Secretly

Nesahej mi na...

Shiro

Sedím v lavici a pozoruji tu Suchou Slámu. Je s tou holkou a já se držím, abych mu nevrazil. Dokázal mě tak včera vytočit, že s ním neprohodím, ani jedno slovo. Vždyť on ji řekl, že s ní bude chodit. Po tom, co se stalo. Když jsem to uslyšel, tak už jsem neměl sílu je dál sledovat. Ani nevím, proč, ale přišlo mi to nefér.

„Shiro?" Pověděl mé jméno dneska už po sté. A já mu ani jednou neodpověděl. Kvůli tomu nebudu moct dokončit sázku. On snad zapomněl, co se stalo. To jsem tak hnusný, že o mě nestojí?. Otočil jsem hlavu na stranu a čekal, než zase odejde za ní. Musím, ale přiznat, že byli spolu krásní. Jenže ta holka se mi nezdá.

„Hej, Shiro!" On na mně zvýšil hlas. To já bych měl po něm řvát. Nádech, výdech. Shiro, uklidni se. Vymysli jiný plán. Nebo se vzdej postu vůdce. Zapomeň na něj a začni znova. Jako děvkař. Na to jsi dost pěkný. Vstal jsem tak rychle, že se převrátila židle a spadla na zem. Všichni přítomní se na nás dívali. Bouchnul jsem pěstmi do stolu a zmizel od toho člověka. Od všech. Musím mít klid. Bral jsem schody po dvou, než jsem ucítil lehký vánek. Stál jsem na střeše a díval se do dálky.

Proč mi tak vadí, ho vidět s někým jiným? Vždyť je to jenom moje hračka na splnění sázky. Ano jen věc, kterou odkopnu, jak to bude možné. Tak proč to tak v té hloupé hrudi bolí. Díval jsem se na město a přemýšlel o posledních dnech. Musím říct, že mi ten kluk zamíchal mým životem.

„Shiro, co se stalo?" Byl jsem tak zamyšlený, že jsem neslyšel, otevření dveře na střechu. Ani jsem se neotáčel. Protože kdybych viděl jeho tvář, tak by mě to dorazilo. Že bych žárlil? Ne to není moje parketa.

„Můžeš mi říct, co jsem ti udělal?" Ta Suchá Sláma toho prostě nenechá. Chtěl jsem být sám. Hlavně daleko od něj. Vymyslet nový, vylepšený plán. Tak, co tu do prdele dělá.

„Chtěl jsem být daleko od tebe" Ironicky jsem se zasmál. Tak odpověď máš, teď odejdi.

„Proč?" Už mě začínal srát. Ty jeho hloupé otázky.

„Protože. Ty nevíš, co jsi udělal? Bože Kuro, jsi k smíchu." Teď už byl vážně k smíchu a já taky. On prostě zapomněl. Že já s ním ztrácím čas. Odtrhnul jsem se z místa a prošel kolem mě.

„Ne nevím." Chytil mě za loket a tím mě zastavil. Polilo mě horko. Jeho dotek byl příjemný a přitom přidělával bolest.

„Málem jsi se semnou vyspal a hodinu na to chodíš s ní. Asi jsem pro tebe byl jen náhrada. Tak jako v tom baru. Cucal ses tam s nějakým hnědovlasým klukem. A já cítil jsem se špatně, ani nevím proč." Nepoznával jsem svůj hlas. Třepal se a byl tak slabý. Vytrhnul jsem se mu ze sevření a utíkal pryč. Daleko od té školy. Musím začít uvažovat reálně. Oba jsme chlapi, nikdy nebudeme spolu. Tak nežárli.

Sedím na lavičce v parku a pozoruji ty davy lidí. Někteří spěchají do práce, jiný se jen tak prochází. Maminky s dětmi se usmívají a pak jsem tady já. Hlavu mám schovanou v dlaních.

„Kde máš toho sladkého blonďáčka?" Ignoroval jsem tu otázku, bo jsem si myslel, že není na mně. Ale ten dotyčný se rozhodl mi zničit ten den ještě víc. Šťouchnul do mě a já zvedl zrak. Zaskřípěl jsem zubama a držel se, aby neucítil moji pěst.

„Co chceš?" Ten mi tu ještě chyběl. Pokud něco cekne o Suché Slámě tak ho zabiju. A dneska mám na to a jí náladu. Yuuta se ke mně sklonil. Bylo mi to nepříjemné, ale než jsem stačil, cokoliv udělat kousnul mě do ucha. Moje tělo bylo neschopné pohybu, i když moje mysl, mu chtěla jednu vrazit. Ale toho se ujal někdo jiný. Yuuta seděl na zemi a já v zorném poli viděl Kura. Byl celý udýchaný a zpocený. Vlasy mu padaly do obličeje.