Sorry, I think I love you!

24.Kapitola

Přesně v 15:00 zastavil před Dannyho domem Niallovo černý range-rover.Vystoupil a musím říct, že mu to opravdu slušelo! Bílé tričko a černé džíny a černé sluneční brýle-fantazie.

Usmál se na mě a jako gantelman mi otevřel dveře.

„Prosím slečno" řekl a doplnil to dalším osliňujícím úsměvem.

Nasedla jsem a ono obešel auto a taky nasedl.

„Kam jedeme?"

„To je tajemství"

„Notak Niallere! Řekni mi to prosím"

„Za toho Niallera ti to neřeknu!"

„Já myslela, že to oslovení máš rád"

„Ale jo...jen prostě hledám důvod proč ti neříct kam jedeme" Řekl a začal se tlemit jako blázen.

Naoko uraženě jsem se otočila a koukala z okýnka.

Po chvilce v rádio začala hrát písnička „Rock me" Niall jí, ale přepl. To přehnal! Jedna z mých oblíbených písniček!

„Proč jsi jí přepl?"

„Nemám rád poslouchat se sám.." Pokrčil rameny.

Podívala jsem se na něj a tu písničku tam vrátila ze slovy

„Ale je to moje oblíbená"

„Ty nás posloucháš?!" Zeptal se s neskrývaným překvapením v hlase.

„No mám vás docela ráda.."

A potom už jsme oba společně zpívali.

„Rock me! Rock me! Hit the perl hevy metal ojee"

Byla to celkem zábava a než jsem se nadála Niall parkoval před kinem.

„Vážně kino? Nic originálnějšího tě nenapadlo?"

„Ne vůbec nic"

Řekl a chytil mě za ruku a táhl dovnitř.

Koukali jsem na Deadpoola což byla opravdu nehorázná z dovolením prdel!

Je mi s Niallem moc dobře, sice se známe ani ne dva dny, ale já můžu s klidem říct, že je dost možná i můj nejlepší přítel.

Ni mě odvezl domů, kde už se svítilo což znamená, že Danny je doma. Poděkovala jsem Nillovi za příjemně strávené odpoledne a utíkala domů. Nemohla jsem se dočkat až Dannymu odviprávím děj filmu, vím, že má takové filmy rád.

Vešla jsem domů sundala si botky a slyším, že v obýváku hraje televize. Usuzuji tedy, že Dan je právě tam.

Když vejdu stojí zády k oknu a..

„Kde si jako myslíš, že si byla! Co si to vůbec dovoluješ? Vsadím se že jsi byla s Niallem. Ale holčičko to teda ne!" Řve a teď se i pomalu otáčí „ Já ti zakazuju se s ním vídat! Nepřeju si to Buď já nebo on vyber si!"

Stojím jako přikovaná a mám naprotosto vyslchlo v krku. Nevím co mám odpovědět. Co to do něj zase vjelo proboha? Danny haló co se dějě?

„J..Já ne..nevím o čem mluvíš. Byl jsi celý den v práci. A Niall mě pozval do kina tak jsem šla. Ale proboha nic mezi náma není! Přísahám!

„ To si povídej nějakýmu blbečkovi a ne Mě!" Křičel a pomalu od okna přecházel ke mě. „Teď jdu pracovat a až budu mít hotovo čekám večeři, tak asi do hodiny, jestli ne tak uvidíš kočičko" S těmito slovy došel až ke mně a pak si odplivl. Vážně na mě plivl?!

Dannyho copak se děje?

Na tvářích se mi pomalu, ale jistě začali tvořit slané potůčky.

Nebyla jsem schopná pohybu.

Slyšela jsem bouchnutí dveří od Dannyho pracovny.

V ten moment jako by mé tělo dostalo nějaký pro mě v tu chvíli naprosto neznámí signál, začalo se samo od sebe pohybovat.

Běžela jsem do ložnice a do kufru začala házet všechny podle mě užitečné věci. Bez jakéhokoli systému jsem měla během deseti minut kufr plný, ani pořádně nevím čím přes slzy jsem nevěděla co tam házím.

S kufrem jsem vyběhla před dům ovšem v co největší tichosti aby mě neslyšel.

Bojím se ho, opravdu se ho bojím. Je možné někoho tak neuvěřitelně moc milovat a zároveň se ho tak neuvěřitelně moc bát?

Rozhodla jsem se nad tím moc nepřemýšlet. Raději jsem vytáhla telefon a vytočila jsem první číslo co mám v kontaktech.

Myslela jsem, že volám Julče když se ovšem ozval ze sluchátka mužský hlas naprosto jsem strnula.

Naštěstí jsem se rychle vzpamatovala, poprosila jsem ho aby pro mě co nejrychleji přijel.

„Samozřejmě princezno jsem tam hned!"

„Opravu moc se bojí Nialle rychle prosím"

„Neplakej sluníčko už jsem tu"

S těmito slovy položil telefon, a opět mě nechal samotnou.

Naštěstí ne na moc dlouho. Během chvilky jsem viděla jeho velký range rover vjíždějící do ulice.

TAK CO SI MYSLÍTE??