Blaire - New Avengers

7.

Rozejdu se k hlavní chodbě a rozhodnu se, že půjdu odkud jsem přišla, do laboratoří.

"Hej! Zase ty? Tentokrát mi neutečeš!" Ozve se zamnou. Otočím se a couváním pokračuju v cestě.

"Nechci žádný potíže, prosím. Jen mě nechte být" dávám ruce nad hlavu.

"Tentokrát tě dostanu svině! Už nezaváhám!" Šíleně se směje, začíná mě to děsit. Pak vytáhne pistol, namíří ji na mě a střelí.

Okamžitě mi vylítnou ruce před obličej a braním si citlivé oči. Nezavřu je ani na chvilku, s těžkým tlukotem srdce sleduju co se děje.

Kulka zmrzla a rozpadla se na prach. Chce vystřelit další, ale já ho chci zastavit.

"Prosím ne" natáhnu cuknutím ruku před sebe. Pistol celá zmrzne a on ji musí bolestí pustit.

"Jak jsi to sakra zase udělala?" Jeho výraz mluví za vše. Jsem v háji, prozradí mě. Otáčí se zády a chce utéct.

"Počkejte" rozběhnu se za ním.

On vrazil najednou do Iron Mana. Ten si ho skoro nevšimne. Pak se ale zadívá na mě a přijde mu to nejspíš divné, vypadá to že přemýšlí.

"Počkej počkej, pojď sem" otočí se na chlapa.

"Ano?" Přijde k Starkovi poraženě.

"Kam jsi běžel?" Na chvíli mu zrak těkne ma mě.

"Ohlásit tuhle zrůdu! Je to ďábel a satan a všechny nás svoji mocí prokleje!" Ukazuje na mě.

Stark se podívá na mě, má kamenný výraz. Pak se napřáhne a dá mu plnou silou pěstí. Muž spadne na zem a drží si bradu.

"Jestli něco řekneš, bude tě to mrzet. Jak by se ti líbílo třeba na špičce Ajfelovky?" Vyklepává si Stark ruku a vraždí ho pohledem.

Muž jen polkne na prázdno, otočí se a utíká. Stark si ještě promne ruku kterou dal vsí silou pěstí a pak jde ke mě.

"Nic neřekne neboj" zastaví se ode mě na bezpečnou vzdálenost.

"Mám horší problém, sežeň Bannera, Kapitán na tom není dobře" ukážu na směr k jeho pokoji.

"Co jsi sakra dělala ty u Rogerse?" Přeměří si mě pohledem.

"Na to fakt není čas!" Nervózně přešlápnu na místě.

Ještě jednou si mě přeměří, zakroutí hlavou a vydaś se směrem do laboratoří. To mě mohlo napadnout, vystřelím za ním a přemýšlím co řeknu když se mě někdo bude ptát co se stalo.

Ale to přemýšlení mě znepokujuje, tak to prozatím odložím. Zahlédnu bílý plášť a hnědé vlasy.

"Doktore" upoutá Stark jeho pozornost a pak ukáže na mě.

"Á Blair, kam jsi to utekla?" Říká naprosto klidně.

"Já, já, to je jedno, musíte pomoct, Kapitán, u sebe. Není na tom dobře" melu jedno před druhé a snažím se nezamotat.

"Co jsi vlastně dělala u Kapitána?" Založí si Stark ruce na prsou. Chová se příšerně jakoby to byl můj otec nebo co.

"A když neodpovím dáš mi na zadek tati?" Zdůrazním poslední slovo ve vtipu a hodím na něj provokativní výraz.

Ale jakmile jsem řekla poslední slovo jeho úsměv se vytratil a výraz zůstal bez  emocí.

Zarazím se a vyměním si pohled s Bannerem. Uhne očima a nervózně se poškrábe na hlavě.

"Měli by jsme za Stevem" po chvíli rozhodne a rozejde se. Následuju ho.

Chtěla bych se otočit s zjistit jestli zamnou jde i Stark, ale nechci aby si něčeho všiml tak to nechám být.

Dojdeme ke kapitánovi a Banner si k němu hned klekne. Já ze Starkem stojíme ve dveřích a díváme se na situaci.

"Steve, prober se, jak ti je?" Lehce fackuje doktor Steva aby ho dostal k životu.

"Blair?" Dostane ze sebe Steve polomrtvě.

Stark i Banner si mě změří pohledem. Cítím jak se mi červenají tváře. Ale rychle ze sebe červeň vyklepu a nasadím vážný výraz.

"Co se tady vlastně stalo?" Zvedne se doktor a přikročí ke mě.

"Jo, co jste tu vlastně dělali?" Otočí se na mě Stark s rukama založenýma na hrudi a podzvedlým jedním obočím.

"O co ti sakra jde?!" Vyjeknu na něj a uteču pryč do chodby.

Omlouvám se za veliký spoždění, ale znáte to, Vánoce a tak, neměla jsem moc času :D