Secretly

Panák sem Panák tam

Kuro

Sedím u baru a liju do sebe už asi pátou skleničku něčeho zeleného. Shiro, mi zmizel hned, co jsme tu v kročili. Myslel jsem si, že jdeme do normálního baru, ale ne teď sedím v gay klubu. Všude samí kluci, někteří vypadali dobře, ale pak tu byli takoví, co jenom pohled na ně mi vyvolal zvednutí žaludku.

„Další" Promluvil jsem na barmana. Cítil jsem, už v sobě alkohol a potřeboval další. Za chvilku jsem měl přede mnou dva. Otočil jsem se na osobu, která mi ten jeden podal. Vedle mě seděl hnědovlasý klučina. Usmíval se od ucha k uchu a jeho lehce červena barva licí mi napověděla, že je opilí.

„Kuro" Představil jsem se a hodil do sebe ty dva panáky. Ten neznámý mi podal ruku a já ji přijal.

„Yuuta" Potřásl s mojí rukou a pak objednal další.

„Ty jsi homo?" Zeptal se mě. Byl jsem zcela na mol. Furt jsem se usmíval nebo kecal nějaké blbosti.

„Ne-vím" Vyšlo ze mě šťuknutí mezi slovem. Zvednul jsem se ze židle a sedl si na jeho nohy. Hlavu si položil na Yuutovo rameno. Moje tělo se pořád hýbalo kvůli tomu hloupému šťukání. Kvůli alkoholu, který mi v těle putoval. Jsem, zapomněl úplně na celý dnešek.

„Máš přítele?" Ozvala se otázka u mého ucha a já na něm ucítil teplý dech. Neměl jsem sílu odpovědět. Zvednul jsem hlavu a přitiskl jsem se na Yuutovi rty. Yuuta se mi jazykem dostal k tomu mému a začala válka. Odstrčil jsem ho až když mi došel vzduch. Díval jsem se mu do očí a na našich tvářích se objevil úsměv.

„Kuro! Jdeme domů!" Za Yuutem stál, Shiro a vražedně se na mně díval. Seskočil jsem na zem a opileckým krokem jsem šel za ním.

„Shiro tak tady jsi. Já ještě nechci domů" Žadonil jsem. Jenže on sebou ani nehnul. Chtěl jsem odejít zase zpátky, jenže Shiro, mě chytl za ruku a vší silou mi ji zmáčknul.

„Shiro, to bolí. Já chci za Yuutem. Pusť mě!" V očích jsem měl slzy od bolesti na ruce. Se strachem se na Shira díval.

„Kuro, měl bys jít nebo se tvůj kamarád naštve. Někdy si to zopakujeme." Poslední slovu mi zopakoval do ucha, když procházel kolem. Při tom mě ještě plácnul po zadku. Shirův stisk ještě zesílil. A já myslel, že mám po ruce.

„Jdeme!" Shiro, skoro křičel. Přece jsem, neuděl nic špatného. Jen jsem se bavil. To on řekl, abychom tu šli. A teď odcházíme.

Stáli jsme v obýváku naproti sobě a já si třel bolavou ruku. Alkohol pomalu mizel, ale stále jsem cítil mírnou opilost.

„Co jsi to do prdele dělal!" Znova na mne křičel. Všimnul jsem si, že má ruce v pěst. Čekal jsem každou chvilku facku. Jenže já stále nemohl pochopit, co mu hrabe.

„Co jsi můj rodič? Mám nervy. Z toho co se děje s Ari. Na rande jsem se cítil zvláště. A pak ty!" Nenechám ho samotného v tom křičení. On si myslí, že se cítí nejhůř? Ale to já tady mám problémy.

„Takže to já za vše můžu?!" Zeptal se mě a přitom ukázal na sebe. Ano má pravdu, může za to on.

„Jo, kdybys mě poprvé nepolíbil, tak nemám v hlavě takový zmatek. Vždyť já jsem na holky nebo jsem si to myslel" Opilost se vytratila. Spíš to vystřídala ta tíha, která se objevila od toho dne.

„To možná, ale pamatuješ na včerejšek. To ty jsi mě políbil, jen tak při jídle." Vím to dobře a líbilo se mi to. To mu, ale říct nemůžu. Určitě jsem červený.