Secretly

Ne fyzicky, ale...

Shiro

Celý den mě trápily dvě věci. První byla ta sázka a druhá to, jak se ke Kurovi lísala Itoe. Pokud jsem dobře poslouchal, tak ji Kuro, dávno řekl, že spolu nechodí. Popravdě věřím mu, ale nevěřím té holce. Něco se mi na ni nezdá. Je až moc přátelská.

Zrovna zvonilo na poslední hodinu, když mi zapípal mobil. Kuro, se dostal z dosahu Itoe a seděl vedle mě. Houpal se na židličce a já bych se i vsadil, kdy z ní spadne. Vytáhl jsem mobil z kapsy a rozklikl esemesku.

Jak určitě víš, je konec měsíce a tím pádem i téhle sázky. Myslím, že bys mi lhal, proto, jsem měl po celou dobu u tebe mé lidi. Proč sis jich nevšiml? To je kouzlo. Po škole čekej u skříněk, jestli vezmeš i jeho to je na tobě. Zatím.

Musel jsem si to přečíst, několikrát, abych to chápal. Přitom to zas tak těžké nebylo. Jenže já nevěděl, co od toho můžu čekat. Bude to krátké? Nechá nás být? Co udělám? Bože proč je to tak složité.

„Shiro, mám jít s tebou?" Díval se na mě s těma modrýma očima. Kdybych se do nich koukal delší dobu tak, bych i přikývl. Ale tohle je moje věc. On byl do ní zatáhnut neprávem. A nevím, jestli to půjde lehce.

„Ne ty půjdeš domů. Já pak přijdu." Usmál se na mě a přikývl. Mám z toho všeho špatný pocit. Pohladil jsem Kura po tváři. Ve dveřích se objevila učitelka angličtiny. Řekl bych, že se na nás usmála a mrkla. Možná to ví, kdoví.

„Co bys chtěl na jídlo?" Ptal se, Kuro, když se obouval. Dneska jsem, až moc podezřívaly, ale ta Sláma to bere s velkým klidem. Co plánuje? Možná jde opravdu domů a já to tady moc hrotím.

„Třeba čínu a připrav film" Přikývl mi a já mu za to věnoval polibek. Stiskl jsem mu zadek a Kuro, mi vzdychl do úst. Těším se na to, až to tady skončí a já budu moc být s ním. Změnil mě od morku kostí. Nechci být ten, z minulosti.

Zamával jsem mu, než mi zmizel z očí. Tak a jsem tu sám. Položil jsem hlavu na skříňky a zhluboka dýchal. Ten divný pocit, který jsem cítil předtím je stále silnější. Chodbou se ozvalo několik kroků. Narovnal jsem se a prohrábl si svoje vlasy.

„A já si myslel, že nepřijdeš. A dokonce jsi tu i sám" Naproti mně se objevili dvě postavy. Obě jsem, ale poznal a byl jsem až moc překvapen. Yuuta pomáhá té svině. Proč mě to tak překvapilo. Mohlo mě to napadnout dřív.

„Byla to sázka a v ní nestálo přijít s ním." Odvětil jsem. Byl jsem vyšší, jak on a určitě i silnější. Ale, co když ne. Jsou dva a já jeden. Měsíc nebyla žádná rvačka, které bych se zúčastnil. Ani mě to k nim netáhlo.

„Víš, nijak jsem ti nevěřil, že to vyhraješ. Vždy jsem si myslel, že jsi na holky. Ale vyklubal se z tebe úplně někdo jiný." Zasmál se. Jeho smích se rozléhal po chodbě. Yuuta, se jen ušklíbl, přešlápl na druhou nohu. Co tu vůbec chce? To si musel vzít pomoct. Slaboch jeden.

„Slyšel jsem, co udělal tady Yuuta a, tvoje potrestání se mi vůbec nelíbí. Na mého kocourka nikdo nebude šahat." Udělal pár kroků ke mně. Nečekal, jsem, že s ním něco má nebo i víc. Lidi se pletou. I já bych předtím zamítl, že budu chodit s klukem.

„Proto tě potrestám." Ušklíbl se. Nikdy jsem na nikom neviděl, tak psychopatický úsměv. Divný pocit sílil a já věděl, že nic nezmůžu. Jsem jen slabá moucha. Kdepak to já jsem tady slaboch.

„Bojíš se mě? Mluv se mnou. Jej ty si určitě myslíš, že ti ublížím fyzicky. Kdepak tohle bude bolet jinak." Chytil mě za bradu a prohlížel si mě ze všech úhlů. Jeho doteky byli nepříjemné, nešlo z nich nic dobrého. Jeho větu jsem pochopil až příliš pozdě.