2. KAPITOLA

257 8 1
                                    


"Ty bláho Juli ty určo kecáš"

"Ne vážně proč bych ti lhala?!"

"To je pravda no, ale tak povídej chci znát všechny podrobnosti!!"

"To víš, že jo a zmeškáš pohovor to tak! Takže teď už mazej nebo ti ujede tramvaj a přijdeš pozdě!"

.

.

Ty bláho Julča mi během tý chvilky co jsme na sebe u kafe měli prozradila proč je poslední dobou tak unavená..Konečně si našla přitele! Jmenuje se Jhon a vlastní nějakou firmu s oblečením. Je mu 25 a noci s ním jsou prý nadmíru náročné.

Jsem ráda, že si Julí konečně někoho našla víte chodiliy jsme spolu na vysokou a tam jí zbouchnul na párty nějakej hňup a pak utekl a nikdo o něm už nikdy neslyšel. Chudák Julí si to nechala vzít ale měla pak nějaký zdravotní potíže a tak vejšku nedodělala. A vlastně od té doby ani nikoho neměla. Takže ano tohle pro mě byl šok!


Mezitím co jsem se udávala proudu svých myšlenek jsem dorazila před budovu kde mám dnešní první pohovor, kéž by byl i poslední pomyslela jsem si, ale to už jsem vcházela do místnosti plné blonďatých pipinek s obrovskými výstřihy...Tady práci 100% nedostanu pomyslela jsem  si hned. Ano já jsem taky blondyna,  ale pravá ne jako tyhle...

.

.

.

"Děkujeme ozveme se vám" 

Takže další v podstatě zbytečný den. Ach jo! Proboha! Kriste pane! Jak já nenáším ty 4 slova. Je jasný, že jakmile je použijou už se nikdy neozvou...

Ale nechápu proč je v poslední době slýchám tak často.!!?? Jenom za dnešek 3× 

Bože můj jsem stále bez práce a to už jsem byla snad ve všech firmách ve městě. Teda skoro ve všech, ta poslední mě čeká zítra. Ale mám z toho divný pocit o všech společnostech ve kterých jsem zatím byla jsem si na internetu něco našla jenom o této ne.  Prostě nic. Nikde nic. Tak nevím co čekat. Zatím co takhle přemýšlím a sedím u své rozpité kávy ze Starbucks tak do mě někdo zezadu drkne.

Hrozně se leknu a kafem poliju pána co sedí naproti mě.  Ano kavárna je uplně moc přeplněná takže sedím u stolu s uplně neznámým chlapem.

Ten se teď po té půl hodině co tu spolu takhle sedíme uráčí zvednout obličej od tabletu na kterém si celou dobu něco čte.

Je mi povědomý ale absoultně netuším odkud, teď nad tím ale moc nepřemýšlím raději se začnu rychle omlovat a hledat v kabelce kapesníky.

.

.

TAK CO KDO SI MYSLÍTE ŽE TO BUDE? :)






Sorry, I think I love you!Kde žijí příběhy. Začni objevovat