Dva odlišní lidé.
On je lajdák, delikvent, vůdce jednoho gangu. Nijak přátelský, spíš namyšlený egoista. Jménem Shiro.
A ten druhý? Šprt, úžasný každým kouskem těla. Až moc věří v ostatní. Holky ho milují. Pro jeho laskavost a jeho dokonalý úsměv. N...
Včerejšek jsme si s Kurem skvěle užili. Kuro, mě překvapil, jak je skvělý plavec. A jak jsem zjistil, tak kdysi chodil do plaveckého kroužku. A co dělám teď? Loudám se po hotelu a snažím se přesvědčit, že tu není ten člověk. Všude je jen samé ticho, některé staré páry se loudají na snídani.
„Hledáš někoho?" Zastavil jsem se. Nemusím se otáčet, abych věděl, kdo to je. Yutta se jen zasmál a přiblížil se ke mně. Na zádech jsem ucítil jeho dech. Na rukách mi naskočila husí kůže. Ne jak u Kura, když mi dýchá na holou kůži vzrušením. U Yutta je to znechucení.
„Ne, nemusíš mít starosti." Byl jsem na odchodu, ale on mě chytil za ruku. Aby mi mohl něco zašeptat, tak si stoupl na špičky. Jeho dotek byl nepříjemný a štiplavá kolínská mi dráždila oči.
„Pojďme hádat, co by udělal, Kuro, kdyby tě teď tady viděl se líbat s někým jiným. Nebo počkej, to zjistíme." Nestačil jsem uhnout, ani něco říct a jeho rty se spojili s těma mýma. V tu chvíli se z rohu vyřítil, Kuro v pyžamu a s hnízdem na hlavě. Když nás viděl, zastavil se a zhluboka se nadechl.
„Víš Yutta, pokud si myslíš, že tímhle mi ublížíš tak se pleteš. A teď prosím pusť mého přítele, rádi bychom se šli najíst." Stál tam tak klidně, ale já si přesto všiml slz, v jeho očích. Snažil se znít v pohodě. Yutta se odtrhl a se smíchem kolem nás prošel, přitom se ještě zastavil u Kura a něco mu zašeptal, to už mu po tváři pár slz steklo.
„Kuro, já...?" Zvedl ruku, aby mě zastavil. Utřel si těch pár slz a usmál se. Jediná chybka v tomhle byla ta, že to nebyl ten krásný úsměv. Prohrábl si unaveně své blonďaté vlasy a ukázal za sebe.
„Tudy je snídaně a já mám neskutečný hlad." Rozešel se tím směrem a já potichu za ním. Zrovna teď bych si přál být na pokoji, vše mu říct a chytit ho do náruče a nepustit. Ne spíš bych odsud odjel. Došli jsme do kuchyně a oba si vzali něco k snědku, které v nás bylo během pár vteřin.
„Nebuď na mě naštvaný, prosím." Stojím u dveří, spíš se o ně opírám a pozoruje Kura, jak se převléká do plavek. Dneska má narozeniny a já mu chtěl připravit překvapení, jenomže on se mnou neprohodil ani slovo.
„Nejsem na tebe naštvaný. Zlobím se na sebe. Dobře trošku i na tebe, ale většina zlosti je připsaná na mě. Kdybych nespal tak dlouho. Kdybych nešel za ním, tak vás neuvidím a všechno by bylo v pořádku. Vím, že to tvoje chyba nebyla. Ale proč si nezůstal vedle mě. Víš, jak se bojím, když se probudím bez tebe. Pak přemýšlím nad tím, jestli jsem tě přestal bavit a tak si odešel." Všechno vyřkl na jeden nádech. Jeho tělo se třáslo. To se tak bojí. Odlepil jsem se od dveří a objal jej zezadu. Kuro, si otřel oči a sklopil hlavu a dal ji lehce na stranu. Tím mi umožnil výhled na jeho opálený krk, do kterého jsem se hned zakousl.
