Secretly

neznáme pocity

Shiro

Probudila mě vůně palačinek. S bolesti jsem se posadil na pohovku a pomalým krokem, s zuby zatnutýma šel najít kuchyni. Místnost jsem našel během vteřiny a postavil se mezi dveře.

„Dobré ráno" Pozdravil jsem Kura, který byl ke mně otočený zády u sporáku. Vlasy měl, jako vrabčí hnízdo a na sobě měl jen kalhoty. Podle všeho brzo vstával. Kuro se ke mně otočil a s úsměvem mi odpověděl.

„Dobré ráno. Odneseš to prosím sestře. Vyjdeš schody a hned první dveře. Já dojdu pro obvazy" Cítil jsem, jak rudnu. Ani nevím proč. Ale jeho tělo mě fascinovalo. A ty nevinné oči s úsměvem. Kdybych se neopíral o stěnu tak by mě moje nohy neudrželi. Nechápal jsem tyto pocity, jsem přece na holky.

„Eh....jo" Vytrhl jsem mu talíř z ruky a rychle si to namířil od něj pryč. Jenže on, jak na potvoru musel jít za mnou. Celou cestu, a že to byla dálka vyjít schody, jsem cítil jeho teplý dech na mých zádech.

Zaklepal jsem na tmavě hnědé dveře a po oznámení jsem vešel dovnitř. Na posteli ležela dívka asi ve stejném věku. Vypadala úplně stejně jako ta Sláma.

„Hej slámo, už vím, jak by, jsi vypadal, kdybys byl holka" Zakřičel jsem a z koupelny, kam zmizel, Kuro se ozvalo něco ve stylu nesouhlasu. Dívka se na mně se strašidelným výrazem podívala a já nasucho polknul.

„Ahoj jsem, Shiro. Tady máš jídlo" Představil jsem se. Jídlo položil na stolek a měl jsem na odchodu.

„Kam si myslíš, že jdeš? Potřebuji pomoc" Ozval se její sladký hlas. Otočil jsem se na ni a trochu nechápavě jsem se k ní přiblížil.

„Musíš mi pomoct sednout. Jsem ochrnutá" Pověděla, jak kdyby to byla zcela normální věc. Možná pro ni jo, jenže pro někoho, jako já opravdu ne. Nechápal jsem, kdo to dokáže udělat tak krásné dívce. Byla okouzlující. Dlouhé vlasy se ji lehce vlnili. Jediné, co mi u ní chybělo, byl úsměv. Kurův úsměv.

Zatřepal jsem hlavou nad tou myšlenkou a radši ji pomohl. Podal jí jídlo a s přikývnutím odešel.

„Ari" Slyšel jsem, než dveře zaklapli na své místo. Pěkné jméno k tak krásné dívce. Zrovna vyšel, Kuro s obvazy.

„Neříkej mi Slámo, taky ti nijak neříkám" S nafouklýma tvářemi prošel kolem mě a po schodech dolů.

„Dobře tak suchá Slámo" Dělal jsem, že nad tou přezdívkou přemýšlel hodně dlouho. Kuro mi, ukázal na pohovku a já si jako hodný pejsek sedl.

„Ne jmenuji, se Kuro" Sykl po mně. Sundal mi jemně obvazy. Jeho doteky mi vyvolávaly v břiše cizí pocity. Trhl jsem sebou.

„Udělám si to sám" Natáhl jsem se pro obvazy. Jenže Kuro mě, praštil po ruce a ucuknul jsem s ní.

„Ne, já to udělám. Pospícháme. Kdybys nevěděl, tak dneska je škola." Povzdychnul jsem si a radši myslel na něco jiného než na jeho doteky. Po chvilce se postavil a usmál se.

„Vypadá to, že jsi v pořádku, ale radši tě pak i odvedu domů. A teď šup jdeme. Na jídlo není čas" Vyrazil ke dveřím se obout. Ani jsem si nevšiml, kdy si oblékl tričko. Bez dalších řečí v mé hlavě jsem se vydal za ním. Obul jsem si čisté boty a podíval se na své oblečení. Žádný náznak špíny nebo krve,

„Ty jsi mě vysvlékl, vypral a zase oblékl?" Ne, že bych se za svoje tělo styděl. Holky mě často viděly nahé. Jenže u něj to byl nepříjemný pocit. Jen na to přikývl a počkal, než odejdu z domu. Stačil ještě zakřičet na svoji sestru a vydal se do školy. Já hned za ním cupital.

Kuro

Celou noc jsem špatně spal, takže nebylo nijak zvláštní, že hodinu před budíkem, jsem se vydal dělat snídani. Po cestě jsem se šel podívat na Ari. Ta spala, jako zabitá a to i Shiro, jak jsem zjistil po chvilce.

V kuchyni jsem vytáhl ingredience na palačinky. Nastavil pánev a rozklepnu vajíčka a hurá do vaření. Zrovna, když jsem měl vše hotové a chtěl jít zbudit Kura mě pozdravil ve dveřích. Určitě na mně musel být hrozný pohled. Kdo by taky po ránu vypadal úžasně. Podstrčil jsem mu talíř pro Ari. Vypadal trošku nesvůj, ale nějak jsem se o to nezajímal.

Shiro, se oddělil u pokoje Ari a já si rychle skočil do pokoje pro tričko. Natahovalo jsem si tričko, když jsem uslyšel Shirovu poznámku.

„Je to moje dvojče" Zamumlal jsem skrz tričko. Prošel jsem chodbou ke koupelně. Rychle jsem se učesal a podíval se na sebe. Stejný, jako vždy. Otevřel jsem skříňku a hledal bílé ruličky. Trvalo mi snad 5minut, ale hledání bylo úspěšné.

Vyšel jsem z koupelny a všimnul, jsem si Shira. Zase mi řekl Sláma. Co s tím má. Vážně se odbarvím. Sešel jsem schody a zabočil jsem do obývaku. Ukázal na pohovku. Shiro asi, pochopil a svalil se na ní, jako kdyby to byla jeho. Jaká suchá Sláma?

„Ne jmenuji se, Kuro" Sykl jsem po něm. Žádná Sláma. A je jedno, jestli suchá nebo mokrá. Sundal jsem mu obvazy a při poslední sebou cukl. Okamžitě se natáhl pro obvazy, ale moje reflexy není dobré přeceňovat. Je zraněný a podle jeho šikovnosti, by mu to bylo na nic. Praštil jsem ho po ruce a dal se na obvázání. Nevypadl už tak špatně. Vrátila se mu barva a některé modřiny zmizely.

„Ne, já to udělám. Pospícháme. Kdybys nevěděl, tak dneska je škola." Když jsem to měl hotovo. Zvednul jsem se a šel se obout. Už bylo na čase jít. Měli jsme jen 10minut a cesta takovou chvilku netrvá.

„Ty jsi mě vysvlékl, vypral a zase oblékl?" Jeho otázka mě nijak nezaskočila. Přece jenom je to kluk. Vím, jak vypadá tělo chlapa. A já jsem jenom na holky. Jediné těla, které mě zajímají.

„Ari odcházíme" Zakřičel jsem na svoji sestru a zamkl na dva západy. Rodiče se měli vrátit do oběda, takže se o ni postarají. Vydal jsem se, jako první. Kvůli tomu, že Kuro asi neví kudy se tam jde.

Tadá další díl je na světě. Omlouvám se, že tak pozdě, ale mj noťas nebyl funkční a musela jsem čekat do soboty než se opraví. A hned jsem začala psát. Tak snad se vám bude díl líbit :) Za chvilku se dostaneme k tomu důležitému.

Vaše Chika