Secretly

Výlet část 1

Kuro

„Jestli nepohneš s tím zadkem, ujede nám vlak a lázním můžeme zamávat z tvého pokoje." Stojím venku a čekám na Shira, který se už po páté vrací pro nějakou věc. Jednou to byly plavky. Ano vážně plavky by zapomněl. Pak klíče, mobil, peněženka teď jsou to lístky. Někdo by mu měl říct, že kdyby mě neměl tak ani neví, kdy má jet.

„Kruci, kruci, kruci." Zanadával při zamykání bytu. Trefil se až na druhý pokus a já se snažil nezačít smát. Vždyť ten kluk je nemotorný, jak on může být ten dominantní v našem vztahu. Shiro, si hodil batoh na záda, do jedné ruky chytil kufr a druhou spojil s mojí. Cesta na nádraží uběhla celkem rychle, taky to bylo tím, že pár metrů jsme museli běžet, abychom to vůbec stihli.

„S tebou budu muset vstávat o dvě hodiny dřív, abychom tu byli na čas." Zasmál jsem se a pomohl Shirovi dát kufry na poličky. Kupéčko jsme měli jenom pro sebe. Prvně jsem byl proti, počkat i teď mi to není zrovna příjemné. Doma mi nevadí být s ním o samotě, ale když on dostane choutky tak schytá to moje tělo, spíš můj nádherný zadek. Jenže ten černovlasý blázen mě překvapil. Hned, co měl všechno nahoře, sebou plácl na sedačku a ukázal namísto vedle sebe.

„Tenhle víkend si užijeme. Mám všechno pořádně naplánované. Každou sekundu v tvém životě." Usmál se, ale přece jsem si všiml, že je nervózní. Celý týden vybíral místo, a vůbec kolem toho nadělal, ale nechtěl mi říct, kam jedeme a ani plán. Shiro, si položil hlavu do mého klína a já si začal hrát s jeho havraními vlasy. Opravdu mám toho člověka rád.

Chvilku na to mi už spal na mém klíně a funěl mi někam, kde by mi neměl. Zčervenal jsem a instinktivně jsem otočil hlavu na stranu. Pak mi to došlo, vždyť spí a já se chovám jak debil. Vyhnal jsem tyhle myšlenky stranou a zahleděl se na výhled. Buď se objevil les, nebo louka pak zase pole a takhle to šlo pořád, až jsem z toho dostal hlad. Potichu jsem se zvedl a položil, Shira na pohovku. Vytáhl z batohu svoji peněženku a zmizel ve vagonu najít někoho, kdo by mi dal jídlo. Ne, že bychom neměli svoje, ale to bylo někde v kufrech a moje slabé ručičky nebyli stavěné zvedat těžké váhy.

Ještě jeden vagon a jsem na konci. Pokud tam nic nebude tak opravdu moje lenost, se bude muset jít zahrabat a natáhnout se pro to jídlo. Snad se Shiro, ještě neprobudil a nemá o mě strach. Dveře se otevřeli po zmáčknutí tlačítka a já vešel teda do poslední místnosti.

„No ták, to tu nemůže být nic k jídlu." Vzdychl jsem si a otočil se na podpatku, že se vrátím. Cestu mi, ale zatarasila dost dobře známá tvář. Usmívala se od ucha k uchu a moje tělo se začalo třást. Yuuta ke mně natáhl ruku a já pár kroků odstoupil. On mohl za to, že jsem nebyl u Ari, když mě potřebovala, že mi řekl, Shiro to, co přede mnou tajil. On je jediný člověk, kterého jsem nikdy už vidět nechtěl.

„Kuro, neboj se. To za to minule se omlouvám. Víš, líbíš se mi a já si myslel, že po tom klubu něco mezi námi přeskočilo. Tak mi dej šanci." Tvářil se tak, že bych mu to i uvěřil. Jenže měl jsem ho prokouklého, ze mě si bude dělat blázna, jen Shiro. Rozhodně jsem prošel kolem něj bez známky toho, že mu budu odpovídat na jeho slizké otázky a zmizel. Hned, co jsem ho neviděl, zrychlil jsem krok, až jsem běžel. Pokud je tady on, tak není sám a ten člověk bude se Shirem.

„Shiro!" Přišel náraz přesně, když jsem otevíral dveře do našeho kupéčka. V nich stál chudák, Shiro úplně se stejným výrazem, jako já. Tušil jsem dobře, někdo u něj musel být. A ten jejich rozhovor nebyl zrovna pěkný, protože mě držel v objetí a to jsem si nestačil ani oddechnout. Utíral si slzy do mého trička, které začalo být mokré.