Sorry, I think I love you!

32.Kapitola

Do háje kdo to může být?! Byla moje dnešní první myšlenka..No uznejte koho by napadlo na mě zvonit v 5:30 ráno když mám naprostý volno...

No vzhledem k tomu, že s tím zvoněním nehodlá přestat, jsem vyloučila partičku rozjívených dětí, které se nemají jak jinak bavit.

Vzhledem k tomu, že nezjistím kdo to je jinak, než, tak, že se k těm dveřím vypravím a otevřu je, jsem tak i udělala.

Bylo mi jedno jak vypadám prostě jsem jen vylezla z postele a ve stylu „Iwokeuplikethis" jsem šla ke dveřím. Když jsem, ale procházela kolem zrcadla musím uznat, že zrovna pěkný pohled na mě asi nebyl..Obličej napuchlý jak kdyby mě přepadl roj vos, vlasy slepené zacuchané a mastné úplně všude no a vsadím se, že až promluvím z pusy mi asi zrovna taky vonět nebude. No co ten člověk co mě budí si za to může sám, budit mě v tuhle nekřesťanskou hodinu..

Otevřela jsem teda dveře a tam stál roztomilý blonďáček s modrýma očičkama a tím nejsladším úsměvem co jsem kdy viděla.

„Dobré ráno sweetie doufám, že se moc nezlobíš že jsem tě vytáhl z postele protože věř mi, že důvod pro to mám skvělý....JEDEME NA DOVOLONEOU!!!"

„Jak si mě to oslovil?"

„Vážně tak já ti oznámím, že jedeme na dovolenou a tebe zajímá jenom jak jsem tě oslovil?"

„No nediv se mi, já na žádnou dovolenou nejedu"

„C..cože?! no to teda jedeš nejen, že je to zaplacený, ale včera jsi říkala, že bys potřebovala vypadnout tak jedeme!"

„No to teda nejedeme. Ni nejde aby mi platil dovolenou, nehledě na to, že je určitě pěkně drahá!"

„No já si myslím, že bys měla jet..jinak by se taky mohlo stát, že se zhruba za 5 hodin probudíš svázaná na sedačce v letadle a věř mi, že jít po dobrém je mnohem lepší." Řek Louis

Cože Louis počkat co ten tu dělá?!

„Co tady sakra děláš Louisi?"

„Co by přišel jsem svou kamarádku ujistit, že v době její nepřitomnosti se jí budu o kytky starat." Řekl a hrozně roztomile se usmál.

„Z toho už se asi nevykroutím co?" Povzdechla jsem si a pohlédla na oba ty roztomilé kloučky přede mnou.

Oba souhlasně zavrtěli hlavou.

„Dobře tak pojďtě dál já se zatím půjdu vysprchovat a zabalit si."

„Uděláme snídani jo? Mám hrozný hlad" řekl Niall

„Počkej vždyť jsi ve ville jedl" řekl hoodně překvapeně Louis.

„No co jsem ve vývinu" odpověděl Ni.

Já mezitím došla do koupelny. Kde jsem si svlékla oblečení a šla do sprchy. No nebudu vám nic nalhávat dopřála jsem si dlouhou a příjemnou spršku.

Namydlila jsem si tělo sprchovým gelem s vůní vanilky. Vlasy si umyla šampónem ze stejné edice. Pak si na ně ještě dala masku, přece jen jestliže jedem k moři dostanou zabrat a já si na vlasech zakládám. Mezitím co jsem měla masku na vlasech jsem si žiletkou oholila nohy i podpaží. Pak jsem ze sebe vše smyla a vyšla ze sprchy. Celé tělo jsem si namazala opět vanilkovým tělovým mlékem a pak se oblékla do pohodlných džínových šortek a k tomu obyčejný bílý crop-top a bledě modrý pletený cardigen.

Vlasy jsem si vysušila a přemýšlela co s nimi, přece jen jdu do letadla takže je nebudu moc namáhat, nastřikala jsem si teda na ně vyživující olejíček a nechala jak jsou. Pleť se mi taky moc nechtěla namáhat různými make-upy a tak dále, stejně je ani nepotřebuju a nahoře v letadle by jí to zbytečně vysušovalo ještě víc. Takž jsem si jí jen namazala hydratačním krémem nanesla si malou vrstvu řasenky a balzámu na rty. A na závěr můj oblíbený parfém jak jinak, než s vůni vanilky.

Když jsem po jak jsem zjistila hodině v koupelně vylezla šla jsem hned do ložnice a začali si balit všechno co mi přišlo pod ruku. Od spodního prádla přes plavky šaty sukně a tak dále až po žvýkačky, které v mé kabelce nesmí chybět.

S velkým černým kufrem a taky černou kabekou přes rameno přišla do kuchyně oba dva se na mě dívali jak na zázrak a Louis dokonce hvízdl.

„Páni vypadáš úžasně" řekl Niall

„No děkuju to je sice pěkné, ale jestli okamžitě něco nesmím umřu haldy" řekla jsem a doufala, že ani jeden z nich nepostřehl ty červené tváře, které jsem cítila když se vytvářeli. Udělalo mi opravdu radost, že se jim líbí jak vypadám, ale můj žaludek opravdu umíral hlady.

Přisedla jsem si tedy ke stolu a Niall mi naservíroval lívance, jak sakra ví, že je to moje oblíbená snídaně?!

.

.

Vešli jsme na letiště a Niall mě táhl někam do V.I.P salonku jak jsem později zjistila, všude bylo plno novinářů a to mi opravdu nebylo příjemné.

P..počkat to mě Ni opravdu vede k soukromému letadlu? Já ho zaškrtím jako by nestačilo, že už tak celou tu dovolenou zaplatil...Já mu ty peníze, ale prostě vrátím, sice netuším jak, ale nějak určitě!

Nejhorší na to všem je, že mi pořád nechce říct kam letíme, prý je to překvapení...nesnáším překvapení!!!

"Tak princezno c chceš dělat let bude dlouhý" ptá se Ni když se zavrtávám do neuvěřitelně pohodlné sedačky.

„netuším co se dá v letadle dělat, nejdál jsem letěla když mi bylo pět let a to ještě akrobatickým letadlem asi 5 minut."

„Tak si můžeme pustit film" navrhne a já souhlasím.

Nakonec skončíme u nějaké romantické ubrečené komedie..taky nechápu jak se u komedie může brečet, ale Niall mi to tak popsal a já vlastně ani nevím jak se ten film jmenuje..

Během pár minut však usínám s hlavou položenou na Niallově rameni.

Už zase se hlásím s novým dílem, a ačkoli je 'to díl v podstatě o ničem , doufám že se líbil. Mooc bych chtěla poděkovat za 500+ reads 86 votes a 67 komentářů...čísla to jsou pro někoho možná malá, pro mě ale neuvěřitelná, když jsem začínala nevěřila jsem, že by si to někdo četl a teď,,wuhuuuu děkuju <3