Secretly

Poprvé

Shiro

Film hraje deset minut a já nemám ponětí, jak se jmenuje. Kuro, si hned na začátku uvelebil tak, že hlavu má na klíně a moje ruce si hrají s jeho blonďatými vlásky. Tak moc jsem se nutil držet svoje touhy na uzdě. Jenom kvůli tomu, že ten film Kuro, přímo hltal. Těkal očima po obrazovce a někdy se i zasmál.

„Zlato?" Cukl jsem sebou a dostal z říše myšlení. On mi řekl zlato, ach, jak roztomilé. Díval jsem se na tu moji Slámu a usmál jsem se. Sklonil jsem k němu hlavu a políbil ho. Nebyl to polibek nijak vášnivý, prostě jsem mu chtěl dát pusu.

„Vůbec nevnímám ten film." Přiznal jsem se. Na Kurově tváři se objevil úšklebek. Určitě si toho byl vědom. Prudce se posadil do tureckého sedu a odtáhl se ode mě.

„Zahrajeme si hru. Budeš muset odpovědět na moji otázku. Buď se bude týkat mě, nebo tebe. Za každou správnou odpověď máš právo si na mně šáhnout." Zvedl ukazováček do výše, aby mi tím zakázal jakékoliv rozmlouvání. Povzdychl jsem si a prohrábl si vlasy.

„ Takže, jaká je má oblíbená barva?" Možná si myslel, že začal něčím jednoduchým, jenomže nikdy mi to neřekl. Počkat my se o ničem takovém nebavili. Už jsem to chtěl vzdát, pokud mi bude dávat takové otázky, tak mě tím bude jenom psychicky týrat.

„Ehm... fialová? Já opravdu nevím, nikdy si mi to neříkal." Byl to pouhý typ. V pokoji měl více věcí fialových tak třeba by to mohla být ona. Kuro, se začal smát. Slzy mu stékaly po tváři a já se na něj díval, jak na blázna, který právě utekl z blázince.

„Máš pravdu. Je to fialová." Zakýval hlavou a utřel si svoje slzy od smíchu. Tak, když jsem to uhádl, proč se smál. Mám něco na tváři nebo na tričku. Sundal jsem si tričko a prohlížel si, jestli tam není nějaký flek.

„Můžeš mě pohladit po vlasech." Upozornil mě, Kuro a já k němu zvedl oči. Jeho oči se neodtrhávali, od mojí hrudi a barva líček dostala růžový odstín. Tohle je pro něj karma. Kdyby nepřišel s blbou hrou tak už je pode mnou. Rukou jsem mu rozcuchal jeho vlasy a zase ji vrátil zpátky.

„Jaké mám nejradši jídlo?" Ha tak tuhle otázku vím, moc dobře. Už mi z toho jídla pěkně hrabe. Ne, že bych ho neměl rád ještě, když mi ho uvaří, ale opravdu by to měl, někdy střídat. Vítězoslavně jsem se na něj usmál.

„Lívance!" Vykřikl jsem a hned se začal smát. Opravdu jsem byl rád, že tuhle věc vím. Aspoň trošku vím o tom mojem blázinkovi. Přikývl a můj úsměv se ještě víc rozšířil. Chytil jsem ho za bradu a přitáhl si ho k sobě. Znova za těch pár minut jsem cítil ty jeho měkké rty, které chutnali po číně. Lehce jsem na něj zatlačil, aby se položil na pohovku.

„Miluješ mě?" Tahle otázka mě překvapila. Už několikrát jsem mu to řekl. Tak, proč to chce slyšet teďka? S těmato dvěma slova se nemá plýtvat. Narovnal jsem se a díval se na něj. Vypadal pode mnou, jako bezmocná myška, kterou chytil kocour.

„Ano, ale víš, že by se to tak často nemělo říkat." Pohladil jsem ho po tváři. Přikývl a lehce se usmál. Mě neoklamal. Něco se mu honilo v té jeho hlavičce, a proto ho musím, aby myslel jenom na mě. Sundal jsem mu tričko, které skončilo někde v místnosti a hned na to kalhoty.

Prsty jsem ho hladil po bocích. Každé místečko na jeho těle muselo být obdarované pusinkou. Přeskočil jsem jeho bradavky a zastavil se u klíčních kostí. Kůstku jsem olízl od začátku až po konec a u každé jsem udělal jeden cucflek. Pak jsem se přesunul k ušním lalůčkům, které jsem malinko kousal. Kuro, byl, jako hadrová panenka. Zrychleně dýchal a díval se na mě, jako měsíček na hnoji.