Blaire - New Avengers

40.

"Promiň" zavřu mu opatrně víčka očí a utírám mu kusem svého trička krev míchanou s mými slzami z obličeje. Pak mu padnu kolem krku a vzlykám tak dlouho jak dlouho mám sílu.

Přijde mi, že jsem vybrečela všechnu vodu v těle, ale slzy stejně nepřestávají téct. "Počkej tu" pohladím ho po tváři zakrvácenou rukou, kterou nedokážu přimět aby se přestala klepat.

Když od něj odcházím rukou si otřu slzy a tím si rozeztřu po obličeji tátovi krev, ale nechám to být, jen zatnu pěsti a rozběhnu se přes obývák do Clintova pokoje.

Odhodím Natashu z Clinta a dám mu pěstí. "Je mrtvej!" Křičím a brečím zároveň. "Nepomohl jsi mi!" Znovu a znovu mu dám pěstí. Clint se jen dívá na Natashu na zemi.

"Ty hajzle!" Přestanu ho mlátit a rozbrečím se ještě víc. Jen sedím naproti němu a snažím se najít v jeho pohledu kousek soucitu. Natasha se přes mě sápe aby mohli pokračovat, to už nevydržím.

Chytím ji pod krkem a obě si stoupneme. Natlačím ji na zeď za ní, hlavou bouchne o zrcadlo a to se v rohu rozbije a pár kusů střepů spadne na zem. "Je mrtvej!" Zařvu, vezmu střep a bodnu jí ho do krku. "A vy se tu muckujete" hlas pomalu snížím když Natashu pustím a ona sjede po stěně na zem, pohled má prázdný.

Zděšeně couvnu, zadívám se do zbytku zrcadla na stěně. Vidím své rudé ubrečené oči, obličej od Starkovi krve, která mi stéká po krku všude.

Pohledem přejedu ke své ruce kterou mám od krve Natashy a od krve ze své dlaně ve které křečovitě svírám střep. Jakmile si toho všimnu střep pustím a ustoupím od svého odrazu dál. Co jsem to jenom udělala.

Otočím se na Clinta, sedí na posteli a řeže se do ruky kusem zrcadla. "Ne!" Skočím k němu, ani nezvedne pohled a dál se řeže.

Seberu mu sklo a chytím mu ránu na ruce, ale dál to hrozně teče, pomalu se Clint pokládá na postel a je bledý. "Všechny jsi nás zabila" řekne s posledním výdechem.

Vyběhnu ven k výtahu, musím se odsud dostat. Ale výtah je zablokovaný a Jarvis se neozývá.

"Všechny jsi nás zabila a ještě spoustu lidí zabiješ, jsi nositel smrti" uslyším za sebou víc hlasů. Otočím se a uvidím mrtvolné tváře Natashy, Clinta a Starka.

Jsou mrtví, bez kapky života, ale přesto to mluví a chodí. Začnu křičet, ale u výtahu jsem v pasti. Všichni tři mě chytí a pohltí mezi sebe.

Vymrštím se s jekotem do sedu a pevně se chytím prvního záchytného bodu co najdu. Je to něčí ruka. Zorientuju zrak.

Vidím pokoj, můj pokoj, bez krve. Pak se podívám směrem k ruce a vidím i hlavu, to je Clint.

"Žiješ?" Vydechnu s prvním slovem které mě napadne.

"Za to ty vypadáš že skoro ne" řekne a ručníkem mi otře pot z čela a krku.

"Kde, kde, kde je Tony?" Chytím se Clinta pevněji abych ho měla jako oporu.

"Byl tu s tebou celou noc, musel jít něco řešit a nechtěl tě tu nechávat samotnou, tak jsem tě hlídal. Neodvážil jsem se zaujmout jeho místo u tebe, ale alespoň jsem tu seděl. Jak vidím proti nočním můrám ti to sezení moc nepomohlo" znovu mě otře.

Jen kývnu hlavou, jsem pořád v šoku, nějak se z toho nemůžu dostat.

"Ty jsi byl mrtvej, podřezal jsi se kvuli mě. Natashu jsem zabila, protože jste oba dva ignorovali že někdo kvuli mě zabil Tonyho a ty jsi mi nepomohl" začnu opakovat spíš pro sebe.

"Proč jsem ti nepomohl?" Zarmoutilo ho to. "Na tom nezáleží" vyhnu se jeho pohledu. "To teda záleží" znovu to chce vědět.

"No, víš, byl jsi ve svém pokoji s Natashou a byli jste tak trochu zaneprázdnění, ať jsem udělala cokoliv šlo vám jen o to jedno" řeknu tónem jako že se nic neděje.

"To bych nikdy neudělal" řekne s neuvěřením v hlase. "Já vím, byl to sen jasný?"

"Jasný" usměje se a lehne si vedle mě, na chvili se zadívá do stropu a pak pohled otočí na mě.

"Mrzí mě že jsem tvým nočním můrám nezabránil" trápí se.

"Nemůžeš za ně" pohladím ho po tváři.

Jen se usměje a vezme moji dlaň do svých. "Zkusím k tobě už žádný nepustit" položím si hlavu na jeho břicho a zasměju se.

"Dobře, ale teď si to stejně vyzkoušet nemůžeš, spát nebudu. Musim najít Tonyho" ještě chvíli ležím a snažím se si alespoň trochu užít ten pocit.

Pak ale zavelím sama sobě a vstanu. Dojdu ke skříni a vyberu si nějaké oblečení.