Secretly

Mobil

Kuro

Ležel jsem vedle něčeho velkého a měkkého. Prvně jsem si myslel, že je to můj obří méďa, ale vůně, co z toho vycházela, mi dala na omylu. Otevřel jsem jedno oko a pak to druhé. První, co jsem viděl, byl rty, pak nos a nakonec oči s kousky černých vlasů.

Na sucho jsem polknul a vší silou ho od sebe odstrčil. Shiro, spadl na zem, až se celý dům otřásl a já si rychle sedl a zalezl do kouta mé postýlky. Jenže to byla má osudová chyba. Hlavě to vypadalo, že každou chvilku exploduje. Takže mám kocovinu. Jak smutné. Nejvíc smutné je, že si pamatuji jen útržky. Cestu do klubu. Uvnitř. Jen jak si ke mně sedá kluk. Hádka se Shirem a nevím, proč vůbec začala. A nakonec ehm... malou pusu s ním.

„To bolí. Moje kostrč. Suchá Slámo za-bi-ju-tě" Vyškrábal se na postel a s poslední slovem, které vyhláskoval, se ke mně přiblížil. Chňapl po mojí noze a přitáhl si mě ke mně. Jeho rychlé prsty zajeli pod tričko a začali lechtat.

„Ne... Shiro dost. Udělám vše, co řekneš, hlavně už přestaň" Vyšlo ze mě. Smál jsem se na celé okolo a snažil jsem svoje tělo uchránit před tím démonem. On si to jednoduše užíval mě tak týrat. No počkej, to se ti vymstí.

„Vážně? Uděláš vše, co řeknu?" A já už předem té věty, co jsem vypustil, litoval. Vždyť já mu nahrál na smeč. On mě za to umučí. Radši lechtání než jeho rozhodnutí. Prosím, zachraňte mě někdo. Nejlíp hned.

„Na měsíc budeš můj přítel" Přestal lechtat a jen se na mně smutně díval. Proč se tak na mně dívá. To on to chce. Přece si mohl vybrat něco jiného. Natáhl jsem k jeho obličeji ruku a pohladil ho. Jak kdyby tušil, že se na mě jinak dívá. Smutný pohled vystřídal úchylný a já litoval toho, že jsem se nechal napálit. Jeho ruce se přemisťovali výš a výš. Musím ho zastavit.

„Mám hlad, jdeme udělat snídani. Ari už bude určitě vzhůru." Potichu sykl, abych to neslyšel, jak si myslí. Je tak hloupý. Se slezl z postele a já hned za ním.

„Co chceš na snídani?" Ptal jsem se, Shira v kuchyni. On seděl u stolu, spíš ležel a měl zavřené oči. Ts. Dělá, jako by nespal. Určitě chrápal.

„Palačinky" Otevřel jedno oko a tím mě pozoroval. Aby se s nimi udusil. Ale co už. Ari je zbožňuje tak nebude mít problém. Začala jsem teda se svojí super magií alias kuchařství. Celou dobu jsem cítil na sobě jeho pohled. A neskutečně mě vytáčelo, že já makám a on ne. Nespravedlnost.

„Kuro?" Uslyšel jsem jeho hlas. Přišel mi tak tichý. Zrovna jsem palačinky dával na talíře.

„Hm" Dělal jsem uraženého. Aby věděl, že se cítím trapně, když se na mě dívá při vaření.

„Polib mě" Vyšlo z něj. A já teď děkoval bohu, že jsem k němu otočený zády. Protože jsem byl rudý až na prdeli. Co to do něj vjelo. Chápu, že jsem jeho "přítel" ale toho by nesměl takhle využívat. Položil jsem talíř před něj a naklonil jsem se k jeho líčku, kde mu daroval, jednu vzácnou pusu. Hned jsem se od něj odtáhnul a sednul si vedle něj. Nabral jsem na vidličku kousek palačinky a dával si ji do pusu, když mě vylekala židle, jenž spadla na zem. Ale moje psychická újma přišla, když se Shiro, objevil za mnou. Otočil mi hlavu a já byl znova červený.

„Okamžitě tě chci." Vyšlo z něj. A já se začal samou nervozitou smát. Tenhle vtip se mu povedl. Už tak si pomalu zvykám na jeho polibky a on musí mít víc.

„Pěkný vtip. A teď jdi jíst. A běž domů" Furt jsem se smál. Abych odlehčil tuhle situaci. Místo toho, aby mě poslechnul, se nalepil na mé rty a já byl a cítil se, jak hadrová panenka. Proč mě to tak vždycky dostane. Já mam mít kontrolu nad svým tělem a ne on. Byl jsem uvězněn a to doslova. Protože ten vůl se opíral oběma rukama o stůl, abych neutekl.