Secretly

Černý čaj

Shiro

Stál jsem před svým domem a pozoroval výraz Slámy. Měl jsem chuť se otočit a jít mu ukázat jiný lepší a hlavně moderní dům a dělat, že v něm bydlím. Jenomže teď stojíme tady a on si myslí, že to každou chvilku spadne.

„Chceš jít dovnitř? Na čaj?" Zeptal jsem se a vrazil klíček do zámku. Otec doma nebyl, takže v mojem plánu už nic nechybí. Kuro, jen přikývl a vešel dovnitř. V předsíni jsme se vyzuli a šli dál do domu.

„Co chceš k tomu pití?" Stál jsem u dřezu a vytahoval dvě skleničky. Sláma byla opřená o stěnu vedle díry, kde kdysi byli dveře.

„Dám si černý čaj" Odpověděl a prohlížel si dům. Cítil jsem se nesví. No není každý bohatý jak on. A nemůže si dovolit vilu pomalu jako hrad. Vytáhl jsem dva pytlíky čaje a vložil je do hrníčků. Do konvice jsem nalil vodu a zapnul. Voda začala vařit a já se musel opřít do pult. Nádech výdech. Teď je dobrá šance. Otočil jsem se na patě, udělal jeden krok k němu a ruku položil na stěnu u jeho hlavy. Neměl kam utéct. Je v nevýhodě.

Přiblížil jsem se k jeho uchu a lehce ho skousl a olízl. No dál jsem se nedostal. Nemohl jsem. Bylo to těžké. V mém břiše to bylo jako roj motýlů, kteří chtěli zmizet. V hlavě jsem neměl nic jiného než jeho úsměv. Co se to semnou doháje děje. Jsem na holky. Holky. Holky. Jo určitě je to kvůli jeho sestře, protože je tak pěkná a on mi ji připomíná. Chtěl jsem si položit hlavu na jeho rameno.

Nestihl jsem to. Kuro, mě silou odstrčil, až jsem spadl na zem. D9val se na mně se strachem a nervozitou. On se mě bál. Ne on se má do mě zamilovat. Tak ať je to rychlé. Nemůže to být tak těžké.

V napjatém tichu, kdy jsme se dívali jeden na druhého, zapípala konvice. Rychle jsem zvedl svoje tělo. Nalil jsem každému do hrníčků a odnesl jeden mu a svůj si vzal do obyváku. Praštil jsem sebou na gauč a hlavu schoval do dlaní.

„Jsi dneska divný stalo se něco?" Gauč se pod jeho tíhou trošku prohnul. Podíval jsem se na něj skrz prsty a viděl jenom jeho úsměv. Zvedl jsem hlavu výš a tam se na mně koukaly jeho modré oči. Dělal, jako by se nic nestalo. To jsem chtěl taky.

„Možná jo možná ne." Zamumlal jsem. Chtěl jsem ho shodit. Rukou mu zajed pod tričko. Měl jsem chuť si šáhnout na ty jeho svaly, které jsem viděl u něj doma. A než jsem stihl cokoliv udělat. Kuro, ležel pode mnou a já se tyčil nad ním. Jednou rukou jsem mu chytil ruce nad hlavou, aby mě znova neshodil. Druhou jsem mu zajel pod tričko. Cuknul sebou. Tričko jsem mu vytáhl, co nejvíc nahoru. Málem mi ukápla slina. Prstem jsem projížděl každou jeho buchtu.

„Dost! Já mám zítra rande. Nejsem na kluky" Zakřičel a já ho pustil. Vyhoupl jsem se na nohy. Bouchnul jsem do stolu. Hrníčky spadly na zem a keramika se roztříštila. Utekl jsem do svého pokoje. Zamknul a schoval se do kouta.

Kuro

Viděl jsem jeho malinký dům. A už jsem se chtěl otočit a odejít. Ne, že bych se bál, kdy to spadne, ale spíše ta ulice se mi nelíbila. Než jsem stihl cokoliv říct ve smyslu, že už půjdu se mě Shiro, zeptal jestli, nechci jít dovnitř. Přikývl jsem, proč? Nevím asi, abych se ujistil, že mu vážně nic není.

Boty jsem urovnal a vešel do pokoje. Shiro, se hned otočil a mířil si to do kuchyně. Já se vydal za ním a opřel se o stěnu. Měl to tu pěkné a podle všeho nebydlel sám.

„Černý čaj" Miluji černé čaje a nejlepší jsou kofolou. Ale nechtěl jsem být vybíravý. Prohlížel jsem si svoje ruce, když jsem ucítil lehký vánek u mé hlavy. Těsně vedle mě stál, Shiro. Přiblížil se a já čekal, že mě políbí. Ani nevím proč. Ale moje hlava to chtěla. Probral jsem se z toho transu zrovna při olíznutí mého ouška. Co největší silou jsem ho od sebe odstrčil a se strachem jsem se na něj díval.

Uběhlo snad 5 minut, než se Shiro, zvednul a nalil nám čaj. Děkuji tomu úžasnému zvuku. Kdy vám to připomene vařící vodu. Podal mi hrníček a odešel pryč. Já tam jen tak stál. Myslela jsem na jednu jedinou věc. A to, co mělo znamenat, že se mi to líbilo. Holky, holky a znova jenom holky. A dokonce s jednou mám zítra rande. Budu dělat, že se nic neděje.

„Jsi dneska divný stalo se něco?" Hrníček jsem položil na stůl a sednul jsem si vedle něj. Podle všeho mu to bylo blbé. Chtěl jsem začít nějaké téma. Třeba jaké sporty dělá. Nebo, co ho baví. Jenomže. Nestačil jsem mrknout. Byl jsem shozen na gauč a na mně seděl, Shiro. Ruce mi držel v pevném stisku nad hlavou a mně se v očích objevily slzy. Nechci to. Nechci. Prolétlo mi v hlavě. Shiro, mi rukou zajel pod tričko a za chvilku jsem byl pomalu vysvlékl.

„Dost! Já mám zítra rande. Nejsem na kluky" Zakřičel jsem na něj. Zastavil jsem ho zrovna, když mi prstem přejížděl po svalech. D9val se na mně ublíženě. Ale já jsem mu přece neublížil. To on mě. Během vteřiny zmizel a nechal po sobě dva rozbité hrníčky. Slyšel jsem jen zavření dveří a otočení zámku.

„A já to teď musím uklidit." Posadil jsem se a teprve teď mi na zem dopadlo pár slz. Rychle jsem je utřel. Posbíral jsem střepy a odnesl do kuchyně. Vše jsem hodil do koše a utrhl pár ubrousků. Utřel jsem čaj ze země.

Stál jsem u jediných dveří, které byly zavřené.

„Shiro. Vše jsem uklidil. Už musím domů. Stále jsme přátelé. Můžu tě poprosit o laskavost? Zítra musím pryč a nikdo nemá čas se postarat o sestru. Přijdeš?" Ano je to správné. Jsme kamarádi. A já ho na zítra opravdu potřebuji. Uslyšel jsem slabé zakašlání. Bral jsem to jako odpověď.

„Dobře zítra ve 2 se stav. Zatím Shiro" Oznámil jsem mu a rozloučil se. Byl to pro oba divný den. A já se musel stavit ještě pro lízátka. A vymyslet něco, abych to odůvodnil sestřičce.

Tak nový díl o dva dny dopředu. Má to svoje plus. A taky děkuji za ten úžasný koment. Donutil mě to napsat :) Snad se ti to bude líbit. A to a ji vám :) Jinak potřebuji poradit nějaké japonské holčičí jméno

Vaše Chika