Secretly

Začátek

  Tak moje nová knížka je na světě. Je to takový menší vánoční dárek. Užijte si yaoi :)

Kuro

Probudil mě budík, který nepřetržitě zvonil a nijak to nevypadalo, že by chtěl přestat. Natáhl jsem k němu ruku a jedním stiskem vypnul ten krám.

„Ticho" Otočil jsem se na druhý bok a zrovna, když jsem se ubíral do říše snů se ozvala má matka.

„Kuro stávej" Křikla to po mně asi pětkrát než uslyšela mé kroky. Loudavým krokem jsem se vydal ke skříni a našel si uniformu do školy. Dneska byl můj první den ve škole a já přesně věděl, jak to bude probíhat. Nasadím svůj úžasný úsměv a všichni mi padnou ke kolenům. Tak, jak se to dělo na minulé. Nedělal jsem to schválně, prostě jsem se tak narodil. Chytrý kluk s jasně modrýma očima, blonďatými vlasy a s tímhle úsměvem. Pro ně jsem byl dokonalý.

„Kuro mám tě odvést?" Zeptal se mě otec, když jsem scházel schody se nasnídat.

„Ne to je dobré, vezmu si kolo" Usmál jsem se na něj. Vzal si do pusy rohlík a zmizel z domu než mi to stačí rozmluvit. Jel jsem do školy asi deset minut a všude kolem chodili děvčata i kluci ve stejných uniformách. Počasí dneska bylo na kolo, jako stvořené, co by jste chtěli po jaře.

Zamkl jsem kolo do stojanu a šel najít ředitelnu. Škola se začala plnit a já se musel několikrát zeptat na cestu. Stál jsem před velkýma dřevěnýma dveřma a párkrát zaklepal než se ozvalo kouzelné slovo dále. Vešel jsem teda dovnitř a podíval se na místo ředitele.

„Vy jste ten nový, pokud se nemýlím" Ředitel na mně začal mluvit, ale nijak nečekal na odpovědi.

„Máš třídu 2E je to celkem dobrá třída i když ta tvé výsledky moc ne, ale tam bylo jediné místo. JO jinak být tebou tak se moc neseznamuju s panem Katashim. Není to zrovna úžasný žák. A teď odejděte" Radši jsem ani nic neříkal a odešel hledat zase svoji třídu.

Do konce hodiny mi zbývalo několik minut a já jsem byl zcela ztracený ve spletitých chodbách.

„Au" Narazil jsem do něčeho měkkého zrovna, když jsem se díval do té blbé mapy. Zvedl jsem zrak a podíval se na tu osobu. Přede mnou se tyčil snad dvoumetrový kluk. Dobře při mé výšce 160cm byli pro mě všichni obři.

„Promiň, nechtěl jsem. Ale nevíš, kde třída 2E?" Úsměv a bude všechno v pořádku. No dobře jeho výraz vypovídal o tom, že mi každou chvíli přistane jedna facka. Ustoupil jsem a radši se dal na útěk.

Shiro

Ráno jsem se probil, jak se říká za pět minut dvanáct. Do školy se mi už vůbec nechtělo i když místo osmi hodin tam strávím jen sedm, kvůli malému zaspání. Podle ticha, co panovala doma, byli rodiče asi v práci a ségra ve škole.

Pomalu jsem se začal chystat, přece jenom byl čas a já nikam nespěchal. Ještě jsem se nasnídal a vyšel z baráku. Zázrakem jsem stihnul autobus, takže jsem řidiči zaplatil a sedl si do zadních sedaček. V autobuse kromě mně bylo jen pár starých důchodců a maminek s dětmi.

Autobus mi zastavil hned před bránou školy. Vešel jsem do prázdných chodeb a vydal se do třídy než zazvoní. Popravdě nechápal jsem, co tu dělám. Škola mi nejde, no spíš mě nebaví. Tady se mě celkem bojí, jestli je to kvůli rvačkám nebo mému vzhledu. Černé vlasy mi padají do obličeje a tmavě hnědé až černé. Měl jsem to po otci, ale ten bohužel zemřel při nehodě a má matka si vzala jiného. Byl to v pohodě chlap. Bral mě jako vlastního syna i přes ty chyby, co dělám.

Zazvonil mi mobil, aby mě upozornil na esemesku. Rozkliknul jsem ji a začal číst. Bylo to z gangu, kde jsem byl vůdce. Nechlubil jsem se tím, ale bylo to jediné místo, kde se mě lidé nebalí a věřili mi. Nejsem zrovna přátelský člověk.

Schovával jsem mobil do kapsy, když do mě narazila blonďatá koule. Osoba byla tak malá, že jsem viděl jenom její vlasy. Až po chvilce zvednul hlavu. Cítil jsem jak jeho modré oči propalují ty moje. Zamračil jsem se na něj a on na mně něco začal mluvit s omluvou a kde je moje třída. Chtěl jsem mu odpověď, ale asi se rozhodl rychle ode mne odejít.

Další člověk, který se mi bude vyhýbat. Povzdychnul jsem si a při zazvonění zmizel v davu plných dětí.

Tak snad se vám to líbí a na obrázku je Kuro

Vaše Chika