Secretly

Sázka

Kuro

Shiro se ode mne, odpojil kousek před školou. Celou cestu šel pár kroků za mnou a odpovídal jedním slovem. A to buď ano, nebo ne. No a nakonec, když jsem se otočil, tak tam nebyl. Potkal jsem ho až u skříněk. Všechny náplasti, které byli vidět, si odtrhl. Zakroutil jsem nad ním hlavou. Snažím se mu pomoct a on, aby byl drsňák tak ji nepřijme.

Vytáhnul jsem si učebnice a praštil sebou do lavice. Za chvilku se pohnula židlička za mnou. Otočil jsem se a vražedně na něj padnul můj pohled.

„Co si myslíš? Nejsi drsňák. Měl sis je nechat" Upozornil jsem ho a zhoupnul jsem se na židličce, abych byl k němu blíž. Prstem jsem mu přejel po jedné z ran na tváři. Shiro sebou škubnul a vydal ze sebe zvuk, jako bych ho týral. S vítězným výrazem jsem se otočil k tabuli.

„Kuro, pojď nám to vypočítat" Ozval se učitelův hlas. S hravým úsměvem jsem došel až k tabuli. Vzal bílou třídu a než stačil, cokoliv říct jsem měl příklad vypočítaný a seděl na místě.

„Jsi dobrý Suchá Slámo" Zašeptal mi do ucha Shiro. Ukázal jsem mu palec nahoru a věnoval se hodině.

Po hodině Shiro zase někam zmizel a mě obklopili holky. Většina se ptala, zda bych s nimi nezašel dneska ven.

„Bohužel dívky, ale dneska mám už něco" Mile jsem je odmítl a zrak mi padl na jednu černovlasou dívku vzadu tohoto davu. Protáhl jsem se až k ní a obdařil jsem ji úsměvem. Ta zčervenala a sklopila zrak.

„Chceš jít zítra na kafe?" Letmo jsme ji, chytil za bradu a zvednul ji, tak aby se mi mohla dívat do očí. Nedokázala ani promluvit, jak ze mě byla mimo. Takže její odpověď bylo jen slabé přikývnutí.

Naštěstí další hodiny a přestávky uběhly lépe. Už jsem stihnul jít na záchod. Teď stál jsem před branou školy na přímém slunku a čekal na toho hloupého kluka. Moc dobře věděl, že ho budu čekat a odprovodím domů. Jenže už uběhla půl hodina a on nikde. Už když jsem chtěl odejít, vyřítil se z budovy a chytil mě za ruku.

„Promiň, něco mě zdrželo." Zamumlal při tom, jak se snažil vydýchat. Jen jsem přikývl.

„Takže, kde bydlíš?" Zeptal jsem se. Popravdě město jsem neznal. U mě stačilo, že vím, kde je náměstí, škola a obchod. Bez toho, aby mi odpověděl, se rozešel k místu svého domova. Byl divný. Muselo mu přeskočit. Nebo se mi to jenom zdá.

Shiro

Před školou jsem musel zmizet Kurovi, kvůli tomu kdo mi volal. Vzal jsem to první uličkou doprava a zastavil se až u sloupu. Vytáhnul jsem mobil z kapsy a zavolal na to číslo zpátky.

„Shiro, prosím?" Představil jsem se. I když jsem tušil, kdo by to mohl být. Chvilku na druhé straně bylo ticho.

„Dneska čekej po škole u botníku. Máme pro tebe sázku" Ozval se pro mě až známý hlas. Na sucho jsem polknul a než jsem stačil odpovědět, ten na druhé straně zavěsil. S pocitem úzkosti jsem se vydal do školy. Cestou jsem si sundal všechny náplasti, abych se necítil jak slabý červ.

Kura jsem viděl až u skříněk. Radši jsem si vzal věci a odešel, než bude mít nějaké kecy Slámy. Do třídy jsem se dostal až chvilku před zazvoněním. Sláma se na mně otočila s výrazem, že by mě zabil. V duchu jsem se musel nad tím zasmát. On by neublížil ani mouše. Něco mluvil ve smyslu, že nejsem boss. Pak mi prstem přejel po škrábnutí na líčku. Ne že ten dotek byl nepříjemný kvůli bolesti, ale v břiše jsem měl divný pocit. Takový, takový příjemný.

„Jsi dobrý, Suchá Slámo" To jsem musel uznat. Já nejsem blbý, ale matematika a tokové logické předměty mi moc nejdou. Kuro, mi ukázal jen palec nahoru. Nějak jsem si přál, aby se na mně usmál.

Po hodině jsem se vypařil na záchody a zůstal tam až do konce školy. Tam jsem byl, ještě pár minut než škola byla prázdná. Věděl jsem, že mě Sláma čeká, aby mě odprovodila. Byl až moc ochranářský.

„Tak tady jsi, Shiro." Ozval se hlas a z poza rohu vyšel on. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl.

„Mluv. Nemám čas" Pobídl jsem ho. V ruce mi tikalo, jak jsem mu chtěl jednu vrazit. Jen se na mně usmál, odkašlal a promluvil.

„Takže, pokud tuhle sázku vyhraješ. Budeš náš vůdce. Pokud ne, odejdeš a už se nevrátíš" Odmlčel se. Nechápal jsem proč sázka a i měl z toho nepříjemný pocit. Cítil jsem, že to nebude nic jednoduchého či příjemného.

„Všimnul jsem si, že ses celkem skamarádil s tím novým. A tady je ta sázka: Musí se do tebe zamilovat." Dokončil to a zasmál se. On a já se málem zakuckal. Tohle přece nemůže. Vždyť jsme stejného pohlaví.

„Ale, vždyť je to kluk" Namítl jsem. Třeba by to k něčemu bylo. I když podle jeho výrazu spíš ne.

„A proto to bude větší sranda" Odpálkoval mě a já měl další věc na jazyku. Jenže mě umlčel a zmizel.

„Proč takovou blbost" Mumlal jsem si pod nosem při obouvání bot. Ze školy jsem vyrazil rychlostí blesku. Možná tam není. A já tu sázku musel vyhrát. Pro mě je důležité být vůdce.

„Promiň, něco mě zdrželo." Nedokázal jsem se na něj podívat. Bylo mi líto, že je do toho zatáhnutý. Ale já musím.

Předběhl jsem ho a vydal se k mému domu. A v hlavě se mi rýsoval plán. Hlavně rychle a bezbolestně.

Další díl je tu. O den později, ale bohužel včera nebyl čas. Konečně tu máme tu hlavní zápletku. Myslíte, že ta černovlasá bude nějaký problém? Na obrázku ta černovlasá.

Vaše Chika