Secretly

Škola

Kuro

Zabralo mi to celou přestávku, ale našel jsem to, co jsem hledal. Třída 2E bylo na tabulce nad dveřma. Postavil jsem se k oknu a čekal než uvidím nějakého učitele vejít dovnitř. Zatím jsem pozoroval mé nové spolužáky. Musím říct, že dívky tu byli celkem pěkné. Kluci vypadali namakaně, takže o sport tady nouze nebude. Ne, že bych byl do sportů nějaký velký nadšenec, nějak mě tohle nebralo. Spíš kreslení nebo různé jiné aktivity krom sportu.

„Ty jsi ten nový co?" Ozval se postraší hlas a vedle mě se objevil stařík. Chvilku jsem na něj nechápavě díval než mi došlo, že může být učitel.

„Eh...dobrý den. Ano jsem" Bylo mi trapně, že na něj tak civím. Ale ta jeho výška mě dost štvala. Mohlo mu být tak kolem 60 a přesto byl vyšší jak já.

„Pojď dovnitř. Jsem váš třídní. Takže kdybys něco potřeboval přijď za mnou. A asi ti říkal ředitel o Shirovi. Není zas tak špatný jen se tak chová." Pověděl mi a otevřel dveře. Ve třídě se rozhostilo ticho a všechny oči spočinuli na mně teda až na jeden pár očí. Ty se dívali z okna. Nasadil jsem svůj úžasný úsměv a vstoupil jsem do třídy. Třídní mi pokynul ať se představím a já teda začal.

„Jmenuji se Shinichi Kuro a nastoupil jsem tady, kvůli stěhování mých rodičů za prací." Konec mého dlouhého proslov. Pokud někdo bude chtít vědět víc tak ať se zeptá. Třídní ukázal na místo vedle černovlasého kluka, který se stále díval jinde. Po cestě k němu jsem jsi ho prohlížel a těsně u lavice se zastavil. Právě teď mi došlo, že je to ten kluk do kterého jsem vrazil bude Shiro.

„Ahoj" Řekl jsem nesměle a odsunul židli trošku od něj. Batoh hodil na zem a začal poslouchat učitele.

Po konci hodiny se všichni seběhly ke mně a začali mi pokládat otázky a já na ně odpovídal s úsměvem. Shiro se zvednul a někam odešel. Chtěl jsem jít za ním se omluvit, ale dav mě nepustil. Holky se na mně lepili a vyzvídali zda jsou můj typ. I když pár bych se jich našlo. Nebyl jsem děvkař, ale s každou holkou, co jsem chodil to nebylo ono. Oni spíš byli semnou kvůli tomu přitroublému úsměvu. Zazvonilo na další hodinu a lidi se posedali na svá místa. Shiro se vrátil i za doprovodu učitele, který nevypadal, zrovna ve skvělé náladě.

„Shiro? Chci se omluvit za to předtím na chodbě. Byl jsem zabrán do hledání, že jsem se nedíval okolo." Vymyslel jsem tu omluvu dobře. Měl by mi odpustit.

„Tak pozor ty slámo. Nikomu nic neprominu a už vůbec ne tobě. A pokud nechceš jednu dostat tak jsem ticho a ani neceknu" Zavrčel po mně a otočil se k oknu. Já jen s povzdechem a trochu strachu snažil nemyslet na to, proč takový je.

Shiro

Seděl jsem v lavici a pozoroval hřiště z okna. Kluci tam hráli fotbal a holky tenis. Celkem byla sranda je pozorovat. Jediné na co jsme se ve škole těšil byl konec a tělocvik. Z mého přemýšlení mě dostalo otevření dveří a promluvení nějakého kluka. Letmo jsem se podíval k tabuli a hned jsem věděl, že je to on. Kluk, který mě štval už jenom kvůli jeho očím. Jak někdo může mít tak modré oči? To by se mělo zakázat.

Ládoval si to přímo ke mně, ale zrovna kdy jsi měl sednout tak se zastavil. Asi mu to došlo, kdo jsem. Ano určitě ho přede mnou varovali. A on jim vše věří. Ne, že by to, co mu říkali nebyla pravda, ale i tak. Odsunul si židli a sedl jsi, co nejdál ode mne. Z úst mu vyšlo jen slabé ahoj.

Konec hodiny oznámil zvonek. Učitel odešel a já se radši taky vytratil, protože jsem věděl, co teď přijde. Obklopení. A u toho jsem nechtěl být. 

Na chodbě se mi všichni vyhýbali než jsem došel tam, kde jsem měl namířeno. Otevřel jsem dveře od záchodů. Zavrněl mi mobil v kapse od kalhot.

„Další zpráva" Promnul jsem si spánky a podíval se, co ti debilové chtějí.

Shiro menší problém. Dnes tu bylo několik chlapů, že tě musí vidět nebo to tu přijdou "uklidit"

„Kurva" Praštil jsem do stěny a asi vylekal nějakého strašpytla, který chtěl jít zrovna čůrat. Mobil jsem schoval zpátky a nasraný šel do třídy. Po cestě jsem shodil několik košů a málem vrazil jednomu z učitelů. No co nemá se mi plést do cesty.

Vešel jsem do třídy s tím učitelem, kterého jsem totálně naštval a radši bez keců jsme se vydal k lavici, kde byl on. Začal do mě hustit něco o omluvě. Ten jeho úsměv s těma očima nejradši vyřízl a někde daleko zakopal.

„Tak pozor ty slámo. Nikomu nic neprominu a už vůbec ne tobě. A pokud nechceš jednu dostat tak jsem ticho a ani neceknu" Nenávidím ho. Prostě nenávidím.

Protrpěl jsem další hodiny s ním v lavici a díky bohu bez otevření pusy. Když se ozval zvonek, aby ohlásil konec školy, rychle jsem si sbalil a vypadnul pryč. Poslední, co jsem slyšel byl jeho hlas, který říkal ahoj zítra. Nechal jsem tu slámu být a utíkal do naší tajné skrýše. Byla to stará továrna, kde jsem se s gangem scházeli. Vyřešit tu hloupost, co mě dokázala vytočit.

Hoho přináším další díl. Jinak snad se vám to líbí. Chtěla bych, aby ten příběh byl vážně dobrý, jak pro mne tak pro vás. Takže pokud máte k němu nějaké výhrady nebo zlepšení. Tak řekněte a já to udělám. Budu za to moc ráda. Protože si u toho příběhu moc nevěřím. Píšu to poprvé :) Jinak na obrázku je Shiro. A taky jsem se chtěla zeptat jak se vám líbí obálka, jestli nechat tu nebo dát tu předešlou.

Vaše Chika