„Omlouvám se. Už počkám, až se probudíš. Nemusíš se bát." Slíbil jsem, až když jsem mu udělal několik označení. Vrátil jsem se zpátky k jeho tělu a dával mu pusinky na záda, až jsem se dostal k lemu od plavek.
„Shiro teď ne. Ty úchyle." Zasmál se a plácl mě po hlavě. Já s psíma očima zvedl a šel se převléct. Musím počkat na večer. Když já bych už chtěl teď. Hodil jsem na sebe plavky.
„Kuro, na chvilku budu muset odejít do hotelu, psali mi, že se vyskytla chyba, tak tu na mě počkej. Budu tu hnedka." Volal jsem na Kura, který ležel na lehátku a hrál si s vodou. Plus pro mě bylo, že než by vylezl z vody, tak budu dávno na hotelu. Bylo kolem tří odpoledne, a pokud to chci mít perfektní tak musím začít. Po hodině, co se nebudu vracet, mu to přijde divné tak dojde a já ho překvapím.
Svíčky, nějaké to pití i jídlo mám už na pokoji. Teď to jenom připravit. Začal jsem se svíčkami, pak pěkně načechral peřiny a Víno položil na toaletní stolek. Jídlo poskládal na stůl, který jsem přitáhl blíž k posteli a ještě se okoupal. Na sebe jsem hodil jenom kraťasy. Jo moc romantické to není, ale tak to půjde rychleji dolů.
„Shiro, zabiju tě!" Slyšel jsem Kurův hlas za dveřmi. Jako správná narozeninová party jsem se mu schoval za dveře a čekal, než otevře. Hodil tašky do rohu a podle všeho ještě zavíral. A když jsem uslyšel vydechnutí a potom zvuk, který byl asi znamením, že je překvapen. Vyskočil jsem ze své skrýše.
„Všechno nejlepší!" Zakřičel jsem a usmíval se od ucha k uchu. Kuro, jako správná dívka stál s otevřenou pusou a s výrazem, které jde těžko popsat. Dal jsem mu pusu na tvář a podal mu malý dáreček.
„Páni, páni, páni. Děkuji, Shiro. Moc děkuji." Byl úplně zaseknutý. Začal rozbalovat malou krabičku, ze které vytáhl náramek. Zlatý náramek s našimi iniciály. Znova za dnešek se objevili slzy, ale tentokrát to byli slzy štěstí. Skočil mi kolem krku a políbil mě.
„Jsem rád, že se ti to líbí a teď se přesuneme do postele." Oznámil jsem mu mezi polibkem, který se pak znova dostavil a při něm jsme se dostali do té postele, na tu věc, na kterou se těším dneska celý den. Myslím, že nebudeme potřebovat ani to víno.
Vím nebudu se tady omlouvat,že díl je takhle pozdě a ještě k tomu jenom jeden z nich. Ale přesto vám řeknu své důvody. I když jsem doma a nemám školu, ale praxi, tak vůbec nemám čas, pořád jezdit vlakem ráno a večer, k tomu jsem unavená, dělám X věcí do školy (asi bych radši byla ve škole) a k tomu nestíhám svoje zájmy a protože budu ve škole už jenom dva týdny, pak jdu na operaci, tak si musím zlepšit známky (Nejde mi to...spíš to jen víc kazím) tak není hold čas. Tenhle kousek, jsem měla napsaný už minulý týden a myslela jsem si, že dneska napíšu druhou část, no a nevyšlo to. A proto vás prosím ještě chvilku to se mnou takhle vydržte, pak jak budu ležet doma bez pohybu tak se budu víc věnovat psaní,opravdu slibuji. Takže se stejně omluvím za svoji neschopnost. A také chci říct omlouvám se za chyby v celém příběhu. Uf...no snad jste to přečetli, až jsem a pochopili mé hrozně hloupé důvody a mám vás ráda.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
