí.

"Nevim! Přesně to nevim! A to je to co je špatně!" Prudce se na něj otočím a vidím led co jsem před sebou na zemi vytvořila.

"Pane, byla zaznamenána velká magická energie" ozve se kdesi ze stropu nebo odkud.

"Zaznamenat" odpoví v klidu Stark.

"Kdo to byl?" Zeptám se zvědavě.

"To je vlastně jedno, chci vědět co jsem zač a proč jsem o tobě nevěděla" nenechám ho ani odpovědět na mojí předešlou otázku.

"Nemůžu ti to říct. Ne teď když máš problémy se schopnostmi. Můžu ti říct akorát to, že jsem tě celou tu dobu hledal a nemohl najít. Bylo to zoufalství" přejde ke mě blíž ale já ustoupím dozadu.

"Tak si svoje odpovědi nech. Dál mi lži, ale důvěru nečekej" rozejdu se rychlým krokem pryč. Na dveřích je zámek na kód. Tiše zakleju, ale pak mě něco napadne.

Položím ruku na skleněné dveře a sklo celé zmrzne, pak je lehké ho vykopnout a to taky udělám. Projdu přes rám dveří a otočím se na Starka. Čekám vyděšený výraz ale on se usmívá.

Prudce se otočím a odejdu do laboratoří. Chci vstoupit do laboratoře kde vím, že je Banner, ale u dveří se zastavím a zaposlouchám se.

"To neudělám" říká rázně Banner.

"Doktore Bannere, měl by jste si uvědomit jak důležitá pro nás je. A pokud chcete aby sdílela tuhle loď jako Avenger a ne jako vězeň měl by jste se snažit" druhý hlas neznám.

"Chcete z ní udělat vězně?!" Ozvěna se nese ještě pár sekund dál.

"Když budu muset" odpoví ten hlas v klidu.

"Přemýšlejte" slyším jak se hlas blíží ke dveřím.

Otevřu je rychle dřív než se ještě přiblíží. Okamžitě zkoumán osobu pohledem.

Černoch s páskou před oko a v černém kabátu. Má kamenný výraz bez emocí, ale přijde mi že v jeho očích vidím starosti.

Probodnu ho pohledem, což ho nijak nevyede z míry a pokračuje ke dveřím.

Když se ve dveřích míjíme ucítím hrozný šok a padnu na kolena. Cítím se sama, tak sama. Mám toho hodně a přitom nic. Všeho jsem se vzdala. Je tohle budoucnost nebo co?

Do reality mě dostává až hlas Bannera který mě drží na nohách.

"Jsi v pořádku?" Zaregistruju ve zmatku.

"Jo" dostanu stěží z úst.

Snažím se dostat do reality, zamrkám a podívám se na místnost.

"Zvládnete to Bannere?" Ozve se u dveří.

"Ano" odsekne.

Pak slyším cvaknutí dveří a ticho. Promnu si oči a podívám se na Bannera co mě pořád podpírá. Pomůže mi k lůžku na které si sednu. Z hluboka se nadechnu a vydechnu.

"Co se stalo?" ptá se mě.

Sama nevím, co mu mám asi odpovědět.

"Nevím" podívám se na něj, čekám odpověď naopak jeho.

"Popiš alespoň něco" snaží se přijít na to co se děje.

"Prošel kolem mě a já byla tak strašně sama, měla jsem všechno ale nic krásného. Vzdala jsem se všech a všeho. Nevim proč, je tohle budoucnost nebo co?" Vyděšeně se na něj dívám.

Stojí a rukou u brady a přemýšlí.

"Bannere musim s tebou mluvit ohledně Blair" vtrhne do dveří kapitán a když mě uvidí tak se zastaví. 

Otočím se k němu zády a dál ho nijak nevnímám.

"Blair" řekne přímo za mnou a sáhne mi na rameno.

A já najednou cítím hrozný smutek, trhnou sebou. A vyděšeně se dívám na Bannera.

"Musim zavolat Starka, on ví co se s tebou děje to se vsadím" odejde Banmer aniž bych měla možnost ho zastavit.

Vyměníme si s kapitánem dlohý pohled a potom se zadívám ven na oblohu.

Tak co si myslíte že s Blair je? :D