Secretly

Děkuji

Ležel jsem pod Shirem a pozoroval jeho obličej. Oči mu zářily, jak malému dítěti, které dostalo dárek. Nečekal jsem, že dnešek skončí takhle. Ráno to vypadalo, na tichou domácnost, i když se mi celou dobu omlouval. Chápu, není to jeho vina, ale mohl si dávat pozor. Jeho ruce se objevily pod mým tričkem a s moji pomocí mi ho sundal. Tak jako kalhoty, které letěli někam do místnosti. Zase jsem byl bez oblečení před ním, ale on si ho nechával.

„Víš, že je to nefér." Jen se na mě usmál a políbil. Jazykem začal válku s tím mým. Opravdu ví, jak mě umlčet. Odtáhl se, až když nám docházel vzduch. Přesto Shiro, nečekal na nic a začal mi olizovat ucho.

„Tohle je nechutné." Zasmál jsem se, ale on položil ukazováček na moje rty a já radši už nic neříkal. Až moc si užívá tuhle předehru. Jazykem obkrouží kolem mé levé bradavky a jemně ji skousne. To samé udělá i té druhé a já jen vzdychnu. I kdybych chtěl tak ho od sebe neodtáhnu.

„Všechno nejlepší Kuro." Rukou přejede po mojí chloubě a já se prohnu v zádech. Na jeho tváři se objeví lišácký úsměv. Vytáhne mého kamaráda a začne pohybovat rukou nahoru a dolů.

„Sh-iro." Vyšlo ze mě mezi steny. Opravdu jsem si to užíval a jak šlo poznat tak i Shiro. Někdy mi přijde, že má jenom chuť a já jsem poblíž.

„Promiň." Schoval jsem obličej do dlaní. Shiro, přestal ze, všemi aktivitami a já ucítil dotek na svých rukách. Opatrně, jako by se bál, že mi ublížil, je dal pryč. V očích mě štípali slzy, které jsem neměl v plánu ukázat.

„Zlato stalo se něco?" Pohladil mě po tváři a věnoval mi pusu na líčko. Jsem hroznej kazisvět. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a přál si, aby to nechal být. Jenže on na to nevypadal. Lehnul si vedle mě a díval se na strop.

„Kuro, já za ten dnešek se omlouvám. Nemělo se to stát. Měl jsem něco udělat. A ty jsi mě zase zachránil." Chytil mě za ruku a pořádně stiskl. Bál se snad, že mu uteču.

„Ten den, co skončila ta sázka, tak mi řekl, že mě nenechá být. Chce vidět, jak jsem prý silný. Proto to do toho zatáhne i tebe." Překvapeně se na něj podívám. Proč mi o tomhle neřekl. Otočil jsem hlavu tak, abych se na něj mohl dívat.

„Jsi hrozný. Proč si mi to neřekl?" Chvilku bylo ticho a já čekal jeho lež. Přijde mi, že co jsme tady tak mi neříká pravdu. To mě chrání jako malé dítě před vším. Tohle jsme už řešili, nejsem dítě.

„Slíbil jsem tvoji sestře, že tě budu chránit. Jinak přijde jako duch a zabije mě." Zasměje se a začne dělat zlého ducha. Jen nad tím zakroutím hlavou. A potom, že já jsem dítě. Jak jsem se mohl zamilovat do toho blba.

„Děkuji za tohle překvapení, i když to nedopadlo podle tvých představ. A i tak se tě chci zeptat, zda nepojedeme zítra domů. Přece jenom tam si to užije víc." Zvednul jsem se a sedl si na něj. Vlasi mi spadly do obličeje a ruce si to mířili na jeho hruď.

„Cokoliv pro moji Slámu." Začne se smát. Štípnul jsem ho do boku a vražedně se na něj podíval. Tuhle přezdívku, už nikdy nechci slyšet. Ani ze srandy a ani nikdy jindy. Hladil jsem ho po těle a naklonil se k němu pro polibek.

„Miluji tě, Shiro" Otřel jsem se o jeho rty, než se spojily. Byl to jeden z těch polibků, kde se nezúčastňoval jazyk. Shiro, zase dostal druhý dech. Bez toho aby mě upozornil se se mnou, přetočil a já byl zase ten dole. Vrátil se tam, kde přestal a já hned přestal myslet na všechno ostatní.

Ráno jsem se probudil, dřív než Shiro, který spinkal vedle mě. Z koutku mu tekla sliny, ale i tak byl rozkošný. Dostal jsem se z jeho sevření a šel balit věci. Kufry stály u dveří a jediný kdo mi chyběl je můj přítel.

„Shiro, stávej. Nebo ti uteču." Zamumlal něco ve stylu, že je ještě brzo. Budík přitom ukazoval kolem jedné hodiny odpoledne. Sundal jsem z něho peřinu a začal ho lechtat. Když to s ním ani nepohnulo, zašel jsem si pro skleničku se studenou vodou a vychrlil jsem mu to na obličej. Během pár vteřin stál na nohou a hráli jsme na kočku a myš.

„To stačí, nejsem žádný sportovec, ale šprt." Oznámil jsem mu to, co dávno věděl, abychom přestali hrát tuhle hru. Poslal mi vzdušnou pusinku a zmizel se převléct.

Stáli jsme u nás v obýváku a já vysvětloval příběh, který jsme vymysleli po cestě domů. Rodiče podle jejich pohledů nevěřili, ale nechali to být. My si pustili film, který jsem stejně po pár minutách nevnímal, protože to těžké prase zase sedělo na mém těle a nechtělo ze slézt.

Ne a ne, nejsem s tímhle dílem vůbec spokojená. Asi mi udělali něco s mozkem při té operaci. No radši to nechci ani vědět. A taky vám chci říct, že podle všeho další díl bude poslední. Pokud mi v hlavě nepřeskočí a nenechám někoho zemřít. Ale pokud opravdu dám sbohem tomuhle příběhu tak se nemusíte bát, protože bych mohla zkusit další. Teda pokud by jste chtěli. Určitě poupravím psaní teda spíš to jak to píšu, protože je to pro mě hodně náročné. A i tak vám chci říct, že vám děkuji, že jste tu dlouhou dobu na mě počkali. Děkuji. K tomu konci jsem se rozhodla protože mi přijde, že už tam pletu strašně moc věcí a není tam smysluplný děj. Tak snad mě nikdo z vás nezabije. :D

 Vaše Chika