Secretly

Samé nepříjemnosti

Kuro

Když budík zazvonil v 10 hodin, měl sto chutí s ním hodit o stěnu. Celou noc jsem nespal, a když jsem to zalomil tak se rozhodla ta věc, mě zničit.

Jsou dva důvody, proč jsem nespal. První je, že sestra měla ukrutné bolesti a ty ji přešly až k ránu. No a ten druhý mi zase zabral celý mozek. Přemýšlel jsem nad tím, co se stalo u Shira doma. A proč se mi to chvilkama líbilo.

Radši jsem zakroutil hlavou a natáhl se pro mobil. Našel jsem v seznamu Shira a napsal mu zprávu.

Přijď ve 12, udělám i oběd. Co bys chtěl?

S mobilem v ruce jsem prošel kolem sestřiných dveří. Nešel jsem dovnitř, abych ji náhodou nevzbudil. Potřebovala spát. Zavibroval mi mobil a já se podíval, co ten kluk chce na to jídlo, ať to stihnu.

Dobře...no a třeba nudle

Usmál jsem se nad tou esemeskou. Čekal jsem nějaké těžké a přitom úžasné jídlo a on chce jenom nudle. Místo toho, abych sešel dolů, jsem zabočil do koupelny. Na vaření mám čas tak se aspoň nachystám na to rande. Aspoň, že vím, jak ta dívka vypadá. Protože buď mi neřekla jméno, nebo jsem ho zapomněl. Čím víc jsem přemýšlel nad dneškem tím víc jsem před sebou viděl Shirův obličej.

„Asi jsem nemocný" Zamumlal jsem ve sprše a spustil na sebe studenou vody. Po tom večeru to bylo to nejlepší.

Zrovna jsem si oblékal trenýrky, když se ozval zvonek. Seběhl jsem schody a za mnou zůstávaly kapičky vody, které mi padaly z vlasů.

„Shiro, co ty tu tak brzo?" Překvapeně jsem se na něj díval. Nebylo ještě ani jedenáct a on tu stepoval. Shiro se poškrábal na zátylku a zvedl ke mně oči. Chvilku na to začal chytat růžový odstín. Chtěl jsem se zasmát, protože mi to nedocházelo. Jenže když mě otřásla zima z venku tak pak jsem si vzpomněl, že na sobě skoro nic nemám. Ještě včera by mi to nepřišlo nějak blbé, jenže teď jsem se cítil trapně.

„Eh...P-pojď dovnitř. H-hned jsem tu" Vykoktal jsem ze sebe a na patě jsem se otočil. Bral schody po dvou. Dveře za mnou práskly a já se hlavou opřel o stěnu. Musel jsem se uklidnit a tu červeň nějak zakrýt.

Po pár minutách jsem se na sebe podíval do zrcadla. Rychle na sebe hodil oblečení a prohrábl si vlasy.

„Kuro?" Ozvalo se tiše moje jméno z pokoje. Otevřel jsem je a podíval se na Ari. Její oči byli zalité slzami. Vím, že ji to bolí. Chtěl bych tu s ní zůstat, jenže ona mě poslal pryč. Prý abych si užíval a oni se nestaral.

„Ari copak?" Sednul jsem si k ní na postel a chytl ji za ruku. Prstem jsem ji hladil po dlani.

„Mám hlad" Řekla mi, co nejhlasitěji mohla a začala se smát. Spíš to znělo, jak kdybyste týrali kočku. Dal jsem ji malý pohlavek a přidal jsem se k tomu jejímu smíchu.

„Už jdu vařit. Pak odejdu, ale bude tu, Shiro. Takže pokud tě bude cokoliv bolet tak ho zavolej a já hned přijdu." S vážnou tváří jsem se na ni podíval a utřel ji slzy od smíchu. Vyhoupl jsem se na nohy a odešel s kručícím břichem dolů.

„Shiro?" Zavolal jsem a odpověď mi přišla z kuchyně, kde něco o sebe třísklo. Kdybych se uměl teleportovat tak jsem tam rychleji.

„Co se děje?" V hlavě jsem měl představy, že naše kuchyň už nestojí, ale to co jsem viděl, mě překvapilo. Shiro, držel v rukách dvě misky s nudlemi. Vzal jsem si od něj jednu a šel první ke stolu.