Probudila jsem se v jeho teplé náruči. Neznám hezčí pocit. Jeho pevné ruce mě drží okolo boků. Pomalu se začnu otáčet abych se mu mohla podívat do tváře, ale zároveň ho nevzbudila. Když se ovšem podívám na něj, zjišťuji že je ovšem vzhůru a kouká na mě. V tom pohledu je láska. Píchne mě u srdce, takhle se na mě už dlouho nikdo nedíval.
"Dobré ráno lásko"
S úsměvem mu odpovím "Miláčku, pokud dobře vím mém pořád ještě slíbené ty lívance"
Najednou se zatváří neuvěřitelně smutně, všechny jiskřičky z jeho očí zmizely. A pootevřel pusu k očividně pro něj nečemu nepříjemnému.
Začínám se bát.
"Víš těžko se mi to říká, ale...nemám mouku takže nejspíš dneska bez lívanců."
Sotva to dořekne začnou mu cukat koutky.
Taky už to nemůžu vydržet a dostanu další se svých hysterických záchvatů...
ČTEŠ
Sorry, I think I love you!
FanficVšechno zlé je pro něco dobré, ale co když je toho zlého až moc? Může se to někdy obrátit v to "dobré" Existuje v životě vůbec nějaké štěstí?
