Secretly

Rvačka

Kuro

Dojídal jsem zbytky večeře, co mi tu rodiče nechali, když odcházeli do práce a přemýšlel, proč je Shiro na mně takový. Přece nic hrozného se nestalo, když jsem do něj na chodbě vrazil. Nemohl to ani cítit při jeho výšce. Tak proč zrovna sláma? Kvůli vlasům....Určitě. Ale tohle není moje chyba. Je to jenom blbec už s ním nebudu marnit život. Najdu si holku, dodělám školu a na Shira zapomenu.

„Kuro zajdeš mi prosím do obchodu pro čokoládu" Křik mojí sestry mě probudil z těch myšlenek. Vyšel jsem schody do jejího pokoje a přešel k posteli. Moje sestra Ari byla ochrnutá na spodní část těla kvůli nehodě. Je to moje dvojče. Bohužel pro ni nemůže chodit do školy, dělat sporty, takže ji učím a když se cítí dobře tak kreslí na plátna. Často ji říkám, že by se ti obrazy měli prodat, protože jsou úžasné.

„Ještě něco k tomu budeš chtít?" Zeptal jsem se a pomohl ji si sednout. Chvilku dělala, že přemýšlí a já už stejně dobře věděl, co bude chtít.

„Porno časopis" Vražedně jsem se na ni podíval a dal jsem ji malý pohlavek. Ari se začala smát a já se k ní pochvičce přidal.

„To co vždycky. Můj milovaný bratříčku" Přikývl jsem na souhlas, že vím a zavřel za sebou dveře. V předsíni jsem na sebe hodil černou mikinu a obul se. Ze skříně si vzal peněženku a ještě zavolal

„Ari odcházím" Po dokončení věty se jen ozvalo klapnutí dveří a otočení klíčů v zámku. Venku se už pomalu začalo stmívat a do obchodu to bylo dobrou půlhodinku pěšky. Vytáhl jsem si sluchátka a mobil.

„Dobrý den" Zakřičel jsem. Prodavač se na mně hrozivě podíval a mě došlo, že jsem to musel říct nahlas kvůli hudbě. Rychle jsem si vyndal sluchátka vzal košík a šel k uličce s čokoládou. Našel jsem mléčnou, hodil do košíku a šel k prodavači.

„Jako vždy? Pět lízátek" Ozval se jeho mužný hlas a já se usmál.

„25" Naťukal do kasy. Podal jsem mu peníze a vzal si lízátka. Někdy jsem tu cestu šel proto jenom, abych ji udělal radost.

S pozdravem jsem vyšel ven. Už byla úplná tma a jediné světlo vycházelo z lamp. Otevíral jsem jedno z lízátek. Přece bych nekoupil jenom ji. Na to jsem velký sobec. Když se přede mnou objevila postava a já do ní vrazil. Tohle už přece nebylo možné.

„Omlouvám se" Zamumlal jsem a podíval se na tu osobu. Myslel jsem si, že tu bude nějaký opilec. Jenže byl to Shiro. Domlácený, rozřízlým rtem, z kterého tekla krev.

„Shiro" Rychle jsem ho chytil, aby nespadl a vlekl ho k lavičce. Pomalu jsem ho na něj posadil a šťouchnul jsem do něj. Jeho oči se zvedli a ve jeho výraz vypovídal, že mě zrovna vidět nechce. No já taky, ale nemohu ho tu nechat.

Shiro

Už z dálky jsem věděl, že jdu pozdě. Vykopl jsem dveře a viděl před sebou tu spoušť. Už jsem si myslel, že je konec. Vyslechl by jsi od svých lidí, jaký jsem pitomec a vše by bylo okej. Jenže rána, která přišla mě srazila na kolena. Nebyli to cizí, ale jeden z nás. Kolem mě se seběhli všichni ostatní a o něčem diskutovali.

„Co to má znamenat?" Zakřičel jsem a tím na sebe upozornil. Jeden z nich ke mně přišel a chytil mě za tričko. Ten klučina nebyl dobrý. Dělal samé potíže, ale přesto jsem ho k sobě vzal.

„Buď zticha." Plivl mi do obličeje. To už jsem nevydržel a jednu mu vrazil. Pustil mě a odstoupil.

„Ptám se znova, co se tu děje!" Zatnul jsem pěst a čekal kdo bude další.

„Museli jsem to tu ochránit, když jsi byl v té tvoji škole? To se ti tam někdo líbí, že jsi tam byl celý den a nepřišel kvůli tomu? Jsi hrozný vůdce. Možná by bylo lepší, aby to tu vedl někdo jiný!" Ozval se a ten kluk. Držel si ruku na tváři. Přistoupil jsem k němu a zasmál jsem se.

„Nikdo se mi nelíbí. Jen přišel nový kluk, tak jsem se o něj trochu zajímal. A nikdo tady nebude dělat unáhlené věci. Vůdce jsem já a budu." Prošel jsem skrz něj a začal ten nepořádek uklízet. Znova už podruhé jsem nečekal další pod pásovku. Přišla rána do zad. Složil jsem se na zem a vyčkával než kopance přestanou.

„Když chceš být vůdce tak ti vymyslíme něco, abys to dokázal" Ozval se a pěsti mě praštil do obličeje. Než jsem stačil cokoliv udělat. Tak kroky ostatních neslyšně zmizeli. Zhluboka jsem dýchal. Ruku jsem si dal přes oči.

„Můžeš za to ty. Slámo" Vyštěkl jsem a pomalu se zvedl. Podíval jsem se ven a jediné, co jsem mohl vidět byla tma. Nahmatal jsem v kapse několik peněz. Rychle je spočítal a letmo se usmál. Měl jsem přesně na jídlo, pro mě a otce.

Jen tak tak, jsem dobelhal k obchodu. Jenže do mě někdo vrazil. To už přece není normální, to jsem nějaký vrážecí pytel. Bohužel moje tělo ten nápor nevydrželo a kdyby mě ta osoba nechytla, možná bych skončil na zemi, jako koberec pro opilce.

Ten člověk mě posadil na lavičku a já se mohl podívat, kdo to je. Kdybych měl dneska trošku štěstí, tak bych se nepodíval a nemusel mu málem jednu vrazit. Proč to musel být zrovna on.

„Tady nemůžeš zůstat a jak vidím sám nedojdeš ani domů. Vezmu tě k nám. Rodiče jsou stejně v práci" Řekl neslyšně. Kdybych na tom nebyl tak špatně hned odmítnu. Ale ani na to jsem neměl sílu. Znova mi pomohl vstát a nesl mě až k nim domů. Muselo to být pro něj unavující a hlavně složité. Jak jsem to poznal? Z jeho nepravidelného dechu. Každým krokem jsem se snažil mu pomoct. U dveří mě opřel o stěnu a odemknul. Zase mě vzal. Vyzul jsem si boty. Ano to jsem dokázal.

„Budeš spát na pohovce. A pokud se ráno probudíš dřív, tak buď potichu nebo tě ségra zabije." Posadil mě na pohovku a někam odběhl. ZA chvilku přišel s polštářem a dekou. Nebyl přes tu hromadu ani vidět. Jen ty jeho vlasy barvě slámy. Ustlal mi. Já sebou praštil.

„Dobrou" Popřál mi Kuro a já mu odpověděl zamumláním. Deku si víc přitáhl k sobě a čuchal Kurovu vůni. Voněl úžasně. Čuchal jsem do doby než se moje oči rozhodli mě poslat do říše snů.

Páni vidíte kolik je slov? Hooodně. Moc a moc. To mě ale pěkně unavilo. Jinak přeju krásný Nový rok a hlavně se mi neožerte. Kdo by pak četl mé příběhy? Na obrázku je Ari. 

Vaše Chika